Začíná to už ve škole
Studentky zdravotnických škol jsou si spousty možností, které se jim otevírají na trhu práce, vědomy. Svědčí o tom skutečnost, že do praxe jich po maturitě odchází jen malá část. PhDr. Karel Štix, předseda Asociace zdravotnických škol ČR, odhaduje, že jich je zhruba pětina. Přesné statistiky ovšem nejsou k dispozici. Školy se většinou dozví jen přibližné údaje o tom, kolik absolventek nastoupí na vysokou školu. „Už ale nezjistíme, kolik jich ukončí studium během prvního roku a kam odcházejí,“ podotýká Karel Štix.
Například Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická v Liberci eviduje ve školním roce 2024/2025 téměř osmdesát přihlášek na vysokou školu. Největší zájem měli maturanti o Technickou univerzitu v Liberci (37 přihlášek), dále Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně a Univerzitu Pardubice (shodně 13 přihlášek) a pražskou Univerzitu Karlovu (11 přihlášek). Ve studiu zdravotnických oborů chtěly na vysoké škole prokazatelně pokračovat jednotky zájemců, konkrétně po jednom na pražské Vysoké škole zdravotnické a Lékařské fakultě Ostravské univerzity. Celkem 17 maturantů se rozhodlo dále studovat na liberecké VOŠ zdravotnické.
Maturitou to nekončí
Snaha absolventek (je jich ve srovnání s absolventy drtivá většina) středních zdravotnických škol doplnit si vzdělání a získat bakalářský či magisterský titul má své opodstatnění. Díky kvalitnímu a univerzálnímu vzdělání, které zahrnuje medicínu, psychologii, komunikaci, management, krizové řízení nebo práci s daty, se jim otevírají výrazně větší možnosti uplatnění na trhu práce. V podstatě mohou pracovat všude, kde je potřeba kombinace medicínského myšlení, empatie, organizačních schopností a komunikace.
„Díky schopnosti nahlížet na pacienta v bio-psycho-sociálním kontextu jsou jejich kompetence přínosné i mimo tradiční klinické prostředí,“ potvrzuje PhDr. Bc. Pavla Kudlová, PhD., MBA, prezidentka Spolku vysokoškolsky vzdělaných sester. A vyjmenovává, kde všude mohou kromě zdravotnických zařízení působit: v domácí a sociální péči, zdravotních pojišťovnách, na pozicích školitelek, koordinátorek kvality, ve výzkumu, na vysokých školách, v prevenci a veřejném zdraví, jako konzultantky pro firmy či v oblasti paliativní a hospicové péče. „Postupně se prosazují i v telemedicíně a komunitní péči,“ doplňuje.
Pojišťovny, lázeňství, domácí péče
Zdravotní pojišťovny považují zdravotní sestry za velmi přínosné. Oceňují především jejich vhled do zdravotnictví a obecně péče o zdraví.
„Má to i zákonné důvody. Například na místě revizního zaměstnance, který přichází do styku se zdravotnickou dokumentací, musí ze zákona pracovat výhradně osoby se zdravotnickým vzděláním: lékaři, sestry, případně další zdravotnické profese, například genetik, logoped, psycholog a další,“ vysvětluje Bc. František Tlapák, MBA, tiskový mluvčí Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví (OZP). Upřesňuje, že celkem pracují v OZP desítky sester a lékařů, revizní činnosti se věnuje celý odbor kontroly a revize zdravotnických služeb a oddělení operativních kontrol.
Sestry působí také v lázeňství, kde tvoří přibližně desetinu všech zaměstnanců. V rámci ošetřovatelské péče se starají o klienty, kteří vyžadují zdravotní dohled, například o pacienty po operacích pohybového aparátu, kardiaky, neurologické pacienty a další. V rámci procedur aplikují injekce, teploléčbu či elektroléčbu, provádějí převazy, měření fyziologických funkcí, dozor u koupelí nebo inhalací. Součástí jejich práce je i kontrola kontraindikací, vyhodnocování rizik, řešení akutních stavů, edukace klientů ohledně prevence, změny životního stylu a podobně.
„Obecně platí, že zdravotních sester je spíše nedostatek, podobně jako v nemocnicích. Některé lázně se potýkají například s vyšší průměrnou věkovou strukturou sester, sezónními výkyvy v poptávce či menší atraktivitou regionu či dostupností bydlení. Na druhé straně lázně často lákají sestry díky stabilnějšímu dennímu režimu a menší zátěži, než představuje akutní medicína, a příjemnějším prostředím,“ popisuje Ing. Alice Müllerová, tajemnice Svazu léčebných lázní ČR.
Uplatnění nacházejí absolventky zdravotnických škol také v domácí péči. „Výhodou zdravotních sester je především jejich hlubší znalost práce se seniory a zkušenosti z klinické praxe. I když v rámci platformy Viola naši partneři neposkytují zdravotní péči, odborná erudice se v domácím prostředí velmi osvědčuje. Zdravotní sestry mají dobrý přehled o projevech chronických onemocnění, umí citlivě komunikovat s rodinou i klientem a často dokážou dříve rozpoznat, že se seniorův stav mění nebo zhoršuje,“ říká Ing. Eduard Suchánek, co-founder
Viola pečuje.
