Obezita u dětí je velký problém, jak na tom jsou české děti, co se nadváhy a obezity týká? Jaká je prevalence?
V posledních letech došlo k prudkému nárůstu počtu dětí s obezitou. V roce 1991 jsme měli 3 procenta dětí s obezitou, dnes je to více než 16 procent. U nadváhy se pohybujeme zhruba mezi 6–10 procenty. Takže v současné době máme kolem 10 procent dětí s nadváhou a přes 16 procent dětí s obezitou. Nadváha zůstává v posledních zhruba 30 letech na podobné úrovni, takže počet dětí s nadváhou výrazně nenarůstá, na rozdíl od těch s obezitou.
V jakých věkových kategoriích je obezita nebo nadváha u dětí nejčastější?
Podle studie z roku 2021 k největšímu nárůstu dochází ve věkové skupině 11 až 13 let. U chlapců je to téměř 50 procent, u dívek je to o nějaké procento méně.
Od kdy nárůst v dětské populaci pozorujete?
Ke skokovému nárustu v řádech procent došlo především v období covidové pandemie. V posledních třech až čtyřech letech sledujeme strmý nárůst počtu dětí s nadváhou a obezitou.
Uměl byste predikovat stav v blízké budoucnosti?
Pokud nedojde k výrazné změně našeho chování, ať už ve stravě, nebo pohybu, dá se očekávat, že nárůst obezity ve všech věkových kategorií bude pokračovat. Těžko odhadnout, jak vysoký bude a která věková skupina bude v budoucnu nejpostiženější. Na to budeme potřebovat podrobné studie.
Tušíte hlavní příčiny tohoto negativního trendu?
Jde zejména o změnu životního stylu. Velkým problémem zvláště u dětí je konzumace velkého množství energeticky bohatých potravin a jídel z polotovarů, ale také pití slazených a energetických nápojů. Stejným problémem je snížený výdej energie, tedy změna pohybových aktivit. Výrazně ubylo spontánního pohybu, děti tráví mnoho času na sítích, jednoduše se pohybují stále méně a méně. Dalším faktorem, zvláště u teenagerů, je porucha spánku, tedy narušení fyziologického spánkového rytmu. V období covidu mnozí chodili spát dlouho po půlnoci, což jim bohužel zůstalo. Spí krátce, ponocují, což vede ke změně produkce stresových hormonů. Takové děti, kromě toho, že jsou chronicky unavené, mají větší tendenci k ukládání tuků.
Často se mluví o vlivu epidemie covidu-19 a lockdownů jako o jedné z příčin nárůstu obezity nejenom u dětí, i vy sám jste se o tom už zmínil. Uměl byste toto téma více rozvést?
Tento trend skutečně potvrzuji. Data mezi lety 2016 a 2021 jednoznačně ukazují, že v tom období došlo k prudkému nárůstu dětské obezity. Vidíme, že lockdown a vlastně celá covidová epidemie měly výrazný vliv na změnu chování dětí. V té době se výrazně snížila pohybová aktivita. Neříkám, že se také výrazně změnily i stravovací zvyklosti, nicméně špatné stravovací návyky podpořené menší pohybovou aktivitou vedly v období covidu, a i po období covidu, k nárůstu dětské obezity.
Jaká rizika dětská obezita představuje?
Následků, ať už v dětském věku, anebo v dospělosti, je velké množství. Prvně se objevují problémy s přetížením pohybového aparátu. Když dítě váží 50, 60 nebo 70 kg navíc, tak samozřejmě extrémně zatěžuje svůj pohybový aparát. Velmi brzy se objevují mnohé poruchy držení těla. Dále vídáváme malé děti, které mají vyjádřený takzvaný metabolický syndrom, což je soubor onemocnění, kdy se v těle mění charakter průběhu jednotlivých metabolických procesů. Zvyšuje se také riziko vzniku cukrovky. Očekáváme, že pokud bude tento trend dále pokračovat, budeme mít v průběhu několika let mnoho dětí, které onemocní cukrovkou druhého typu, která je typická pro dospělé. Pokud u nich v dospělosti obezita nevymizí, může je postihnout metabolický syndrom, což s sebou nese výrazně vyšší riziko vzniku závažných kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky, hypertenze a některých onkologických onemocnění.
Kolik dětí si obezitu z dětství „odnese“ do dospělosti?
Uvádí se, že 50 až 60 procent obézních dětí bude obézních i v dospělosti. To znamená, že minimálně polovina dětí se s obezitou bude „trápit“ i v dospělosti. Děti s obezitou mají často nevhodné stravovací i pohybové návyky, a pokud si tyto návyky s sebou přenesou do dospělosti, těžko čekat nějakou změnu stavu. Pak je ještě další skupina dětí, u kterých vidíme první známky metabolického syndromu. U nich následné komplikace souvisí se změnou metabolických procesů. U těchto dětí se zvyšuje riziko komplikací v časném dospělém věku tím, že kvůli vysoké míře obezity v dětském věku jejich tělo začalo měnit své metabolické procesy velmi brzy.
Jaký má nadváha a obezita vliv na psychiku dětí?
