Tématem předchozího článku byly odlišnosti právních forem, ve kterých je možné soukromou ordinaci provozovat. První dva články pojednávaly o podmínkách a požadavcích, které musí lékař splnit v případě, že si chce otevřít novou soukromou ordinaci, resp. v případě, že chce převzít ordinaci existující.
Tento příspěvek se věnuje povinnostem, které musí poskytovatelé zdravotních služeb, tedy i lékaři provozující soukromou praxi, splňovat na úseku zpracování a ochrany osobních údajů a vedení zdravotnické dokumentace, a to s ohledem na recentní změny právní úpravy na úseku elektronizace zdravotnictví i na změny, které nastanou v blízké budoucnosti.
Zdravotnická dokumentace
Poskytovatelé zdravotních služeb mají podle zákona o zdravotních službách povinnost vést, zpracovávat a uchovávat zdravotnickou dokumentaci o svých pacientech. Výjimku představují jen zdravotní služby poskytované v lékárně a velmi omezený okruh zdravotních služeb poskytovaných mimo zdravotnické zařízení v rámci preventivní péče.
Zdravotnická dokumentace je zákonem o zdravotních službách definovaná jako soubor informací vedených, zpracovávaných a uchovávaných poskytovatelem zdravotních služeb za účelem poskytování zdravotních služeb konkrétnímu pacientovi, a to bez ohledu na to, zda byly získány od pacienta, od jiného poskytovatele nebo jiných osob nebo vlastní činností poskytovatele. Z jakých konkrétních informací se zdravotnická dokumentace skládá, jak dlouho musí poskytovatel zdravotních služeb konkrétní typy zdravotnické dokumentace uchovávat a po jaké době ji může či musí zničit, co obsahuje výpis ze zdravotnické dokumentace nebo vyžádání dalších zdravotních služeb (žádanka) a další upravuje vyhláška o zdravotnické dokumentaci.
Poskytovatelé zdravotních služeb mají povinnost vést zdravotnickou dokumentaci v listinné nebo elektronické podobě, případně jejich kombinací. S ohledem na čím dál větší potřebu sdílení zdravotnické dokumentace jak mezi různými specialisty, kteří poskytují zdravotní služby stejnému pacientovi, tak mezi poskytovateli zdravotních služeb „stejného druhu“ působícími např. na opačných koncích republiky, ale i dalšími oprávněnými subjekty, byl přijat zákon o elektronizaci zdravotnictví, který upravuje tzv. Integrované datové rozhraní zdravotnictví, v jehož rámci poskytovatelé zdravotních služeb vzájemně sdílí zdravotnickou dokumentaci. To provozuje Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky, přičemž ústředním správním orgánem, který vykonává správu a kontrolu celého systému (včetně rozhodování o přestupcích), je Ministerstvo zdravotnictví.
Tento systém tak představuje platformu pro předávání zdravotnické dokumentace, jejích částí či výpisů z ní mezi oprávněnými osobami v elektronické podobě. Těmito oprávněnými osobami pak jsou pacienti, poskytovatelé zdravotních služeb a zdravotničtí pracovníci.
Elektronizace zdravotnictví
Systém elektronizace zdravotnictví je v současnosti dobrovolný, zákon o elektronizaci zdravotnictví, který nabyde účinnosti ve svých posledních dvou částech 1. ledna 2025 a 1. ledna 2026, však nutí poskytovatele zdravotních služeb dodržovat standardy elektronického zdravotnictví, které vydává Ministerstvo zdravotnictví a které zveřejňuje na svých internetových stránkách, a později dokonce zajistit vlastní informační systém pro vedení zdravotnické dokumentace, jež bude kompatibilní s integrovaným datovým rozhraním.
Podle vyhlášky o zdravotnické dokumentaci je poskytovatel zdravotních služeb, který převedl dokument zdravotnické dokumentace do elektronické podoby, obecně oprávněn jeho listinnou formu zničit.
Ochrana osobních údajů
Podle právních předpisů se pod osob- ní údaje řadí naprostá většina informací, které o pacientovi poskytovatel zdravotních služeb v rámci zdravotnické dokumentace může vést. Poskytovatel zdravotních služeb je tak ve smyslu těchto předpisů správcem i zpracovatelem osobních údajů, a musí proto dodržovat veškeré povinnosti, které z toho vyplývají. Zejména se jedná o přijetí zabezpečovacích opatření, díky kterým nedojde k neoprávněnému nebo nahodilému pří- stupu k osobním údajům, k jejich zničení či ztrátě, k neoprávněnému zpracování nebo zneužití osobních údajů. Stran vedení zdravotnické dokumentace v listinné podobě tak postačí mít vyhovující skladovací prostory a zajistit, aby se např. zdravotní karty pacientů nevyskytovaly na neoprávněným osobám přístupných místech. Stran vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě je zapotřebí splnit řadu požadavků od používání vyhovujících informačních systémů přes propisování osobních údajů o pacientech do Národního zdravotnického informačního systému jen s jejich souhlasem až po používání speciálních zabezpečených pří- strojů a sítí bez veřejného přístupu k nim k nakládání s osobními údaji.
Užitečnost vedení zdravotnické dokumentace
Závěrem je na místě zmínit i zákonnou povinnost pro poskytovatele zdravotních služeb vést zdravotnickou dokumentaci průkazně, pravdivě, srozumitelně a čitelně. S ohledem na celou řadu potenciálních situací, kdy lékaři tato může sloužit jako důkazní materiál (např. v rámci řízení o náhradu nemajetkové újmy; v řízení proti zdravotní pojišťovně; v pracovněprávním sporu nebo trestním řízení vedeném proti lékaři), je rozumné ji vést v naprostém souladu s právními předpisy.
Mgr. et Bc. Juraj Juhás, Ph.D.
Mgr. Petr Šuchma
Advokátní kancelář Glatzová & Co., s.r.o.
Foto: 123rf.com
