Proč jste si vybrala právě specializaci kataraktovou a refrakční chirurgii?
Oční lékařství jsem si zvolila už v posledním ročníku medicíny, kdy jsem absolvovala půlroční stáž v University Hospital Arnau de Vilanova ve Španělsku, z toho převážnou část na očním oddělení. Oftalmologie mi přirostla k srdci, protože v sobě zahrnuje část diagnostickou, ambulantní i mikrochirurgickou. Současně je to obor, který není až tak akutní, dá se tedy dobře skloubit s rodinou. I když i v oftalmologii se vyskytují akutní stavy. Zaměřuji se především na přední segment, jeho diagnostiku a chirurgii.
Mohla byste nám vysvětlit, co znamenají tituly, které máte za jménem?
Titul FEBO (Fellow of the European Board of Ophtamology) jsem v roce 2019 získala absolvováním zkoušky v Paříži. Je to evropská konfirmační zkouška, něco jako atestace, že lékař může samostatně pracovat. Zkouška je hodně komplexní a skládá se z písemné a ústní části a probírá všechny části oftalmologie, od dětské přes neurooftalmologii až po refrakční a zadní segmentovou chirurgii.
Titul FEBOS-CR (CR – cataract refractive) se uděluje za složení kataraktové refrakční podzkoušky, kterou pořádá Evropská společnost refrakční a kataraktové chirurgie (ESCRS) ve spolupráci s Evropskou radou pro oftalmologii (EBO). Je určena vyloženě očním chirurgům, kteří se věnují přednímu segmentu, s výraznou klinickou způsobilostí, chirurgickými dovednostmi a teoretickými znalostmi, a kteří mají za sebou určitý počet operací, mají přehled o odborné literatuře a u složitějších operací dokážou analyzovat situaci, navrhnout řešení a provést operaci. Zkoušku jsem absolvovala vloni v Barceloně.
Působíte také ve výboru ČSRKCH. Čemu se věnujete především?
Spolu s kolegy především organizujeme odborné akce. Největší akcí je kongres ČSRKCH. Věnujeme se také tvorbě standardních indikačních a předoperačních postupů, které umožňují dosažení spolehlivých a stabilních výsledků při vysoké bezpečnosti laserových refrakčních zákroků. Dále sledujeme novinky v oboru tak, abychom udrželi Česko na top pozici znalostí v oblasti předního segmentu. Mladým lékařům společnost nabízí různé granty na další vzdělávání (tuto část mám na starosti já), organizujeme wetlaby, kde si především začínající chirurgové mohou zkoušet operace, nejčastěji katarakty, bezpečně mimo pacienta, a rozvíjet tak své další praktické dovednosti.
Čím se refrakční chirurgie zabývá?
Refrakční chirurgie pomáhá pacientům chirurgickou cestou korigovat jejich vadu, kterou bývají krátkozrakost, dalekozrakost či astigmatismus. Nejčastějším nitroočním chirurgickým výkonem u nás je operace katarakty. Dnes na drtivé většině pracovišť v Česku tato operace probíhá technikou ultrasonické fakoemulzifikace jádra čočky, kdy původní zakalená čočka je nahrazena umělou. Máme k dispozici spoustu moderních vychytávek, které operační výkony velmi zpříjemňují. Kupříkladu digitální navigační systém, který na oko pacienta promítá údaje, které si předem zadáme. Nejčastěji je to místo, kde budeme vstupovat do oka, a pozice, ve které má být umístěna nitrooční čočka. Lidské oko nemá stejnou polohu vleže a vsedě. Ale díky moderním přístrojům umíme naskenovat oko vsedě, kdy se měří čočka, a přenést tutéž polohu do lehu, abychom měli implantaci ve správné ose.
