K tomu, aby si lékař mohl otevřít novou soukromou ordinaci, musí splnit víc podmínek, než pouze absolvovat příslušný studijní program na vysoké škole a posléze projít základním kmenem a atestační zkouškou. Splnění těchto předpokladů je pochopitelně na cestě k vlastní ordinaci tím nejnáročnějším, administrativních překážek je však víc, než by se mohlo na první pohled zdát.
Lékaři jako poskytovatelé zdravotních služeb – právní formy
Vlastní ordinaci může podle zákona o zdravotních službách („ZZS“) provozovat pouze poskytovatel zdravotních služeb, kterým může být fyzická nebo právnická osoba disponující tzv. oprávněním k poskytování zdravotních služeb. Jak se liší poskytování zdravotních služeb v právní formě jako fyzická osoba nebo např. společnost s ručením omezeným či ve formě akciové společnosti, jaké jsou výhody, a naopak úskalí každé z těchto forem, bude předmětem třetího článku z výše popsané série, který vyjde v listopadovém čísle tohoto měsíčníku.
Krajský úřad: Oprávnění k poskytování zdravotních služeb
Oprávnění k poskytování zdravotních služeb uděluje krajský úřad, který vykonává správní činnost na území, na kterém se nachází zdravotnické zařízení, ve kterém žadatel plánuje svou soukromou praxi provozovat.
Bezúhonnost, svéprávnost a členství v profesní komoře
Udělení oprávnění je vždy navázáno na určité osobní vlastnosti žadatele, pokud je fyzickou osobou, je-li žadatelem právnická osoba, pak na osobní vlastnosti členů jejího statutárního orgánu, případně odpovědného zástupce žadatele. Žadatel tak musí příslušnému krajskému úřadu prokázat, že zdravotní služby bude poskytovat lékař, který je členem příslušné komory (ČLK, ČSK) a je způsobilý k samostatnému výkonu zdravotnického povolání, že je bezúhonný ve smyslu ZZS, je plně svéprávný a v případě, že je to cizinec, je držitelem platného povolení k pobytu. Pokud není žadatelem přímo takový lékař, musí žadatel prokázat existující právní vztah mezi členem jeho statutárního orgánu (jednatelem nebo členem představenstva) či odborným zástupcem, kterého si pro poskytování kvalifikované zdravotní služby smluvně zavázal, a to například právě poskytnutím kopie uzavřené smlouvy s takovým lékařem.
Právo k nemovitosti, v níž má být ordinace a příslušné vybavení
Žadatel však musí splnit i další podmínky. Předně musí prokázat, že je oprávněn využívat zdravotnické zařízení, které splňuje požadavky na technické a věcné vybavení. Tedy že prostor, ve kterém chce svou ordinaci otevřít, je již vybaven potřebnými přístroji a je vhodný k poskytování konkrétních zdravotních služeb. Prokázat to může předložením nájemní smlouvy na daný prostor, případně může takový prostor koupit (nebo ho již vlastnit). Zde je na místě upozornit, že regulace nájmu prostor sloužících k podnikání je oproti regulaci nájmu bytu či domu určeného k bydlení výrazně omezená a zdaleka tolik nechrání nájemce, a je tudíž vhodné věnovat náležitou pozornost obsahu nájemní smlouvy. Přístup do zdravotnického zařízení je nutnou podmínkou k poskytování zdravotních služeb a v případě, kdy by např. pronajímatel mohl svévolně nájemní smlouvu vypovědět, by takový poskytovatel neměl přístup do zdravotnického zařízení a zdravotní služby by nadále (dokud by si neobstaral nové vhodné prostory) nemohl poskytovat. Místo prokazování toho, že příslušná nemovitost může být zdravotnickým zařízením, je možné uzavřít například podnájemní smlouvu s jiným poskytovatelem zdravotnických služeb, na jejímž základě bude žadatel poskytovat zdravotnické služby v jeho (již „certifikovaném“) zdravotnickém zařízení, například na již existující klinice.
Personální zabezpečení
Další podmínkou je pak prokázání zajištění dostatečného personálního zabezpečení pro poskytování zdravotních služeb (např. že má žadatel již uzavřenou pracovní smlouvu se sestrou či jiným kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem, vždy s přihlédnutím k individuálnímu charakteru zdravotních služeb, které má žadatel v plánu poskytovat).
Smlouvy se zdravotními pojišťovnami
Udělením oprávnění k poskytování zdravotních služeb však komunikace s krajským úřadem zpravidla nekončí. Většina lékařů poskytuje zdravotní služby alespoň částečně hrazené zdravotními pojišťovnami. K tomu, aby jejich služby pojišťovny (částečně nebo úplně) hradily, s nimi musí uzavřít smlouvu. S ohledem na to, že je v České republice zavedeno veřejné zdravotní pojištění, je proces uzavírání těchto smluv velmi striktně regulován. Smlouvu se zdravotní pojišťovnou může poskytovatel zdravotních služeb uzavřít pouze na základě výsledku výběrového řízení, které podle § 47 zákona o veřejném zdravotním pojištění vyhlašuje a vede právě krajský úřad.
Celý problém se získáním oprávnění k poskytování zdravotních služeb a uzavírání smluv se zdravotními pojišťovnami odpadá v případě, kdy lékař (nebo jiný poskytovatel) převezme již existující soukromou praxi – koupí zavedenou ordinaci. V tomto případě pouze vstoupí do právních vztahů jeho předchůdce, ale koupě existující ordinace s sebou nese celou řadu jiných nástrah, o kterých bude pojednávat příští článek, který vyjde v říjnovém čísle tohoto periodika.
Mgr. et Bc. Juraj Juhás, Ph.D.
Mgr. Petr Šuchma
Advokátní kancelář Glatzová & Co., s.r.o.
Foto: 123rf.com