Alergie se jeví jako stále rostoucí téma. Co ukazují čísla, stoupá, či klesá počet alergiků? Umíte vyčíslit, kterých alergiků je v populaci nejvíce, a proč tomu tak je?
Odborné odhady ukazují, že alergickou rýmou trpí celosvětově zhruba 10–30 procent populace. U dětí a mladých dospělých jsou alergie vůbec jednou z nejčastějších chronických potíží. V Evropě má alergickou rýmu až 40 procent obyvatel, což se týká i České republiky. Mezi nejčastější diagnózy patří alergická rýma, astma, atopická dermatitida a potravinové alergie, zejména na mléko, vejce, ořechy a arašídy.
Jedním z hlavních důvodů dominance alergické rýmy je přirozený vývoj onemocnění, který označujeme jako „atopický pochod“. Tento proces obvykle začíná v raném dětství atopickou dermatitidou, pokračuje potravinovou alergií a astmatem a vrcholu dosahuje právě alergickou rýmou. Ta se často objevuje jako pozdní a nejtrvalejší projev celé kaskády. Zatímco z mnoha potravinových alergií nebo raného ekzému děti často „vyrostou“, alergická rýma má tendenci přetrvávat až do dospělosti, čímž se její prevalence v populaci kumuluje.
Jak se mění epidemiologie alergických onemocnění v posledních dekádách a jakou roli v tom hrají environmentální faktory?
Alergická onemocnění jsou typickou civilizační chorobou. Častější jsou ve vyspělých urbanizovaných zemích, kde se výrazně mění životní styl, strava i prostředí. Klimatická změna prodlužuje pylovou sezónu, zvyšuje koncentraci pylu v ovzduší a často i jeho „agresivitu“, což pro alergiky znamená delší a intenzivnější obtíže. Znečištění ovzduší navíc poškozuje slizniční bariéry a zvyšuje alergenní potenciál pylu.
Naše kůže a sliznice jsou také pod neustálým tlakem chemických látek z čisticích prostředků, detergentů a mikroplastů. Tyto látky narušují tzv. těsná spojení (tight junctions) mezi buňkami kůže a sliznic v dýchacích cestách a zažívacím ústrojí. To vede k chronickému zánětu a snadnějšímu rozvoji senzibilizace na alergeny. Negativní vliv mají i moderní stravovací návyky – vysoký příjem ultrazpracovaných potravin a nedostatek vlákniny i čerstvých surovin, což nepříznivě mění střevní mikrobiom.
Je nějaká část civilizovaného světa, o které se ví, že tam je nízký výskyt alergiků, a naopak, kde jich je nejvíce?
Alergie jsou nejrozšířenější v bohatších, průmyslových a městských regionech – typicky v Evropě, Severní Americe a částech Oceánie. Tyto oblasti spojují vyšší příjmy a lepší diagnostika, ale také vyšší míra znečištění a specifický životní styl.
V rámci vyspělých zemí pak sledujeme rozdíly mezi venkovem a městem: v tradičně zemědělských oblastech bývá alergií méně. Známým příkladem jsou komunity jako Amišové v USA. Jejich děti mají díky životu na tradičních farmách a intenzivnímu kontaktu se zvířaty a mikroby v raném věku velmi nízký výskyt alergií. To potvrzuje hypotézu, že příliš „sterilní“ prostředí měst lidskému imunitnímu systému spíše škodí.
Jsou nějaké alergie, o kterých by se dalo říci, že jsou novinkou?
Jednou ze zajímavých novinek posledních necelých dvaceti let je tzv. alfa-gal syndrom, tedy alergie na savčí sacharid galaktózu-alfa-1,3-galaktózu, obsažený například v červeném mase, vnitřnostech či želatině. Senzibilizace je v tomto případě způsobena přisátím klíštěte. U pacientů se po několika hodinách od konzumace hovězího či vepřového masa objevuje kopřivka, bolesti břicha, či dokonce anafylaxe. Léčba spočívá v přísné dietě bez savčích produktů a vybavení pacienta autoinjektorem s adrenalinem, neboť reakce mohou být život ohrožující.
S rozvojem trhu s potravinami s obsahem hmyzu přibývá také alergických reakcí v této kategorii. Hmyzí proteiny mohou křížově reagovat s alergeny korýšů a roztočů, což vyvolává potíže u lidí již dříve citlivých na mořské plody. Základem léčby je zde opět eliminace rizikových potravin.
