„Novela vyhlášky o činnostech rozhodně přispěla k efektivnímu využití kompetencí sester a využívání jejich odborných znalostí,“ shrnuje PhDr. Martina Šochmanová, MBA, prezidentka České asociace sester (ČAS) a náměstkyně ředitele pro ošetřovatelskou péči a kvalitu IKEM.
Zákonná úprava posílila samostatnost a odpovědnost sester v domácí péči a výrazně rozšířila činnosti záchranářů pro urgentní medicínu. Vznikla jako reakce na nové obory specializačního vzdělávání, například sestru pro péči v geriatrii.
Změnily se také činnosti zdravotnických záchranářů se specializovanou způsobilostí v urgentní medicíně. Dřívější rozsah kompetencí je omezoval na podání léčiv pro resuscitaci bezprostředně nezbytných, neumožňoval jim však řešit stavy následující po úspěšné kardiopulmonální resuscitaci. Na základě indikace lékaře mohou nyní bez jeho přítomnosti provádět i punkci hrudníku u tenzního pneumotoraxu či koniotomii. V současnosti tak posádky rychlé zdravotnické pomoci samostatně řeší až 80 procent všech výjezdů.
Přirozená reakce na pokrok v medicíně
Legislativní změny ovšem teprve následovaly reálnou praxi, kde se role zdravotních sester v posledních letech zásadně proměnila. Rozšíření jejich kompetencí si „vynutil“ především pokrok v medicíně, která se stále posouvá, a spolu s ním přicházejí nové metody, přístroje i pomůcky. Podle Mgr. Alice Strnadové, MBA, hlavní sestry ČR a ředitelky odboru ošetřovatelství a nelékařských povolání na ministerstvu zdravotnictví se jedná o kontinuální
proces.
„Ošetřovatelská práce se posunula o velký kus. Sestry se dnes starají například o hojení chronických ran, pomáhají pečovat o diabetiky a sledují změny zdravotního stavu pacientů. Dřív bývaly vnímány spíš jako podřízené lékaře, dnes jsou rovnocenné kolegyně, které mají mnohem víc odpovědnosti,“ říká Mgr. Jitka Řehořová, MBA, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči Nemocnice Jablonec nad Nisou. K rychlé proměně profese podle ní přispěla i pandemie covid-19. Když chyběl personál, bylo potřeba, aby sestry zvládaly víc činností samostatně. „V krizových chvílích převzaly část kompetencí, které dřív náležely výhradně lékařům. Ukázalo se, že to funguje, a řada pravomocí sestrám zůstala i po návratu do běžného provozu,“ doplňuje Mgr. Řehořová.
PhDr. Pavla Kudlová, Ph.D., MBA, prezidentka Spolku vysokoškolsky vzdělaných sester (SVVS) zdůrazňuje, že legislativa by měla pružně reagovat na potřeby praxe, podporovat plné využití kompetencí a umožňovat bezpečné a srozumitelné přechody mezi vzdělávacími a profesními stupni.
Aktuální praxe a co bude dál
Rozšiřování kompetencí zdravotních sester a ostatních nelékařských pracovníků ale zdaleka nekončí. Průběžně se budou navyšovat v závislosti na rozvoji medicíny a potřebách přímo z praxe poskytování služeb.
„V současnosti například řešíme možnosti ukotvení role sester s rozšířenou kompetencí. Především je ale třeba zajistit větší prostupnost mezi jednotlivými profesemi a zavést nové, jako například pozici koordinátora péče, který by aktivně provázel pacienta zdravotnickým systémem a ulevil zdravotnickým pracovníkům, především sestrám, od administrativy,“ doplňuje hlavní sestra Alice Strnadová.
Do péče by se tak měli v dohledné době zapojit administrátoři zdravotních služeb a koordinátoři zdravotních služeb.
Podle Pavly Kudlové je důležité rozšíření kompetencí především v oblastech, jako je péče o chronicky nemocné, domácí a paliativní péče, hojení ran, diabetologie či komunitní péče. Jedná se například o preskripci zdravotnických prostředků, edukaci pacientů nebo podporu zdravotní gramotnosti populace.
Prezidentka SVVS současně považuje za nutné upravit definici kompetencí podle reálných potřeb praxe a jasně je vymezit pro sestry se specializací, se zvláštní odbornou způsobilostí či rozšířenými kompetencemi.
„Stále chybí jasné, vykazatelné pravomoci v oblasti edukace, koordinace péče, podpory soběstačnosti a preskripce pomůcek. Přestože sestry tyto činnosti často zajišťují, legislativa jejich oprávnění nedostatečně odráží, což komplikuje jejich reálné uplatnění a uznání, a to i z pohledu úhrad ze systému veřejného zdravotního pojištění,“ vysvětluje s tím, že rozšíření kompetencí samo o sobě nestačí. Klíčová je podle ní podpora při zavádění změn do každodenního provozu, dostatek času na adaptaci a jasné vymezení odpovědnosti. Zatímco v některých zařízeních se nové možnosti osvědčují, jinde se jejich aplikace rozvíjí postupně.
Obavy lékařů nejsou opodstatněné
Nesouhlas s přibýváním kompetencí nelékařského personálu vyjadřují někteří lékaři. Zástupkyně zdravotních sester jejich možné obavy vyvracejí.