Připomeňte nám prosím podstatu refrakčních vad…
Jsou to dioptrické vady oka, které způsobují zhoršené vidění na blízko či na dálku. Mezi ně patří především krátkozrakost, dalekozrakost, astigmatismus a věkem podmíněná ztráta akomodace. Všechny se řeší dioptrickou korekcí brýlemi, případně kontaktními čočkami. Alternativou jsou laserové a nitrooční operace, které pacienty zbavují závislosti na brýlích. Mladí lidé do čtyřiceti let mají potíže spíše s horším viděním na dálku, nejčastěji jde o myopii či astigmatismus. Na blízko vidí dobře, protože jejich čočka je vysoce pružná a má akomodaci. Tento druh refrakční vady se řeší pomocí laseru, zjednodušeně řečeno tím, že vyjmeme z rohovky její část, abychom dosáhli toho, že pacient dobře vidí i na dálku. Lidé, kteří mají rohovku příliš tenkou nebo mají moc vysoké dioptrie, nejsou pro tento laserový výkon vhodní. Existuje ale jiná možnost, kdy se do oka před přirozenou lidskou čočku implantuje takzvaná fakická čočka ICL. Vydrží v oku celý život a nevyžaduje ze strany pacienta žádnou péči a pozornost. Je to elegantní a bezpečná metoda, která může pacienta zbavit dioptrií i v rámci hodně vysokých krátkozrakostí a astigmatismu. Po čtyřicítce může přijít presbyopie nebo i věkem podmíněná ztráta akomodace, kdy se naše čočka už nedokáže tak zakřivit a člověk vidí špatně na blízko. Tady se nabízí, zejména v případech, kdy pacient používá dvoje brýle, tedy na dálku i na blízko, výměna čočky, tedy podobný typ operace jako při šedém zákalu. Do oka se vloží nitrooční čočka se speciální optikou, která pacientovi umožní vidění na všechny vzdálenosti bez brýlí. Podobně jako to dokážou multifokální brýle. U nich ale někdy slyšíme, že je pacienti nesnesou nebo že si na ně museli dlouho zvykat. Což bývá tím, že brýle jsou předsazené před okem, zatímco čočky jsou přímo v oku, tedy nesnášenlivost či prostorová dezorientace stoprocentně odpadá.
Kataraktová a refrakční chirurgie učinila za dobu vaší praxe velký pokrok…
Za těch zhruba čtrnáct let, co se v oboru pohybuji, oftalmologie, a zejména chirurgie předního segmentu oka prošla obrovským vývojem. V refrakční chirurgii došlo k velkému zdokonalení přístrojové techniky, ohromným pokrokem jsou také lasery. Dnes se při laserování rohovky pohybujeme ve velikosti mikrometrů. Dále jsou to nové typy nitroočních čoček. Na většině pracovišť se dnes používají měkké čočky. Obrovský posun udělaly také vzorce, které čočky počítají. Měření, jak silnou čočku musíme pacientovi dát, aby po operaci neměl dioptrie, se stále zpřesňují. Vývoj také postupuje v oblasti terapie makulární degenerace, biologické léčby a v diagnostice OCT (optická koherentní tomografie). Plošně se OCT v oftalmologii začala užívat kolem roku 2010 a dnes je součástí běžného vyšetření pacienta, na němž stojí diagnostika i návrh terapie onemocnění.
Pomáháte testovat inovativní technologie a implementovat je v praxi…
Ano, máme-li možnost, testujeme novinky. Testujeme nebo se podílíme na vývoji nitroočních čoček z nejrůznějších materiálů, které se stále zdokonalují a které umožňují pacientům být nezávislí na brýlích. Snažíme se držet na takové top hladině, co je nejnovější a zároveň nejbezpečnější pro pacienta. Nedávno jsme testovali digitální zobrazovací systém pro operace, kdy se chirurg nedívá do mikroskopu, ale má na hlavě 3D helmu podobnou jako ve virtuální realitě, která přenáší obraz operačního pole velmi věrohodně. Výhodou je, že výkonu se může zúčastnit i další chirurg, který se učí, nebo sestra, mají stejnou helmu a vidí přesně stejný obraz jako operatér.
Jak je na tom česká populace se zrakem a naše oftalmologie ve srovnání se zahraničím?
Co se týče zraku a zrakových vad, v celé Evropě jsme na tom podobně. Ovšem stran technologií jsme na tom ve srovnání se západní Evropou, ale i s Amerikou úplně skvěle. V Česku, konkrétně na našem pracovišti používáme nejmodernější přístroje a implantáty, ale také nejaktuálnější postupy léčby. Jsem ráda, že máme možnost být na té nejvyšší úrovni, jak jen to v oftalmologii jde. Důkazem je i to, že k nám na operace přijíždějí zahraniční klienti, především z Anglie a Německa.