Kromě hmyzu na talíři představují hrozbu i druhy, které se v Evropě šíří vlivem klimatických změn a migrace, jako je sršeň asijská (Vespa velutina) a sršeň východní (Vespa orientalis). V některých regionech Španělska se asijská sršeň stala nejčastější příčinou anafylaxe po bodnutí blanokřídlým hmyzem. U těchto pacientů však úspěšně funguje alergenová imunoterapie pomocí extraktů jedu.
Hodně se mluví o potravinových a zkřížených alergiích, jaké jsou nejčastější a kolik lidí jimi trpí?
V Evropě je za naprostou většinu potíží zodpovědná tzv. velká osmička potravinových alergenů: mléko, vejce, pšenice, sója, arašídy, ořechy, ryby a korýši. Velmi časté jsou také zkřížené (pylově-potravinové) alergie, typické zejména pro alergiky na pyl břízy. Většina pacientů s touto diagnózou pociťuje obtíže po konzumaci syrových jablek, lískových ořechů, mrkve či jiného ovoce a zeleniny. Je to dáno vysokou strukturní shodou molekul alergenů v těchto potravinách a v pylu břízy.
Nejčastějším projevem je orální alergický syndrom (OAS) – svědění a pálení v ústech, otok rtů, případně rýma a svědění očí. Zatímco u těchto „pylových“ potravin jsou těžké systémové reakce vzácnější, u primárních alergií na ořechy, arašídy, sezam nebo korýše není anafylaxe výjimkou.
Jsou nějaké nové přístupy v léčbě potravinových alergií, zejména orální imunoterapie (OIT), a jaká jsou její rizika a dlouhodobá účinnost?
Tradiční přístup spočívá v eliminaci alergenu, edukaci a nošení pohotovostního balíčku. Pro mnoho rodin je však tento postup frustrující, vyvolává úzkost a snižuje kvalitu života. Proto v posledních letech akceleroval výzkum orální imunoterapie (OIT), zejména u alergie na arašídy.
Cílem OIT je dosáhnout desenzibilizace, tedy výrazného zvýšení množství potraviny, které pacient snese bez reakce. Dnes jsou již v zahraničí dostupné léčivé přípravky se standardizovaným množstvím arašídového proteinu, případně přípravky pro pacienty s alergií na nsLTP (non-specific lipid transfer protein). Je však nutné zdůraznit, že OIT není bez rizika. Alergické reakce během léčby jsou časté, a proto musí probíhat ve specializovaných centrech, někdy i za podpory biologické léčby ke zvýšení bezpečnosti.
V souvislosti se zdravím je často skloňovaný mikrobiom. Jaké jsou nejnovější poznatky o roli mikrobiomu ve vzniku a léčbě alergických onemocnění?
Střevní mikrobiota hraje zásadní roli v programování imunitního systému. U alergiků často nacházíme obraz tzv. dysbiózy – sníženou rozmanitost mikrobiomu a deficit bakterií produkujících krátkořetězcové mastné kyseliny (SCFA), jako je butyrát. Tyto kyseliny pomáhají udržovat integritu střevní bariéry a podporují imunitní toleranci.
Přibývá důkazů, že manipulace mikrobiomu stravou bohatou na vlákninu či cílenými probiotiky a prebiotiky může zlepšit průběh onemocnění a zvýšit úspěšnost OIT. Zatím jde však spíše o doplňkový přístup; samotná „pilulka s probiotiky“ alergii obvykle nevyřeší, ale podporuje komplexní strategii léčby.
Jaké nové diagnostické metody, např. komponentová diagnostika, zlepšují přesnost stanovení alergie a predikci závažnosti reakce?
Molekulární, komponentová, diagnostika představuje v našem oboru revoluci. Namísto celého extraktu měříme IgE protilátky proti konkrétním molekulám, například u arašídů či pylu břízy. Díky tomu dokážeme odlišit „pravou“ potravinovou alergii s rizikem těžké reakce od pouhé zkřížené alergie s mírnými projevy. To nám umožňuje medicínu personalizovat, lépe zvolit imunoterapii a přesněji stanovit individuální rizika.
Samostatnou kapitolou jsou alergie u dětí. Jaký je současný pohled na prevenci těchto alergií a co říkají nejnovější doporučené postupy?
