Nároky na vykonávání profese sestry vyžadují dlouhou teoretickou, ale i praktickou přípravu. Všeobecná sestra dnes musí mít vysokoškolské nebo vyšší odborné vzdělání a celý svůj profesní život se neustále vzdělávat. Jejich povolání je nejen fyzicky, ale i psychicky nesmírně náročné. Sestry nesou velikou zodpovědnost za pacienty, musí být empatické a zvládnout i těžké stresové situace. Současně pracují v úzké součinnosti s lékaři, vykonávají řadu sofistikovaných úkonů, včetně ovládání složitých přístrojů a technologií. Všeobecné sestry by mohly v budoucnu rozšiřovat své kompetence a pacientům například samy předepisovat chronické medikace. Česká asociace sester (ČAS) má proto ve spolupráci s odbornými společnostmi definovat činnosti, které by vyškolené zdravotní sestry mohly převzít. Zájem o rozšiřování kompetencí už mají především sestry, které pracují na jednotkách intenzivní péče nebo anesteziologicko-resuscitačních odděleních. Problém ale není v tom, že by si snad samy sestry snad nechtěly rozšiřovat vzdělání a následně kompetence. Chtěly, alespoň většina z nich. Napřed by na to ale musely mít čas a kapacitu, neměla by to být z jejich strany značná oběť na úkor vlastní rodiny a odpočinku, jak je to často nyní. Podle posledních údajů se v Česku práci všeobecné sestry věnuje přes 80 000 lidí, což se při pohledu zvenku může zdát jako docela velká armáda – až na to, že vojáci v Česku odcházejí ještě ve středním věku do výsluhy, a to s docela pěknou penzí. Zato naše zdravotní sestry musí pracovat „do roztrhání těla“, což u nich často platí bohužel doslovně.
Přitom více než 11 000 z nich je už teď starších 60 let, za pár let tedy odejdou do důchodu nebo alespoň budou mít možnost do něj odejít dosažením nároku na starobní penzi. Všichni tiše i nahlas doufáme, že co nejvíc z nich zůstane v aktivní službě, nebo se do ní co nejdříve vrátí. Tomu sice v mnoha případech nahrává výše jejich důchodů v kontrastu s životními náklady, ale i ony mají vnoučata a mnohé z nich ještě i rodiče, o které se také potřebují postarat… Těžko říci, jestli i s takovými sociálními aspekty začlenění sester do dalšího pracovního procesu kalkulují i tvůrci statistik. I tak ale výsledky jejich výpočtů varují, že v roce 2050 u nás bude chybět až 35 000 sester. Takže relativně optimisticky poskládaná prognóza říká, že jich oproti skutečné potřebě bude polovina scházet. Bylo by přehnaně optimistické doufat, že je na většině pozic dokážou nahradit šikovní a roztomilí roboti, ti nás jen tak rychle nevytrhnou. Jak tedy ale z tohoto začarovaného kruhu ven doopravdy?
Výhodou je nabízet praxi
Profesní růst, flexibilní pracovní dobu, řadu benefitů, a zejména práci ve špičkovém zdravotnickém zařízení nabízí pro sestry a další zdravotnické pracovníky velké nemocnice, jako je pražská Všeobecná fakultní nemocnice (VFN). Právě v Praze je poptávka po sestrách veliká, ale nábor takto kvalifikovaných pracovních sil má obrovskou konkurenci ve snáze vykonavatelných a přitom lépe placených nabídkách práce. Mgr. Dita Svobodová, Ph.D., náměstkyně pro nelékařská zdravotnická povolání VFN říká, že u nich se na některých pracovištích poptávku uspokojit daří, na jiných se pozice obsazují obtížněji. Příčin vidí víc: od změn v prioritách mladých lidí, výše platů, přes mezilidské vztahy až po mnohdy srovnatelné pracovní podmínky ve velkých nemocnicích v Praze, takže při náboru sester si velké pražské nemocnice fakticky konkurují. „Máme stěžejní pilíře, které všeobecným sestrám a dalším nelékařským profesím nabízíme. Nabízíme jim profesní růst a podporu dalšího vzdělávání, možnost spojit rodinný život a práci, výběr kliniky a dobré platové ohodnocení,“ říká Dita Svobodová a dodává: „V některých specializacích se přesto potýkáme se složitějším náborem sester i dalších zdravotníků.
Trvale v naší nemocnici poptáváme profese všeobecná sestra, zdravotnický záchranář, radiologický asistent, zdravotní laborant a kvalifikovaný sanitář. Pracovníci chybí na všech interních, chirurgických, geriatrických, hematoonkologických a intenzivních lůžkových pracovištích.“
Své žáky a posluchače do velké pražské nemocnice posílají všechny stupně škol podílejících se na vzdělávání zdravotníků. Právě nemocnice, která má tak rozsáhlé spektrum odborností a pracovišť, nabízí studentům možnost v rámci praxe nahlédnout do téměř všech oborů. Školy toho samozřejmě rády využívají, a tak ročně desítky studentů ve VFN absolvují praktickou část výuky. Oceňují širokou škálu odborností, se kterými se mohou seznámit, i praktické zapojení do různorodých ošetřovatelských výkonů a postupů. Mnozí z nich v závěrečných hodnoceních zmiňují, že díky možnosti navštěvovat různé kliniky, ústavy a oddělení získávají velmi dobrý přehled o fungování jednotlivých pracovišť. To jim umožňuje lépe si ujasnit své budoucí profesní zaměření. Výraznou zpětnou vazbu tím získává i personál nemocnice. Právě přístup zkušených zdravotníků pomáhá studentům cítit se jako součást týmu a přispívá k jejich sebedůvěře při provádění zdravotnických výkonů. „Naším dlouhodobým cílem je motivovat studenty k tomu, aby se k nám po úspěšném absolvování státních závěrečných zkoušek vraceli jako plnohodnotní zaměstnanci,“ komentuje zpětnou vazbu Dita Svobodová.