Založila jste OCP Academy pro vzdělávání mladých lékařů. Co vás k tomu inspirovalo?
V době, kdy jsem se připravovala na atestace a již zmíněné zkoušky, hodně informací jsem si musela dohledávat a zpětně jsem třeba přišla na různá fakta a důležité zajímavosti, které jsem v době studia nevěděla. Ráda bych se o tuto svoji zkušenost s využitím nejrůznějších zdrojů podělila s mladšími kolegy. Také vím, že pokud lékaře zrovna nic nenutí, nemá během svého běžného pracovního dne tolik času, motivace, ale ani energie si něco nastudovat. Založili jsme takzvanou OCP Academy, což je náš interní název. Zpravidla jednou měsíčně se s kolegy sejdeme a s ohledem na složení lékařů většinou probíráme atestační otázky, kazuistiky a navzájem si reportujeme. V praxi je to tak, že si rozdělíme aktuální odborné časopisy, každý vybere nějaký zajímavý článek a ten ostatním představí. Nemusíme tedy každý číst všechno, a přesto máme nejnovější informace z oboru. Také probereme aktuální kongresy a naši aktivní účast na nich.
Školíte mladé oftalmology i v zahraničí…
Každoročně jezdím jako instruktor pro výuku mikrochirurgie oka na kurz v rámci výročního kongresu ESCRS a také na týdenní wetlab do bulharské Sofie. Tam se lékaři pod vedením zkušených operatérů učí operovat mimo pacienta, nejčastěji na prasečích očích. Začínala jsem úplně stejně. Navštěvovala jsem tyto wetlaby, kde si člověk může jednotlivé operační kroky vyzkoušet a bezpečně se dostat na určitou úroveň ještě dřív, než jde operovat reálného pacienta. Pamatuji se, že když tam byl opravdu dobrý lektor, který se mi věnoval a problematiku uměl dobře podat, wetlaby pro nás byly velmi přínosné. Stejně tak se snažím přistupovat k lékařům na wetlabech i já.
Co byste poradila mladým oftalmologům, kteří se chtějí stát špičkovými očními chirurgy?
Hlavně to nevzdávat. Některé věci trvají hrozně dlouho. Dneska žijeme v době, kdy téměř všechno, co chceme, můžeme mít hned. V medicíně to ale neplatí, tady je třeba projít určitým vývojem. Začínající lékař v našem oboru musí nejdříve dokonale umět všeobecnou oftalmologii, až pak se může specializovat. Cesta k samostatné operativě je poměrně dlouhá, někdy trnitá a některé její části mohou být i demotivující. Radím určitě vytrvat, protože jedině tak lze dosáhnout toho, co chceme.
Čím je OCP specifické?
Oční centrum Praha letos oslaví 25. výročí založení. Je to jedno z prvních pracovišť u nás, kde se prováděla operace katarakty ambulantně. Za dobu své existence prošlo velkým vývojem. Dneska je to komplexní pracoviště, které se věnuje jak přednímu segmentu, léčbě šedého zákalu, tak léčbě dioptrických vad, léčbě sítnice, ale má také všeobecnou ambulanci i pro pacienty, kteří potřebují předepsat brýle nebo požadují jen kontrolu zraku. Svou komplexností je určitě jedním z pracovišť tak, jak by to ohledně rozsahu poskytovaných oftalmologických služeb mělo být. Máme tady i dětskou ambulanci, kde se věnujeme především předpisům dioptrické korekce a pravidelným kontrolám.
Jak jste se dostala k medicíně?
Po maturitě jsem si podala přihlášku na všechny tři pražské lékařské fakulty. Už od druhého ročníku gymnázia jsem věděla, že chci studovat něco přírodovědného, protože mě bavila chemie a biologie a zajímalo mě úplně všechno, co se týkalo lidského těla. Medicína byla jasná volba, i když obor jsem v té době samozřejmě nevěděla. Právě v medicíně jsem viděla smysl své práce. Dodnes si nedokážu představit, že bych dělala něco jiného.
Vzpomínáte si na své operační začátky?