Riziko rozvoje alergií může ovlivnit už dieta matky v těhotenství. Preferován je středomořský styl, zatímco západní styl stravování riziko zvyšuje. Rutinní vynechávání alergenů v těhotenství či při kojení se již nedoporučuje; dítě nechrání a matku nutričně oslabuje.
Zásadní změna nastala v doporučeních pro zavádění příkrmů. Dříve doporučované oddalování alergenů bylo chybné a k nárůstu alergií spíše přispělo. Pokud je alergen podán kolem 4.–6. měsíce věku ústy, střevní imunitní systém podpoří vznik tolerance. Data z USA potvrzují, že po zavedení této praxe prevalence alergie na arašídy u dětí významně klesla. Naopak pokud se alergen dostane do těla poprvé skrze narušenou kůži, například u ekzému, vzniká senzibilizace. Proto u dětí s ekzémem doporučujeme vyhýbat se kosmetice s obsahem potravinových složek, dokud nejsou bezpečně zavedeny do stravy.
Jaký je současný pohled na vztah mezi alergickými onemocněními a autoimunitou – existují společné patofyziologické mechanismy nebo genetické predispozice?
Alergii a autoimunitu dnes nevnímáme jako protiklady, ale jako různé projevy „rozladěné“ imunity. Mechanismy se protínají na více úrovních: od společných variant genů v oblasti HLA a genů regulujících T-lymfocyty až po poškození slizničních bariér. V obou případech hraje roli nedostatek regulačních T-lymfocytů (tzv. „brzd“ imunity) a dysbióza střevní mikrobioty. U části pacientů se proto tato onemocnění potkávají v rámci jedné rodiny i jednoho pacienta častěji, než by odpovídalo náhodě.
Jsou nějaké novinky v léčbě sezonních alergiků?
Pro většinu pacientů zůstává základem kombinace moderních antihistaminik, nosních kortikoidů a očních kapek. Novinkou jsou spreje kombinující kortikoid s lokálním antihistaminikem v jednom přípravku, což přináší výrazně rychlejší úlevu. Pokud je tato léčba nedostačující, nabízíme alergenovou imunoterapii: tablety, kapky či injekce. Je to jediná metoda, která dokáže skutečně ovlivnit příčinu nemoci, navodit dlouhodobou toleranci a snížit riziko rozvoje astmatu.
Moderní medicína v mnoha směrech sází na biologickou léčbu. Jaké jsou možnosti této terapie u těžkého astmatu a chronické spontánní kopřivky a jak správně vybírat pacienty pro tuto terapii?
Léčba těžkého astmatu patří do specializovaných center. Pokud u pacientů standardní terapie nestačí, indikujeme na základě podrobného vyšetření biologickou léčbu. Blokádou cytokinových drah tlumíme zánět, což vede k lepší kontrole nemoci, méně exacerbacím, snížení spotřeby kortikoidů a zlepšení plicních funkcí i kvality života.
Biologika využíváme také u chronické spontánní kopřivky, pokud nezabírají antihistaminika. Aktuálně mají dva biologické přípravky indikaci pro obě diagnózy současně. Novinkou z dubna 2026 je schválení perorálního léku (blokátoru Brutonovy tyrozinkinázy) přímo pro léčbu chronické kopřivky.
Co přináší alergenová imunoterapie?
Alergenová imunoterapie je unikátní léčbou, kterou v našich podmínkách mají jen alergologové. Pravidelným podáváním standardizované dávky alergenu dochází k navození imunologické tolerance alergenu. Provádí se buď injekčně pod kůži (SCIT), nebo se pod jazyk podávají kapky nebo tablety (SLIT), obvykle po dobu minimálně 3 let. Vedle inhalačních alergenů je alergenová imunoterapie indikovaná u alergických pacientů na jed blanokřídlého hmyzu po anafylaktické reakci po bodnutí, kde je život zachraňující léčbou. Projevy alergie se díky alergenové imunoterapii značně zmírní a mohou i zcela vymizet – terapie „přeškolí“ imunitní systém. Tento typ léčby se ale v současné době nedostává ke všem pacientům, kterým by mohla terapie pomoci – užívá ji jenom 10–15 procent z nich.
Petra Hátlová
Foto: archiv MUDr. Tomáš Balner
