V návaznosti na to lékaři provedli císařský řez, který pacientka nepřežila. Pitva odhalila příčinu smrti krvácení do CNS způsobené cévní malformací. Toto onemocnění mohlo vést ke smrti i bez jakékoliv další příčiny.
Znalecký posudek však dospěl k závěru, že pokud by lékaři provedli císařský řez o den dříve při kontrolním vyšetření, pravděpodobnost přežití pacientky by vzrostla o 50 procent. Otázkou je, zda nemocnice odpovídá za smrt pacientky.
Teorie příčinné souvislosti obecně
Jedním z nutných předpokladů odpovědnosti za škodu je příčinná souvislost. Aby mohl být někdo povinen k náhradě újmy, musí být jeho protiprávní jednání příčinnou této újmy. Určení, zda je daná podmínka v konkrétním případě splněna, není podrobně upraveno v zákoně, a tak jsou konkrétnější vodítka ponechána právní nauce a judikatuře. Z ní vychází několik kritérií, přičemž základním je tzv. kritérium nutné podmínky.
V rámci tohoto kritéria se ptáme, zda bylo protiprávní jednání (opomenutí lékařů) nutnou podmínkou škody (smrti pacientky). Neboli jinými slovy: pokud bychom si odmysleli selhání nemocnice, znamenalo by to, že pacientka by nezemřela?
Zmíněný případ dobře ilustruje složitost prokázání této podmínky v medicínských sporech. Nelze totiž se stoprocentní jistotou určit, zda by pacientka byla naživu, pokud by nedošlo ke selhání lékařů. Lidské tělo je složité a individuální a nelze vždy přesně stanovit, jaká příčina vedla ke konkrétnímu následku.
Teorie ztráty šance
Poškozený se tak ocitá v obtížné situaci, protože je to on, kdo v rámci sporu musí prokázat existenci příčinné souvislosti.
Na tuto praktickou překážku reaguje tzv. teorie ztráty šance, která usnadňuje důkazní situaci poškozeného. Podle teorie ztráty šance totiž poškozený nemusí dokazovat, že by ke škodě (s jistotou) nedošlo, pokud by lékaři nepochybili. Stačí, že prokáže zvýšenou pravděpodobnost, že by ke škodě nedošlo.
Na druhou stranu je poškozenému nahrazena pouze ta část skutečné újmy, která odpovídá míře zvýšené pravděpodobnosti. Pro lepší představu lze uvést následující příklad: pokud poškozenému vznikla újma 1 milion korun a prokáže, že selhání lékaře snížilo pravděpodobnost odvrácení této újmy o 50 procent, bude mu přiznána náhrada 500 tisíc korun.
Koncept defenzivní medicíny
Na základě úvodního případu těhotné pacientky Nejvyšší soud v případu pod sp. zn. 31 Cdo 2376/2021 posuzoval, zda se teorie šance v našem právní řádu uplatní, a dospěl k závěru, že nikoliv.
Soud zejména zdůrazňuje, že teorie ztráty šance nemá oporu v zákoně. Odpovědnost za škodu lze dovodit pouze tehdy, pokud dojde k zásahu do právního statku chráněného zákonem, jako je například život, zdraví nebo majetek. Zákon však neposkytuje oporu pro to, aby za takový statek byla považována i pouhá zvýšená pravděpodobnost předejití újmy.
Uznání této pravděpodobnosti jako chráněného právního statku by navíc vedlo k posunu od náhrady skutečné újmy k náhradě újmy hypotetické. Taková náhrada by však byla obtížně předvídatelná a její rozsah těžko určitelný. Protože zákon s touto formou újmy nepočítá, neobsahuje ani pravidla pro stanovení její výše. Určování rozsahu škody by pak zůstalo na rozhodnutí soudů v jednotlivých případech, což by vedlo k nepředvídatelnosti a arbitrárnosti soudních rozhodnutí.
Tyto právní argumenty byly podpořeny také právně-politickým argumentem, v jehož rámci se soud ptá, zda by zvýšená hrozba nároků pacientů vůči nemocnici vedla ke zkvalitnění zdravotní péče. Soud dospívá k závěru, že nikoliv.
Obava z potenciálních žalob by mohla vést k tomu, že by si lékaři chtěli „krýt záda“ – například by z opatrnosti posílali pacienty na nadbytečná vyšetření nebo se vyhýbali složitějším zákrokům s nejistým výsledkem. Důsledkem by pak bylo nejen prodražení zdravotní péče, ale i její celkové zhoršení.
Nejvyšší soud v této souvislosti také reflektuje samotné vnímání medicíny – zda ji lze chápat jako exaktní vědu, která lidský organismus považuje za stroj, jenž lze opravit, nebo spíše jako stále nedokonalé umění pravděpodobnosti, jež se potýká s mnoha dosud nepoznanými aspekty lidského těla.
Ochrana poškozeného
Lze tak uzavřít, že teorie ztráty šance se v našem právním řádu neuplatní. Soudy však často hledají způsoby, jak poškozeným usnadnit důkazní situaci.
Možností ochrany poškozené je vícero. Pro příklad lze uvést: Obrácení důkazního břemene v odůvodněných případech, možné nároky z ochrany osobnosti, snížení nároků na jistotu potřebnou na prokázání příčinné souvislosti, tj. je nutné prokázat pouze vysokou míru pravděpodobnosti.
Zejména mají soudy tendenci snižovat nároky na prokazování příčinné souvislosti. Poškozený tak nemusí prokazovat stoprocentní jistotu, ale vysokou míru pravděpodobnosti, jak vyplývá např. z rozsudku pod sp. zn. 25 do 3332/2020. Soudní praxe však zůstává nejasná a výsledek v konkrétní věci bude záviset na konkrétní právní argumentaci.
Mgr. et Bc. Juraj Juhás, Ph.D.
Jiří Machala
Advokátní kancelář Glatzová & Co., s.r.o.
Foto: 123rf.com