Operovat jsem se učila pod vedením svého tchána v nemocnici v Klatovech. Jednou za 14 dní jsem po práci v OCP sedla i s malou dcerkou do auta a jela do Klatov, kde jsem měla domluvené hlídání na následující den. A další den zpět do Prahy do práce. Jsem moc ráda, že jsem takovou šanci dostala. Když jsem trochu pokročila, začala jsem tady v očním centru operovat samostatně. Velkou výhodou a pomocí už v době mých začátků byla dostupnost nejrůznějších wetlabů, kde máte možnost využít třeba virtuální simulátory, na kterých se učíte jednotlivé kroky operačního výkonu, nebo máte k dispozici velké množství prasečích očí, které jsou připravené tak, aby se na nich dalo úspěšně praktikovat. Dostupnost těchto dvou věcí a dále videí a odborné literatury výrazně usnadňuje operační začátky.
Jak se dá skloubit náročná kariéra s osobním životem?
Mám pětiletou a desetiletou dceru. Když jsem doma, snažím se jim stoprocentně věnovat. Bez mobilu, bez e-mailu, bez řešení čehokoliv jiného. I kdyby to mělo být třeba jen dvacet minut. Aktivní část je daleko důležitější, než kdybych sice byla celé odpoledne s nimi doma, ale dělala bych si něco svého. Také je občas vezmu s sebou do práce, aby viděly, co moje práce obnáší. Vysvětluji jim, že moje práce není jenom práce, ale je to něco, co mám ráda a co mi v životě dává smysl. Snažím se je vést k tomu, aby si také jednou našly povolání, které budou milovat.
Kam se tento obor medicíny může ještě posunout?
Vždycky se máme kam posunout. Diagnostika i terapie se určitě budou zdokonalovat, možná se najde i léčba onemocnění, která nejsou tak častá, ale jsou závažná a postihují i mladší pacienty. Pokrok se nedá zastavit. Tak třeba operace katarakty. Před dvaceti lety byl pacient hospitalizován, dnes je výkon ambulantní. Byli jsme zvyklí, že se operuje jedno oko a zhruba za týden druhé. Dnes se obě oči vyřeší tentýž den. Jsem velkým zastáncem těchto oboustranných operací. Máme k dispozici naprosto přesné přístroje, které měří parametry výpočtu čočky. Takový výkon můžeme indikovat pacientům, kteří jsou pro něj vhodní, nemají zánětlivé onemocnění a jsou v kategorii nízkého rizika pooperačních komplikací. Jsou navržené i postupy, co se týče sterilizace a používání jednotlivých nástrojů tak, aby se minimalizovalo riziko pooperačního zánětu, takzvané endoftalmitidy, což může být zrak devastující pooperační zánět. Samozřejmě je nezbytné všechny zmíněné zásady striktně dodržovat. Oboustranné operace vítají i pacienti. Šetří jim čas. Chtějí k výkonu přijít jen jednou, protože si na tu dobu musí sjednat doprovod, absolvují jen jednu kontrolu, do obou očí kapou stejné kapky. Výhodou také je, že si brýle mohou pořídit dřív, než kdyby podstupovali operaci pro každé oko zvlášť, a v případě pacientů s vysokými dioptriemi je ten týden mezi operacemi obou očí opravdu velmi nekomfortní, protože na každé oko vidí jinak.
Jaké plány máte do budoucna?
Samozřejmě bych se chtěla věnovat operativě a dále se v ní rozvíjet. Určitě bych i nadále chtěla pracovat v rámci odborné společnosti. Těší mě, že mohu být v jejím výboru, kde jsem po boku velmi zkušených kolegů a mám prostor se od nich učit, ale zároveň do toho mohu vnést svůj pohled. Některé věci mohu změnit nebo udělat trošku jinak, přizpůsobit modernějším metodám. Za tuto příležitost jsem opravdu moc ráda. Moje další plány se týkají osvěty, především oboustranných operací a vysokých dioptrických vad. Málokterý pacient třeba ví, že když není vhodný pro laserovou operaci, může být vhodný pro implantaci ICL čočky. A chtěla bych také pokračovat ve výuce v rámci wetlabů.
Markéta Mikšová
Foto: Dara Rakovčík
