Co to je
Zákon upravuje výkon státní správy v oblasti zvyšování odolnosti a stanoví práva a povinnosti fyzických a právnických osob tak, aby bylo zajištěno poskytování základních služeb nezbytných pro fungování státu, hospodářství, bezpečnosti nebo zdraví obyvatel. Navazuje na směrnici (EU) 2022/2557 (CER) a vyjímá problematiku kritické infrastruktury z krizového zákona do samostatné úpravy. Těžištěm není určení jednotlivých „prvků“ budov či zařízení, ale zajištění poskytování základní služby a odolnosti subjektu, který ji poskytuje.
Na koho se to bude ve zdravotnictví vztahovat
Zákon pracuje se dvěma navazujícími kategoriemi. Nejprve vymezuje poskytovatele základní služby, tedy subjekt, který poskytuje základní službu ve vymezeném odvětví a naplňuje alespoň jedno kritérium významnosti stanovené prováděcím předpisem. Postavení subjektu kritické infrastruktury vzniká až na základě rozhodnutí Ministerstva vnitra o zařazení na neveřejný seznam. Neplatí tedy automaticky, že každý poskytovatel zdravotních služeb spadá do režimu kritické infrastruktury; rozhodující je naplnění kritérií významnosti a následný správní postup.
Praktický dopad do zdravotnictví proto závisí na nařízení vlády, které vymezuje základní služby a stanoví kritéria významnosti. Podle návrhu prováděcího nařízení vlády k zákonu se ve zdravotnictví mezi posuzované základní služby řadí zejména poskytování akutní lůžkové péče, zdravotnická záchranná služba a referenční činnosti v oblasti ochrany veřejného zdraví. U akutní lůžkové péče návrh pracuje s alternativními prahy, zejména provozem urgentního příjmu I. nebo II. typu, průměrem alespoň 100 000 unikátních ošetřených pacientů ročně nebo 400 akutními lůžky. Návrh prováděcího nařízení zároveň počítal s účinností od 1. ledna 2026, ale ke dní sepsání tohoto článku přijat nebyl.
Návrh nařízení dále zahrnuje i vybrané části řetězce léčivých přípravků a zdravotnických prostředků. U léčivých přípravků označených jako „kriticky důležité“ se kritéria významnosti v návrhu odvozují mimo jiné od spotřeby vyjádřené v denních dávkách a od návazných hlášení podle právní úpravy léčiv. Stejný přístup návrh uplatňuje i u vymezených zdravotnických prostředků, včetně diagnostických prostředků používaných v laboratoři, a vztahuje jej rovněž na vybrané distributory.
Jaké jsou povinnosti
Zákon rozlišuje povinnosti poskytovatele základní služby a povinnosti subjektu kritické infrastruktury. U poskytovatele základní služby stanoví především informační povinnost: poskytovatel sděluje určeným orgánům informace o poskytované základní službě, o naplnění kritéria významnosti a o relevantní kritické infrastruktuře na území České republiky i jiného členského státu EU a současně informuje o základní službě poskytované na území jiného členského státu EU. Poskytovatel má zároveň průběžně hlásit změny, které mohou mít vliv na zařazení služby nebo její poskytování. Zákon současně stanoví, že poskytovatel základní služby, který zahájí její poskytování nejpozději do 30. listopadu 2025, splní informační povinnost poprvé ve zvláštní lhůtě, a to do 1. března 2026.
Subjektem kritické infrastruktury se poskytovatel stává až doručením rozhodnutí o zařazení; od tohoto okamžiku mu vznikají povinnosti směřující k zajištění odolnosti. Zákon stanoví zejména povinnost zpracovat posouzení rizik do 9 měsíců od doručení rozhodnutí a povinnost zpracovat plán odolnosti do 10 měsíců; plán stanoví technická, bezpečnostní a organizační opatření a aktualizuje se nejméně jednou za čtyři roky. Součástí režimu je určení manažera kritické infrastruktury (rovněž do 10 měsíců) a vytvoření podmínek pro výkon jeho činnosti; výkon této funkce je vymezen jako citlivá činnost a je vázán na podmínky způsobilosti podle zákona č. 412/2005 Sb. Zákon dále upravuje hlášení incidentů a komunikaci prostřednictvím Portálu kritické infrastruktury, systém ověřování spolehlivosti vybraných pracovníků, ochranu informací významných pro řešení krizových stavů a účast na cvičeních k ověření odolnosti.
Sankce a kontrola
Zákon rozlišuje přestupky poskytovatele základní služby a subjektu kritické infrastruktury. U vybraných porušení povinností subjektu kritické infrastruktury stanoví pokuty až 25 mil. Kč nebo 0,3 % ročního obratu (podle toho, která částka je vyšší), a při opakovaném porušení až 50 mil. Kč nebo 1,5 % obratu. Neplnění informační povinnosti poskytovatele základní služby je přestupkem, za který může být uložena pokuta až do 50 000 Kč. Kontrolu dodržování povinností v oblasti kritické infrastruktury vykonává věcně příslušné ministerstvo nebo jiný správní úřad; zákon zároveň počítá i s ukládáním nápravných opatření při zjištění nedostatků.
Mgr. Bc. Juraj Juhás, Ph.D.
Filip Mareš
Advokátní kancelář
Glatzová & Co., s.r.o.
Ilustrační foto: Shutterstock
