Stadiem, které úpadku zpravidla předchází, jsou významné finanční potíže, jak je vymezuje stále poměrně nový zákon o preventivní restrukturalizaci.
Základní způsoby řešení úpadku a finančních potížích
Úpadkem se ve rozumí faktická situace, zejména když dlužník (a) má alespoň 2 věřitele s pohledávkami více než
3 měsíce po splatnosti, (b) má alespoň 2 věřitele s pohledávkami sice jen 30+ dnů po splatnosti, avšak tyto pohledávky tvoří podstatnou část celkových závazků dlužníka anebo (c) souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku a s přihlédnutím ke všem okolnostem dalšího provozu podniku nelze očekávat dostatečně významnou změnu v tomto ukazateli. Existují i další situace definující úpadkový stav, ale pro praxi a účely tohoto článku postačí znát tyto tři.
Úpadek lze (v právním smyslu) řešit třemi způsoby:
a) Konkurz – Dispoziční oprávnění k majetku dlužníka přebírá insolvenční správce, jehož úkolem je primárně zpeněžit tento majetek za co nejvyšší cenu, aby se dosáhlo co nejvyššího uspokojení věřitelů. Provoz podniku konkurzem automaticky nekončí a známe z vlastní praxe případy, kdy insolvenční správce řídil i konkurz poskytovatele zdravotní péče, avšak jedná se spíš o výjimky.
b) Reorganizace – Dispoziční oprávnění zůstávají u managementu (statutárního orgánu) dlužníka. On, případně některý z věřitelů připravuje reorganizační plán, který zpravidla předpokládá alespoň o něco složitější právní a ekonomickou transformaci než pouhý rozprodej majetku (jinak by se nelišila od konkurzu). Schválit jej musí příslušné většiny věřitelských skupin a následně jej musí potvrdit soud.
c) Oddlužení – V případě dlužníků, kteří nejsou obchodními korporacemi, přichází v úvahu i oddlužení. To totiž není rezervováno jen pro fyzické osoby, ale můžou o ně žádat i právnické osoby – nepodnikatelé. V případě zdravotnického zařízení se však jedná spíš jen o teoretickou variantu, ledaže by se jednalo o oddlužení poskytovatele zdravotní péče, který podnikal jako osoba samostatně výdělečně činná. Dluhy z podnikání zde překážkou oddlužení nejsou.
Ještě předtím, než se poskytovatel zdravotní péče dostane do úpadku, dostane se do významných finančních potíží. Tím se rozumí takový finanční stav poskytovatele, kdy ještě není v úpadku ve formě platební neschopnosti (vizte varianty úpadku ad (a) a (b) výše), avšak v případě nepřijetí určitých restrukturalizačních opatření by se do úpadku dostal. Tato restrukturalizační opatření stanovuje restrukturalizační plán, který má obdobný způsob přijímání jako plán reorganizační v insolvenci. Na dlužníka jsou však zde kladeny mnohem větší nároky. Na druhou stranu však nabízí v zásadě nárokové právní instrumenty jako všeobecné či individuální moratorium, které dokážou například na určitou dobu odložit exekuci (výkon rozhodnutí) či přerušit realizaci zajištění.
Odpovědnost managementu
V insolvenci se u členů statutárního orgánu potkávají a v konečném důsledku stojí proti sobě dva typy odpovědností: odpovědnost vůči společníkům a odpovědnost vůči věřitelům. Každý člen statutárního orgánu má povinnost postupovat při výkonu své funkce s péčí řádného hospodáře, jinak může být žalován ze strany obchodní korporace či jejího člena (společníka) na náhradu újmy způsobenou porušením této povinnosti. Podání předčasného insolvenčního návrhu (a za určitých, přísnějších podmínek i předčasné zahájení preventivní restrukturalizace) v době, kdy bylo možné byť i ne zcela dobrou finanční kondici poskytovatele zdravotních služeb vyřešit i jinými prostředky, může znamenat na straně společníka vznik újmy. Členové statutárního orgánu mají povinnost úpadku předcházet a před učiněním materiálně již nezvratných kroků svolat v případě a.s. i s.r.o. valnou hromadu.
Na druhé straně, v okamžiku, kdy je již úpadek nezvratný, člen statutárního orgánu má povinnost podat na vlastní obchodní korporaci dlužnický insolvenční návrh, i kdyby s tím společníci nesouhlasili. Pokud tak neučiní anebo tak učiní pozdě, odpovídají věřitelům za škodu tím vzniklou.
V případě že člen statutárního orgánu přispěje porušením svých povinností k samotnému úpadku, může jej insolvenční správce žalovat na vrácení odměny za výkon funkce obdržené v posledních dvou letech před insolvencí jakož i na doplacení rozdílu mezi hodnotou majetkové podstaty dlužníka a souhrnnou výší jeho závazků ze svých osobních peněz.
Klíčové je zde si své jednotlivé kroky a rozhodnutí přiměřeně dokumentovat, aby v případě některého z výše uvedených sporů byl člen (bývalý člen) statutárního orgánu schopen obhájit, že úpadek nebyl důsledkem porušení jeho povinností (ale způsoben například externími faktory či prostým podnikatelským neúspěchem bez zjevného zavinění konkrétní osobou).
Mgr. Bc. Juraj Juhás, Ph.D.
Filip Mareš
Advokátní kancelář Glatzová & Co., s.r.o.
Foto: Shutterstock