Sázka na růst profesního rozvoje
Velkou výhodou pro získávání (i udržení!) nejen všeobecných zdravotních sester je nabídka vysokoškolského vzdělávání a certifikačních kurzů, těch se nabízejí desítky. V oblasti vzdělávání má VFN široké pole působnosti i díky spolupráci s 1. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy, ale i svým vlastním vzdělávacím aktivitám pro zaměstnance. Ty jsou ostatně nezbytné i z pohledu vedení nemocnice, kontinuální profesní rozvoj je nutný pro udržení vysoké kvality zdravotní péče. Nepodceňují tu ani programy zaměřené na kvalitu a bezpečnost péče – o tom svědčí několik specifických programů orientovaných na zvyšování bezpečnosti pacientů a kvalitu poskytovaných služeb. Součástí dalšího vzdělávání jsou komunikační a psychosociální dovednosti – velký důraz se klade i na měkké dovednosti, jako jsou kurzy komunikace s pacienty, zvládání krizových situací nebo péče o vlastní psychické zdraví. Tyto kurzy pomáhají zdravotníkům lépe se orientovat v náročných psychosociálních situacích, které jsou běžnou součástí jejich praxe.
Nejen program „Přiveď a dostaneš“
Tak jako v řadě jiných zdravotnických zařízení se i ve VFN snaží zaměstnancům poskytovat co nejpřitažlivější i hmotné benefity. Noví zaměstnanci získají mimořádnou odměnu po třech měsících od nástupu do zaměstnání. Nemocnice nabízí i 100 procent platu, který je vyplácen ve dvou částech – 50 procent po šesti měsících a 50 procent po dvanácti měsících. Součástí benefitů je i program „Přiveď a dostaneš“, díky němuž je možné získat odměnu za doporučení nového zaměstnance. VFN rovněž přispívá 300 Kč měsíčně na důchodové a životní pojištění, 2× ročně 600 korun na nákup v nemocniční lékárně, poskytuje dotované stravování a různé finanční odměny za dlouholeté pracovní výročí. Zaměstnanci VFN mohou využít ubytování přímo v centru Prahy a flexibilní pracovní úvazky.
Všichni zaměstnavatelé, nejen ti ve zdravotnictví, musí nějakým způsobem reagovat na změny priorit mladých lidí. Velmi zřetelně se projevují v okamžiku, kdy nastupují do praxe a prosazují své požadavky. „Uvědomujeme si, že generace mladých lidí dnes více preferuje rovnováhu mezi pracovním a osobním životem, a snažíme se na to reagovat,“ konstatuje Dita Svobodová. Práce všeobecné sestry nezřídka zahrnuje noční a víkendové směny, časté přesčasy, což je pro mladé lidi neatraktivní. I když se platy ve zdravotnictví v posledních letech zvyšují, mnoho sester stále cítí, že jejich práce není dostatečně finančně ohodnocena v porovnání s jinými profesemi vyžadujícími obdobné vzdělání a pracovní nasazení. V řadě případů je jasný problém i v mezilidských vztazích na pracovišti, kde je důležitá dobrá týmová spolupráce a vzájemná podpora. Nedostatek času na odpočinek, konkurenční nabídky a vysoká odborná očekávání od všeobecných sester vedou k nespokojenosti, což je demotivující, zvláště pro mladé sestry. Podle Dity Svobodové se vždy najde prostor pro další zlepšení. Je možné zvýšit finanční odměny, pokud to bude v silách nemocnice, nebo posílit péči o duševní zdraví. „Můžeme se zaměřit na prevenci syndromu vyhoření a poskytovat větší podporu v oblasti psychologické a emocionální pohody personálu. Můžeme přemýšlet o ještě větší flexibilitě směn a pracovních úvazků, například o kratších úvazcích, které mohou být atraktivní zejména pro sestry s malými dětmi,“ doplňuje Mgr. Dita Svobodová. V Česku se ale dlouhodobě hovoří o nedostatečném systémovém přístupu státu k řešení situace ve zdravotnictví, zejména v oblasti personálního zajištění. A i přesto, že Ministerstvo zdravotnictví ČR chystá nyní projekty pro zvýšení počtu studentů, následující roky pro české zdravotnictví budou kritické. „Nedostatek všeobecných sester tak není problémem pouze jedné nemocnice, ale celého zdravotnického systému,“ uzavírá náměstkyně Dita Svobodová.
(JJ)
Foto: Jana Jílková