Studie ukazují, že už v předškolním věku děti vyčleňují z kolektivu ty, které se odlišují, to znamená i děti s obezitou. První známky šikany se objevují už v předškolním věku. I malé děti dokážou být kruté, děti s obezitou mohou být vystaveny šikaně ostatních spolužáků jak v tomto, tak v pozdějším věku. Samozřejmě se to často negativně podepisuje na jejich psychickém stavu. Děti s obezitou žijí často kontinuálně ve stresu, u některých se mohou objevit závažné poruchy učení, následně bývají vyčleněny z kolektivu a žijí si ve svém světě, což jejich problém s psychikou často prohlubuje. Děti jsou stále více depresivní a řeší své problémy vyšším příjmem energie, čímž se kruh uzavírá. Víme také, že se z dětí s obezitou stávají velmi často agresoři. Jedna část dětí s obezitou tedy může řešit svou depresi dalším příjmem energie, z další části se mohou stát agresoři, kteří si budou snažit agresivitou vydobýt místo v kolektivu.
Co se s tímto alarmujícím stavem dá dělat?
Rodiče si musí uvědomit, že obezita vzniká už v časném dětství. Mnohé návyky, které dítěti předávají, se mohou negativně odrazit na jeho zdravotním stavu. Důležité je myslet na to, že obezita nevznikne za týden či dva. Je to dlouhodobý proces, který se musí také dlouhodobě řešit. Velmi důležitá je zde prevence. Musíme mít na paměti, že nadváha může být prvním varovným signálem, že se něco v rodině nedělá dobře a že se s tím musí něco začít dělat. V současnosti máme dostatek vhodných informací na webech, existují mnohé organizace, které mohou pomoci rodičům najít cestu, jak zamezit dalšímu nárůstu tělesné hmotnosti. Nesmíme si myslet, že kila navíc zmizí sama. Neplatí totiž přesvědčení velké části rodičů, že děti z nadváhy a obezity vyrostou. Je třeba řešit kila navíc včas, ideálně zachytit nárůst tělesné hmotnosti ještě v období nadváhy; nečekat na to, až dítě bude mít navíc 50 kilo.
Důležité je nepodceňovat chyby ve stravě, vědět nebo se snažit zorientovat v energetické denzitě potravin, to znamená, jak velký obsah energie jednotlivé potraviny mají. Snažit se jít dětem příkladem. Těžko mohu vleže na pohovce dítěti říkat, ať se jde proběhnout, a očekávat jeho nadšení. Paradoxem bývá, že když před dvaceti nebo třiceti lety děti něco provedly, tak „dostaly zaracha“ a nesměly jít ven. Dneska je to naopak, trest obvykle spočívá v tom, že jim zabavíme telefon a pošleme je ven. Takže používáme pohyb jako formu trestu.
Jaké jsou možnosti léčby obezity u dětí? A s jakým úspěchem?
Nejjednodušší je samozřejmě změna životního stylu, tedy změna stravovacích i pohybových návyků. Vhodná je také psychologická péče, i když víme, že její dostupnost je aktuálně velmi špatná pro všechny děti, tedy i pro děti s obezitou. Další možností pro těžké formy obezity je medikamentózní terapie čili nasazení léků schopných regulovat příjem potravy a zlepšovat metabolické procesy. Pro nejtěžší formy obezity používáme
bariatrickou terapii, to znamená chirurgickou terapii, která léčí obezitu trochu jiným způsobem. Úspěch každé takové terapie závisí i na motivaci rodiny. Pokud budete mít motivovanou rodinu a motivované dítě, bude mít dobře zvolená terapie velký efekt. Pokud budete mít rodinu nemotivovanou, dítě nemotivované, bude účinek terapie nízký. Můžeme se pohybovat v řádech desítek procent nebo v řádech jednotek procent, záleží na motivaci rodiny. Terapie, která se týká změny životního stylu, se samozřejmě ukazuje jako nejdostupnější, je ovšem hodně závislá na motivaci. U nemotivovaného pacienta se ale v průběhu dvou, tří let mohou vyčerpat možnosti i chirurgické terapie. Pokud pacient nezmění své chování, nepovede k výsledku žádná ze zmiňovaných terapií.
Uměl byste vypíchnout nejčastější chyby, které rodiče dětí s obezitou nebo samotné děti dělají při pokusech zhubnout?
Nejčastější chybou je podcenění nárůstu tělesné hmotnosti. Pak to, že z jídelních zvyklostí neeliminují nejvíce energeticky bohaté potraviny a nápoje. Rodiče často řeší, jestli je vhodný tříprocentní nebo desetiprocentní jogurt a dvacetiprocentní nebo třicetiprocentní sýr, ale už neřeší to, že dítě pije velké množství slazených nápojů, které jsou energeticky mnohem bohatší. Další chybou je, že se strava upravuje na základě nevhodných webových doporučení nebo doporučení, která jsou sice velmi módní, ale bez ověřeného efektu.
U mnoha oborů lékaři upozorňují na špatnou mezioborovou edukaci. Jak je tomu v případě obezity dětí?
Pro většinu rodičů a dětí je první volbou pediatr. Většina z nich v České republice je dostatečně edukována, má možnosti a znalosti nejen v oblasti diagnostiky, ale i v léčbě. Terapie je plně hrazena zdravotní pojišťovnou. Další volbou zdroje informací mohou být organizace, například STOB. I zde mají dost informací a poskytují komplexní doporučení, jak ve smyslu změny jídelních, ale i pohybových zvyklostí. Navíc poskytují rady psychologické povahy, například jak podpořit dítě s obezitou.
Samozřejmě existují také specializované dětské obezitologické ambulance. Těch je ale bohužel v Česku velmi málo, a terapie je zde spíše vyhrazena závažným formám dětské obezity.
Zdeněk Bělohubý
Foto: Freepik