„Účelem rozšiřování kompetencí sester není nahradit lékaře, ale posílit týmovou spolupráci a efektivně využít odbornosti každé profese. Sestry mohou dostat jen takovou kompetenci, ke které jsou dostatečně vzdělané, takže jakékoli obavy nejsou na místě. Ministerstvo zdravotnictví klade důraz na otevřený dialog s odbornými společnostmi a transparentní nastavení pravidel,“ vysvětluje Alice Strnadová.
Její slova potvrzuje prezidentka ČAS Martina Šochmanová s tím, že navyšování kompetencí se děje pouze na základě adekvátního vzdělání. „Nejde o nahrazení lékaře, což ani nelze, ale odebrání části činností, které může převzít k tomu vzdělaný personál. Obava je především z toho, kdo ponese za provedený výkon odpovědnost, ale logicky to musí být ten, kdo výkon provádí,“ doplňuje.
Podle slov prezidentky SVSS postoje lékařů často vycházejí ze strachu ze ztráty kontroly nad péčí, z obav o právní odpovědnost či z neznalosti skutečných kompetencí a vzdělání sester. „V současnosti jsou však všeobecné sestry velmi vzdělané a běžně vykonávají pokročilé činnosti – samostatně vedou edukaci, podávají léčiva, hodnotí rizika a provádí odborné výkony, například péči o nehojící se rány,“ říká.
Sdílená péče podle odborníků zvyšuje kvalitu i dostupnost zdravotních služeb, což potvrzují také zahraniční zkušenosti a výzkumy. Rozšíření kompetencí sester přispívá k vyšší efektivitě a spokojenosti pacientů i celého týmu.
Reálná praxe se mezi jednotlivými zdravotnickými zařízeními liší. Kupříkladu v Nemocnici Jablonec nad Nisou považují zdravotní sestry za rovnocenné partnery lékařů. Aby si je nemocnice udržela, snaží se jim vytvořit co nejlepší podmínky. Nováčkům nabízí individuální zaučení se zkušenou mentorkou, zkrácené úvazky a péči o psychickou pohodu.
Vzdělávání je alfa a omega kvalitní péče
V souvislosti s novými kompetencemi nelékařských profesí ve zdravotnictví se logicky rozšiřují i možnosti vzdělávání.
Obecně lze říci, že rámec specializačního vzdělávání je v Česku kvalitní a nabízí široké možnosti odborného rozvoje. Ve srovnání s některými evropskými zeměmi je však český model méně flexibilní a méně otevřený kombinaci praxe, akademického vzdělávání a uznávání předchozích zkušeností. Nezbytná je proto podpora celoživotního vzdělávání a modernizace přístupů. Mezery vykazuje například vzdělávání v oblasti komunitní péče.
„Nově jsme připravili mnohé certifikované kurzy, které sestrám a dalším nelékařským zdravotnickým pracovníkům prohlubují znalosti a navyšují kompetence. Vzdělávací programy certifikovaných kurzů jsou flexibilní a hojně využívané,“ shrnuje Alice Strnadová. Jde například o kurz cévkování močového měchýře muže, zavedení PICC katétrů či o znalosti v oblasti péče o některé typy chronických ran.
Martina Šochmanová oceňuje, že se podařilo zlepšit prostupnost jednotlivých vzdělávacích programů, takže už není potřeba při další specializaci duplicitně studovat jednotlivé moduly, ale uznávají se ty již vystudované.
Pavla Kudlová považuje za přínosné posilování systémové podpory formou mentoringu a odborné supervize, a to jak během kvalifikačního a specializačního studia, tak při přebírání širších kompetencí v klinické praxi. Tyto nástroje podle jejích slov podporují bezpečnou a efektivní adaptaci a profesní růst sester. Problém ovšem vidí v omezené kapacitě vzdělávacích míst, časové a finanční náročnosti studia a rozdílné kvalitě vzdělávacích i klinických pracovišť.
Příklad dobré praxe
V tomto ohledu je na tom dobře například Fakultní nemocnice Olomouc, která do vzdělávání svého nelékařského personálu systematicky investuje. „Celoživotní vzdělávání je v naší nemocnici pevnou součástí pracovního života, je klíčem k větší odpovědnosti a základem profesního růstu. Proto v úzké spolupráci s personálním úsekem a odborem komunikace a marketingu realizujeme každoročně řadu vzdělávacích akcí, o které mají zaměstnanci skutečný zájem a které jsou velmi rychle obsazené,“ vysvětluje Ing. Bc. Andrea Drobiličová, MHA, náměstkyně pro nelékařské obory Fakultní nemocnice Olomouc.
Mezi letošní akreditované kvalifikační a certifikované kurzy patří Komplexní péče o pacienty se žilními vstupy, Zavádění periferního žilního katétru pod ultrazvukovou kontrolou, Specifické kompetence porodních asistentek na porodním sále, Specializovaná ošetřovatelská péče při diagnostických a terapeutických metodách v digestivní endoskopii či kvalifikační kurz Sanitář. Nemocnice uspořádala i řadu odborných akcí určených přímo pro nelékařský zdravotnický personál, jako jsou Hojení ran v kostce, Růžový říjen… měsíc boje proti rakovině prsu, Světový den STOP dekubitům, Kinestetická mobilizace, Bezpečnější moderní hygiena na lůžku, Kompresivní terapie a další. Nově získané znalosti a dovednosti zdravotníků mají jednoznačně pozitivní dopad na klinickou praxi.
Eva Růžičková
Foto: Shutterstock
