První zmiňovaná studie vědců ze Stanfordské univerzity poukazuje na možnost rozlišit prostřednictvím snímků funkční magnetické rezonance šest biologických podtypů neboli biotypů deprese, u třech z nich lze určit, která terapie bude účinkovat více, a která naopak méně. Jak autoři ve studii zdůrazňují, zlepšení personalizace léčby depresivních pacientů je nesmírně žádoucí.
Asi 30 procent pacientů s depresí má tzv. rezistentní depresi – léky nebo vůbec terapie v těchto případech nedokáže stav pacientů nijak zlepšit. Až u dvou třetin pacientů s depresí pak léčba nevede ke kýžené kompenzaci pacientů. V současné době totiž není snadné zjistit, které antidepresivum nebo který typ terapie může pomoci konkrétnímu pacientovi s depresí. Léky jsou proto předepisovány metodou pokus-omyl, takže může trvat měsíce, nebo dokonce roky, než se najde účinný lék – pokud se to vůbec podaří. Během tohoto období pokusů a omylů se nemoc a její příznaky mohou dále zhoršovat. Cílem práce vědců ze Stanfordské univerzity bylo najít způsob, jak se tomuto postupu vyhnout a léčbu individualizovat prakticky okamžitě.
Dává to smysl
Autoři zmapovali pomocí funkční magnetické rezonance celkem 801 pacientů, kteří byli diagnostikováni s depresí nebo úzkostí. Snímali jejich mozky jednak v klidovém stavu a jednak při plnění různých úkolů zaměřených na testování jejich kognitivních a emocionálních funkcí. Vědci se zaměřili na jednotlivé oblasti mozku (a jejich propojení), které jsou známy svou rolí v etiologii deprese. Pomocí metody shlukové analýzy (cluster analysis) identifikovali šest odlišných vzorců aktivity v těchto mozkových oblastech.
Vědci zároveň náhodně přidělili
250 účastníků studie k jednomu ze tří běžně používaných antidepresiv nebo typů behaviorální terapie. Pacienti s podtypem, který charakterizuje zvýšená aktivita v kognitivních oblastech mozku, vykazovali ve srovnání s jinými podtypy nejlepší odpověď na antidepresivum venlafaxin (prodávaný jako Effexor). Pacienti s podtypem, jejichž mozky vykazovaly v klidovém stavu vyšší úroveň aktivity v oblastech asociovaných s depresí a řešením problémů, dosahovali větší úlevy od příznaků po behaviorální terapii. U pacientů se třetím identifikovaným podtypem, kteří vykazovali nižší úroveň aktivity v klidovém stavu v oblasti mozku asociované s pozorností, byla zaznamenána menší pravděpodobnost zlepšení příznaků po behaviorální terapii než u pacientů s ostatními biotypy.
Získané poznatky o biotypech a jejich různých reakcích na behaviorální terapii podle autorů studie zapadají do toho, co o daných oblastech mozku a jejich souvislostech s depresí dosud víme. Nová zjištění ale podle nich umožňují nyní poprvé jasně prokázat, že deprese může být způsobována různým narušením mozkových funkcí. Využití těchto znalostí v léčbě by umožnilo nebývale personalizovat péči o depresivní pacienty, a to na podkladě exaktních údajů získaných právě snímáním mozkových funkcí pomocí funkční magnetické rezonance.
Přesná předpověď remise
Jiná studie, publikovaná Williamsovou a jejím týmem v časopise Personalized Medicine in Psychiatry, ukazuje, jak lze pomocí funkční magnetické rezonance identifikovat pacienty s předpokladem dobré odpovědi na farmaceutickou léčbu. V této studii se vědci zaměřili na podtyp, který nazvali „kognitivní biotyp deprese“. Pacienti s tímto typem tvoří více než čtvrtinu všech pacientů s depresí, a právě v jejich případě je snížená pravděpodobnost, že budou odpovídat na standardní antidepresiva. U takto identifikovaných pacientů vědci správně předpověděli pravděpodobnost remise u 63 procent pacientů, ve srovnání s 36procentní přesností bez použití funkční magnetické rezonance. Tato zjištění mohou lékaři už nyní využít k inovaci léčebných postupů a hledání nových možností léčby tohoto typu deprese nereagujícího na standardní antidepresiva.
V další studii, která z tohoto výzkumu vzešla, zveřejněné v časopise Nature Mental Health, vědci poukazují na obzvlášť velkou účinnost transkraniální magnetické stimulace u kognitivního biotypu deprese. Studie zahrnovala 43 pacientů, přičemž u 26 z nich byl díky funkční magnetické rezonanci určen kognitivní biotyp. Po 30 dnech léčby transkraniální magnetickou stimulací zaměřené na kognitivní funkce u pacientů s tímto biotypem se u pacientů obnovily deficity v mozkové konektivitě, a pacienti se tak zlepšili v testech kognitivních funkcí. Většinou toto zlepšení navíc nastalo už během prvních pěti dnů léčby.
Výzkum bude pokračovat
Různé biotypy také korelují s rozdíly v depresivních příznacích a kognitivním výkonu pacientů. Například pacienti s kognitivním biotypem ve větší míře trpěli anhedonií, tedy neschopností prožívat kladné emoce a city, než pacienti s ostatními biotypy; tito pacienti si také vedli hůře v exekutivních funkcích. Naopak pacienti s biotypem, který nejlépe reagoval na behaviorální terapii, sice také chybovali v exekutivních úkolech, ale vedli si dobře v úkolech kognitivních.
Zajímavé je, že jeden z šesti biotypů se neprojevoval žádnými znatelnými rozdíly v mozkové aktivitě v zobrazovaných oblastech ve srovnání s lidmi bez deprese. Autoři výzkumu nicméně podotýkají, že dosud neprobádali všechny oblasti mozku – zaměřili se na ty oblasti, jejichž asociace s depresí je již známa. Jak upozorňují, mohou existovat i jiné typy mozkové dysfunkce, které dosavadní zobrazování pomocí funkční magnetické rezonance nezachytilo.
Vědecký tým profesorky Williamsové nyní rozšiřuje svůj výzkum o další účastníky. Rovněž zamýšlejí testovat více druhů léčby u všech šesti biotypů, včetně léků, které nejsou běžně pro léčbu deprese využívány. Tým chce zároveň už nyní stanovit standardy nové diagnostické metody tak, aby se mohla co nejdříve začít využívat v klinické psychiatrii. Časná a exaktní identifikace pravděpodobně účinné léčby by mohla posunout léčbu deprese směrem k tak často skloňované personalizované medicíně.
(mal)
Foto: Freepik
