Mnoho nádorových onemocnění se navíc stále odhalí pozdě, v době, kdy bývá léčba složitější a pravděpodobnost vyléčení se snižuje. Tento vývoj klade čím dál větší nároky nejen na posílení prevence, ale i na kapacitu a zlepšení koordinace onkologické péče napříč republikou.
Na konci června se proto konal kulatý stůl, který uspořádala Asociace inovativního farmaceutického průmyslu. Sešli se zde zástupci nemocnic, zdravotních pojišťoven, státní správy i pacientů. Společně hledali odpovědi na otázku, jak zajistit kvalitní onkologickou péči dostupnou i do budoucna.
Koordinátor péče pomůže urychlit cestu pacientů od diagnózy k léčbě
Podle profesora Ladislava Duška, ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), vzroste do roku 2040 počet onkologických pacientů přibližně o třetinu. To klade enormní tlak nejen na kapacity nemocnic, ale i na personál. „Stárnou nejen pacienti, ale i lékaři,“ zaznělo během diskuse.
Jedním z konkrétních řešení může být zavedení role koordinátora péče – „pomocníka“ lékaře, který pomůže pacientům projít rychleji všemi potřebnými vyšetřeními na základě pokynů lékaře. Dobrou zkušenost s koordinátory onkologické péče sdílela primářka Kateřina Jirsová z Nemocnice Na Pleši: „Na naší klinice máme dvě koordinátorky, které jsou pro nás obrovským urychlením, systém funguje velice dobře.“ Myšlenku podpořil také docent Milan Vošmik z Kliniky onkologie a radioterapie Fakultní nemocnice Hradec Králové.
Podle plánu Ministerstva zdravotnictví by měli být koordinátoři součástí všech 15 komplexních onkologických center (KOC) rozesetých po téměř celém Česku. Jejich zavedení bude jednou z podmínek pro novou akreditaci center, o níž se má rozhodovat letos na podzim.
Regiony chtějí být aktivní součástí systému péče
Podle primářky Kateřiny Jirsové by aktivní součástí sítě onkologické péče měla být vedle KOC i menší regionální pracoviště. Loňský průzkum mezi regionálními onkologickými centry ukázal, že o svou roli mají zájem. Často jim ale chybí jasné vedení a propojení s většími centry. V praxi tak spolupráce dosud často závisí spíše na osobních vazbách než na systémově nastavené koordinaci.
Modely spolupráce se výrazně liší kraj od kraje, a to jak strukturou zřizovatelů, tak personálním zajištěním či přístupem k inovativní léčbě. Zatímco v některých regionech zřizují KOC v menších nemocnicích svá detašovaná pracoviště, jinde s ohledem na odlišné zřizovatele takto úzkou vazbu nemají. V Karlovarském a Středočeském kraji samostatné KOC chybí úplně, pacienti tak musí za moderní léčbou cestovat do měst v jiných regionech. Mezi KOC najdeme jak fakultní nemocnice, tak i soukromé poskytovatele, například v Olomouckém a Pardubickém kraji.
Jak upozornila Michaela Tůmová z iniciativy Hlas onkologických pacientů, vedle odborné péče je důležité zajistit i praktickou podporu. Pacienti by se v systému neměli ztrácet. A právě v regionech může jejich orientaci usnadnit například síť pacientských rad, které nemocným pomáhají zorientovat se v systému a řešit každodenní potíže.
RNDr. Marián Rybář, MHA
Léčba blíže domovu
Moderní léčba je pacientům dnes dostupná téměř výhradně ve zmíněných 15 komplexních onkologických centrech, což je důležité z hlediska zachování odbornosti a kvality. Zároveň to ale znamená, že pacienti z některých částí republiky musí cestovat desítky kilometrů.
V posledních dvou letech se proto testuje model delegované preskripce, jenž umožňuje podávání některých léků také na menších regionálních pracovištích (ROC), pokud to schválí multidisciplinární tým KOC. Projekt aktivně rozvíjí Všeobecná zdravotní pojišťovna i některé svazové pojišťovny. Přestože z praktického hlediska tato snaha naráží na řadu překážek včetně odlišné organizace péče v jednotlivých krajích i limitovaného počtu léků, které lze v ROC podávat. Docent Vošmik nicméně v rámci kulatého stolu zdůraznil, že: „Na úrovni České onkologické společnosti probíhá debata o rozšíření tohoto seznamu léčiv, která lze v ROC podávat.“
Ředitelka zdravotní pojišťovny OZP Jitka Vojtová upozornila, že kromě samotného rozšíření léčiv je třeba nastavit také jasná pravidla pro trasování péče a sledování její kvality. „Kódy by měly nejen ukázat, co se reálně děje, ale být také napojeny na indikátory kvality, na něž navážeme další regulační mechanismy. Rozhodně to ale bude ještě vyžadovat poměrně širokou diskusi,“ uvedla.
Kvalita a kapacity péče pod dohledem
Právě trasování péče a využití centrové léčby v reálném čase má za cíl nový systém hlášení dat o jejím čerpání. „Je to proto, abychom viděli využití nejmodernější léčby a migraci pacientů za ní nikoli rok a půl zpátky, ale abychom třeba v září měli k dispozici alespoň data za červen a mohli rozhodovat o případném přenastavení rozpočtu jednotlivých center,“ vysvětlil na kulatém stole profesor Dušek.
Zástupkyně AIFP a předsedkyně její Onkologické platformy Eva Karásková tuto iniciativu uvítala: „Jsem ráda za dobré zprávy o chystaném monitorování centrové léčby v reálném čase. Onkologie solidních nádorů totiž tvoří celou třetinu jejího objemu. Zajištění této léčby všem pacientům, kteří z ní mohou benefitovat, je obrovská odpovědnost – nejen z hlediska veřejných financí, ale především vůči pacientům. Právě tato léčba totiž pomáhá prodlužovat život, výrazně zlepšovat jeho kvalitu a zároveň snižovat počet hospitalizací i závislost na sociálních dávkách.“
prof. RNDr. Ladislav Dušek, Ph.D.
Beze změn to nepůjde
Z diskuse vyplynulo jednoznačně: onkologická péče v Česku má silné základy, ale potřebuje pružněji reagovat na měnící se realitu. S rostoucím počtem pacientů a stále větší potřebou individualizované léčby je důležité, aby systém fungoval rychle, efektivně, koordinovaně a byl dobře dostupný všem.
Zavedení pozice koordinátorů péče, posílení role regionálních pracovišť, možnost podávat centrovou léčbu i mimo komplexní onkologická centra a zavádění přesnějšího monitoringu péče v reálném čase – to vše jsou konkrétní kroky, které mohou péči o onkologické pacienty v Česku výrazně zlepšit.
(htl)
Foto: AIFP
