Tento jev v oblasti zdraví není ničím novým. V souvislosti s „novým“ onemocněním AIDS v 80. letech minulého století se šířily fámy o laboratorním původu jeho původce, tj. viru HIV, stejně jako nejrůznější konspirační teorie o cílené genocidě určitých skupin obyvatelstva.
V posledních letech se dynamika šíření dezinformací zásadně změnila díky vzestupu sociálních sítí, schopnosti algoritmickému upřednostňování senzace a emocí a možnosti okamžitého sdílení obsahu miliony uživatelů.
Sociální sítě jsou nepostradatelnou součástí života posledních dvou generací. Patří mezi ně profilově založené platformy jako Facebook či LinkedIn, obsahové sítě typu YouTube, Instagram nebo Snapchat, mikroblogovací služby jako síť X, čínský Weibo nebo komunikační platformy (WhatsApp, Facebook Messenger, Signál). Významnou, i když méně využívanou kategorií jsou virtuální sociální sítě jako Second Life, World of Warcraft či World of Tanks.
Sociální sítě umožňují sdílení osobních údajů, myšlenek a zážitků s kýmkoli, kdo je účastníkem sítě, prakticky v reálném čase, díky mobilním telefonům vzásadě neomezeně. Tato propojenost má jistě své pozitivní aspekty, ale zároveň přináší významná rizika: zveřejněné informace často nelze odstranit, mohou být zneužity ke kyberšikaně, sextingu, kybergroomingu či právě onomu diskutovanému šíření dezinformací. Algoritmy sociálních sítí často upřednostňují obsah, který vyvolává silné emoce, čímž přispívají k polarizaci společnosti a rychlému šíření neověřených informací.
Podle teorie „The Strength of Weak Ties“ Marka Granovettera (1973) je rychlost a míra šíření informací úměrná počtu slabých vazeb v síti. Slabé vazby propojují různé skupiny lidí a umožňují rychlé šíření obsahu mimo úzké komunity. Tato dynamika usnadňuje šíření zdravotních dezinformací, které často vycházejí z polopravd či vědecky znějících tvrzení. Lidská společnost je uspořádána hierarchicky a vytváří sociální skupiny podle daného kritéria. Etnicita, náboženství a vnímaná sociální třída hraje velkou roli ve strukturování komunitních sociálních sítí. Jednání jedince je podmíněno základní tezí, která říká, že každý jedinec se snaží udržet si již existující zdroje a usiluje o získání zdrojů nových. V návaznosti na teorii „The Strength of Weak Ties“ lze pomocí slabých vazeb dosáhnout lepších zdrojů. Tyto vazby jsou však pouze prostředkem k proniknutí k lidem, kteří stojí v sociální hierarchii výše než my a nepojí je s námi žádné rodinné či přátelské vztahy.
Informační poruchy lze rozdělit do tří hlavních typů
- misinformace – nepřesné informace šířené bez úmyslu klamat, často z nepochopení nebo chybné interpretace,
- dezinformace – záměrně nepravdivé či manipulované informace, jejichž cílem je poškodit, oklamat nebo získat výhodu,
- malinformace – pravdivé informace použité k poškození osoby, organizace nebo skupiny, např. zveřejnění citlivých údajů.
Zdravotní dezinformace se často šíří ve formě aktivních dezinformací (nově vytvořený nebo cíleně pozměněný obsah) nebo pasivních (zamlčování či zkreslování informací). Běžnými nástroji jsou clickbaitové titulky, které lákají na šokující tvrzení, nebo využívání „digital influencers“, kteří šíří obsah s ekonomickou či ideologickou motivací.
Podívejme se blíže na následující typické příklady. Příklad první: začátkem dubna 2024 bylo v USA potvrzeno ohnisko ptačí chřipky (H5N1) u dojnic, následně byla infekce potvrzena i u farmáře v Texasu – teprve druhý známý případ této nákazy u člověka. Přestože lidské infekce jsou vzácné a většinou vznikají po dlouhodobém nechráněném kontaktu s nakaženými zvířaty, na sociálních sítích se začala šířit tvrzení, že virus se přenáší pasterizovaným mlékem. Influencery propagované pití syrového mléka, považované za „přírodní a zdravé“, tak získalo další falešný argument. Přitom právě pasterizace (zahřátí na min. 71,7 °C po 15 s) patogeny ničí a brání přenosu infekce. Dezinformace tohoto typu podkopávají důvěru veřejnosti v preventivní opatření a mohou vést k rizikovému chování, zejména mezi skupinami odmítajícími průmyslově zpracované potraviny.
Příklad druhý: na sociálních sítích se dlouhodobě opakovaně šíří tvrzení o léčivých účincích meruňkových jader a látky zvané laetril (amygdalin), údajně schopné léčit rakovinu. Tento mýtus je příkladem dezinformace, která kombinuje falešné naděje s nedostatkem vědeckých důkazů a může vést k odmítání standardní onkologické terapie.
Příklad třetí: po zahájení očkování proti covid-19 se na sociálních sítích objevila tvrzení o tzv. „turbo rakovinách“ – extrémně rychle postupujících zhoubných nádorech údajně vyvolaných vakcínami. Tyto narativy nejsou podloženy vědeckými daty, ale využívají obav veřejnosti a emočně silných příběhů k šíření strachu a nedůvěry vůči očkování.
Zdravotní dezinformace neovlivňují pouze rozhodování pacientů, ale mají i přímý psychologický dopad. Opakované vystavení dramatickým či alarmujícím sdělením může vést k úzkosti, panice, depresivním stavům a psychosomatickým poruchám.
Důvěra je klíčovým pilířem vztahu mezi pacientem a lékařem. Dezinformace tuto důvěru narušují tím, že vytvářejí obraz „skrytých zájmů“ nebo „zamlčovaných pravd“. Pacienti pak častěji zpochybňují doporučení lékařů, hledají alternativní zdroje a odkládají nezbytnou léčbu. Tento trend je patrný u očkování, onkologické terapie i při chronických stavech, kde alternativní přístupy slibují zázračné výsledky bez vedlejších účinků.
Jsou to právě praktičtí lékaři a zdravotnický personál, kdo hraje klíčovou roli v boji proti zdravotním dezinformacím. Z jejich strany je proto třeba:
- aktivní komunikace s pacienty – vysvětlovat, odpovídat na otázky, poskytovat ověřené informace,
- využívání pozitivních příkladů – ukázky úspěšných intervencí,
- spolupráce s veřejnými institucemi – sdílení oficiálních doporučení, zapojení do kampaní,
- vzdělávání v oblasti zdravotní gramotnosti – pomáhat pacientům porozumět základním principům fungování vakcín, infekčních onemocnění či léčebných postupů.
Zdravotní dezinformace jsou bohužel fenoménem, který se bude nadále vyvíjet spolu s technologiemi a společenskými trendy. Argumentační pozice zdravotnických specialistů a expertů v medicínských oborech je velice složitá. Jejich argumentace musí být přesná, a přesto přijatelná pro příjemce informace, z nichž mnozí žijí v alternativním světě a jsou v trvalém kontaktu s dezinformacemi, konspiračními teoriemi a pavědeckými názory, které jsou často velice obecné, jednoduché, a proto tak lákavé pro pochopení. Specialisté v oblasti medicíny tak musí být velice obezřetní a zároveň aktivnější a efektivnější ve vysvětlování a přesvědčování veřejnosti o otázkách vědy a zdraví.
prof. RNDr. Vanda Boštíková, Ph.D.
Ústav preventivního lékařství, Lékařská fakulta v Hradci Králové, Univerzita Karlova
Ilustrační foto: Shutterstock