Platforma Viola nabízí sestrám jak práci na plný úvazek, tak možnost přivýdělku. „Řada bývalých zdravotních sester volí spolupráci po celý týden. Naplňuje je práce v přirozeném domácím prostředí klientů, kde se mohou věnovat individuální péči bez časového tlaku,“ vysvětluje Eduard Suchánek.
Práce pro posudkovou službu
Před třemi lety se zdravotní sestry zapojily do odborného posuzování zdravotního stavu lidí, kteří žádají o příspěvek na péči. Umožnil jim to zákon, který stanovil novou pracovní pozici „odborný nelékařský zdravotnický pracovník“ (ONZP). Jedná se o nelékařské zdravotnické pracovníky, kteří jsou způsobilí k výkonu povolání všeobecná sestra, dětská sestra, porodní asistentka, ergoterapeut, zdravotně-sociální pracovník, zdravotnický záchranář, fyzioterapeut a od loňského září také klinický adiktolog.
„Tato pozice je historickým průlomem v oblasti posudkové činnosti týkající se posuzování zdravotního stavu osob žádajících o příspěvek na péči, o průkaz osoby zdravotně postižené a o příspěvek na zvláštní pomůcky pro osoby zdravotně postižené,“ uvádí Ing. Jitka Drmolová, vedoucí oddělení komunikace a tisková mluvčí ČSSZ.
Práce sester spočívá především v získávání klíčových informací o zdravotním stavu klientů v podobě lékařské dokumentace. A zatímco dříve musel posudek o stupni závislosti pro účely dávek podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem žadatelů schvalovat a podepisovat lékař, od loňského září tomu tak už není.
Posílení kompetencí ONZP má přínos nejen pro ně samotné, ale i pro žadatele, kteří díky urychlení celého procesu mohou dříve dosáhnout na některou z dávek a služeb sociálního zabezpečení a nemocenského pojištění.
„Zdravotní sestry se s novou pracovní rolí sžívají velice dobře a s velkým nasazením i přes vysokou časovou, fyzickou a psychickou náročnost,“ dodává Jitka Drmolová. Než mohou sestry a další ONZP začít pracovat v rámci posudkové služby, musí úspěšně absolvovat certifikovaný kurz.
Ty, které se v životě neztratily
Vystudovat zdravotnickou školu se vyplatí i v běžném životě. „Znalosti, které jsem získala na střední zdravotnické škole, mi přinesly nejen základní vhled do systému zdravotní péče, ale především poznatky o lidském těle a praktické dovednosti v prevenci a léčbě některých psychických a fyzických nemocí. Tyto znalosti využívám celý život v péči o sebe a svou rodinu i ve své práci,“ potvrzuje Mgr. Petra Krulišová, která nejprve absolvovala kladenskou střední zdravotnickou školu, pokračovala ve studiu bakalářského oboru Zdravotně sociální a geriatrická péče na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni, a nakonec vystudovala magisterský obor Rehabilitační a psychosociální péče na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity. Dnes se zabývá pedagogikou předškolních dětí a jako lektorka pilates vede lekce zdravotního cvičení. Na otázku, co ji odradilo od práce ve zdravotnictví, odpovídá: „Především neprofesionální přístup v komunikaci s pacienty, přetrvávající byrokracie na úkor zjednodušení přímé péče a upřednostňování léčby medikamenty na úkor vzdělávání společnosti v oblasti prevence nemocí.“
Čtyřicetileté zkušenosti ze zdravotnictví a zdravotnického školství chce zúročit současná poslankyně PhDr. Ivana Mádlová, Ph.D., MBA. „Vystudovala jsem dětskou sestru, všeobecnou sestru, učitelství pro zdravotnické obory, ekonomiku a management zdravotnictví a specializaci v intenzivní péči. Měla jsem to štěstí, že jsem mohla všechna studia v praxi uplatnit, a to od lůžka pacienta až po vrcholový management. Praxe v různých typech zdravotnických zařízení, ve zdravotní pojišťovně, na vysokých školách i na vyšší zdravotnické škole je k nezaplacení při legislativních změnách,“ říká.
Bývalá zdravotní sestra PhDr. Hana Svobodová, Ph.D., přednostka Ústavu ošetřovatelství 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, přinesla do univerzitního prostředí systematické vzdělávání mentorů klinické praxe, dlouhodobě garantuje a inovuje vzdělávací programy zaměřené na didaktiku, komunikaci ve zdravotnictví, reflexi učení a etické aspekty péče o pacienta. Za svou mnohaletou činnost získala řadu ocenění, například loni v prosinci převzala zlatou pamětní medaili Univerzity Karlovy. Po absolvování střední zdravotnické školy pracovala jako sestra v nemocnici na interním oddělení, a pak dlouho učila na střední zdravotnické škole. Ve vzdělávání přitom nezapomínala ani na sebe. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudovala obor Pedagogika a péče o nemocné a následně si udělala doktorát.
Eva Růžičková
Ilustrační foto: Shutterstock
