Lékář svého pacienta zná
„Víc než polovina lidí si přeje být očkovaná proti chřipce u praktických lékařů a čtvrtina by přivítala očkování v jakémkoli zdravotnickém zařízení, které by provedl lékař,“ říká doc. MUDr. Svatopluk Býma, CSc., předseda Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP.
Zejména skandinávské a některé západoevropské země mají proočkovanost proti chřipce o desítky procent vyšší než my, a to nejen v rizikových skupinách obyvatel. Proč je to u nás natolik jiné?
Skutečně můžeme konstatovat, že jsou země, které jsou na tom s proočkovaností proti chřipce mnohem a mnohem lépe než my. Začíná to už u vztahu k očkování ze strany profesionálů, tedy lékařů a dalšího zdravotnického personálu. A tristní je, že stát nic nedělá pro propagaci očkování. Nikdy jsme neviděli jeho propagaci ve veřejnoprávních médiích. Měla by šířit informace o očkování, ovlivňovat mínění lidí o něm a motivovat občany k tomu, aby se očkovat nechali.
Takže naše nízká proočkovanost proti chřipce není prvořadě otázkou nízké nabídky příležitostí k němu?
Prvořadě rozhodně ne. Zejména pokud jde o rozšíření nabídky o možnost očkování farmaceuty v lékárnách, podle sociologického výzkumu by u nás souhlasilo nebo alespoň zvažovalo nechat se očkovat v lékárně jen 3,4 procenta lidí. Na situaci nic nemění podzimní akce s očkováním proti chřipce – v lékárnách očkovali praktičtí lékaři, ne lékárníci. Naopak se domnívám, že kapacity primární péče a očkovacích center jsou v současné době takové, že zcela umožňují nechat se očkovat v zařízeních, která jsou k tomu určena. Musím zdůraznit, že podle stejného výzkumu si víc než polovina lidí přeje být očkována u praktických lékařů a čtvrtina by přivítala očkování v jakémkoli zdravotnickém zařízení, které by provedl lékař. To jsou očkovací centra.
Pokud lékárny splní všechny legislativní podmínky pro tento nebo jiný typ vakcinace, zbyde nějaký nepominutelný důvod, proč kvůli očkování zamířit raději do ordinace svého lékaře?
Lékárník na rozdíl od lékaře svého pacienta nezná. Pacient většinou zajde do té lékárny, kterou má právě nejblíž nebo cestou, tedy pokud nejde o jedinou lékárnu v té lokalitě. Právě v těch ale lékárník zpravidla úzce spolupracuje s lékařem a jsou schopni se spolu domluvit. Také v lékárně jde pacientovi doporučit, aby se šel nechat přeočkovat ke svému praktickému lékaři. Spolupráce mezi lékařem a lékárníkem je velice důležitá, ale ony existují dva pohledy. Podle jednoho je cílem dostat co nejvíc zákazníků do lékáren a abych měl co největší profit, tak jim nabídnu ještě něco navíc, například i to očkování. Nebo chci především pomáhat a sloužit – a tehdy je lékař opravdu nenahraditelný.
I v lékárnách? Tak tedy ano, ale…
„My nejsme apriorní odpůrci očkování v lékárnách, ovšem pokud se řešení proočkovanosti proti chřipce scvrkne jen na ně, budeme se za pár let ptát, proč se nezlepšila,“ říká Petr Šonka.
Na konci roku 2026 společnost INRES opět realizovala svůj už tradiční sociologický výzkum, který mapuje postoje občanů Česka ke zdravotnictví a zdravému životnímu stylu. Výsledky podle předsedy Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP docenta Svatopluka Býmy a předsedy Sdružení praktických lékařů, jímž je MUDr. Petr Šonka, mimo jiné ukazují, že většina lidí je spokojena s péčí a časem, který jim věnuje jejich praktický lékař. Důvěra v praktiky dlouhodobě převažuje, podle veřejného mínění fungují dobře. V poslední době se hodně diskutuje přesun kompetencí ve zdravotnictví, hovoří se i o tom, co by se mělo a nemělo dělat v lékárnách a co v ordinacích praktiků. „Poměrně dobře víme, co by chtěli lékárníci, lékárenské řetězce i praktičtí lékaři. Nevíme ale, co si přejí pacienti. Proto jsme se našich pacientů zeptali, jaké mají preference – a výsledky jsou překvapivé, některé dokonce velmi,“ říká Petr Šonka. Jednou z překvapivých odpovědí je i naprostá převaha přání nechat se očkovat tam, kde se to dělá doposud, případně i ambulantního specialisty jiné odbornosti nebo v nemocnici, pokud tam budou hospitalizováni. „I kdyby se v lékárně naočkovali všichni, kdo chtějí, k relevantnímu navýšení proočkovanosti proti chřipce tím nedojde,“ vyvozují praktici z jen cca 3 procent respondentů, kteří ve výzkumu projevili vůli nechat se naočkovat v lékárně, 14 procent nemělo žádný názor. Očkování v lékárnách je sice možné, ale praktici se nedomnívají, že je to recept na zvýšení proočkovanosti. Očkování v lékárnách považují víc za recept na hospodářský model pro lékárny, který s proočkovaností proti chřipce v Česku nepohne. Pokud projde legislativní návrh, který očkování lékárníkům v lékárnách umožní, měli by podle nich mít nejen nástavné kurzy k němu, ale i povinnost záznamu o něm do elektronického registru v reálném čase a také povinnost elektronicky informovat registrujícího praktického lékaře. Také by měly lékárny splňovat stejné hygienické a bezpečnostní podmínky, jaké mají ordinace.
Bariéra stojí jinde
„Nejsme apriorní odpůrci očkování v lékárnách, ovšem pokud se řešení proočkovanosti proti chřipce scvrkne jen na ně, budeme se za pár let ptát, proč se nezlepšila,“ podotýká Petr Šonka a dodává: „Jestli to ministerstvo zdravotnictví myslí se zvýšením proočkovanosti proti chřipce vážně, musí přistoupit ke komplexní změně systému vakcinace v Česku. Spočívá v tom, že necháme očkovat všechny lékaře, umožníme očkování v nemocnicích, stanovíme úhradu vakcíny proti chřipce všem pojištěncům nebo alespoň lidem od 40 let. Je potřeba umožnit samostatně očkovat i sestrám v domácí péči a v pobytových zařízeních sociálních služeb. K tomu je třeba dlouhodobě přesvědčovat ty, kteří váhají, moderní, nenásilnou a na konkrétní skupiny pacientů cílenou marketingovou kampaní. Tu by měl iniciovat Státní zdravotní ústav.“
Podle doktora Šonky také není možné, aby ekonomická rizika spojená s objednávkou vakcín nesly pouze ordinace praktických lékařů. A je špatné, že farmaceutické firmy do Česka nepřivezou relevantní množství vakcín nad rámec objednávek praktických lékařů, které navíc musí být uzavřeny už rok předem. „Za objednávku nesou plnou ekonomickou odpovědnost, musí ji plně odebrat, a pokud ji nevyočkují, je to jejich ekonomická ztráta zvýšená pak ještě tím, že zbylé musejí na své náklady nechat zlikvidovat. Nelze se divit, že jsou při rozhodování opatrní. Tento začarovaný kruh je skutečnou bariérou, která brání zlepšení proočkovanosti proti chřipce. Přestože na ni upozorňujeme řadu let, ministerstvo zdravotnictví ji neřeší. Převzít finanční garanci za vakcíny, které se dovezou nad rámec objednávek ordinací, by měl stát,“ je přesvědčený Petr Šonka.
Obě společnosti sdružující praktické lékaře souhlasí s tím, že by větší proočkovanosti pomohlo, kdyby vakcíny proti chřipce mohly podávat i jiné specializace, a nevidí žádný důvod, proč nemohou očkovat například internisté, geriatři, kardiologové nebo pneumologové, a chtějí zapojit také sestry, které jsou k očkování plně kvalifikované.
Jde o to, co a za jakých podmínek
Jinak než praktici se k očkování v lékárnách staví vakcinologové a epidemiologové. Profesor Roman Prymula, místopředseda České vakcinologické společnosti, říká, že do budoucna by měli vakcíny v lékárnách aplikovat skutečně přímo lékárníci – jak je to v mnoha jiných zemí Evropy: „My jako odborná společnost jsme s tím souhlasili, pokud se bude jednat jen o očkování proti chřipce a covidu.“ Problém je ale podle něj v tom, že ministerstvo ještě nedokázalo prosadit legislativu, která by to lékárníkům umožnila. V lékárnách by k tomu měla podle něj vzniknout speciální místnost, nebylo by dobré očkovat někde vedle fronty lidí čekajících na léky. A dodává, že farmaceuti by rovněž měli absolvovat kratší kurz, díky kterému by zvládli jakoukoliv případnou komplikaci z očkování. Za rozšiřování očkovacích míst včetně lékáren se staví i přední epidemiologové, kteří v tom vidí cestu ke snazšímu dosažení kolektivní imunity.
Jana Jílková
Ilustrační foto: Shutterstock
