Pane poslanče, čeho se týká vaše agenda?
Mám dva základní směry činnosti. Jedním je zahraniční a evropská politika, tato agenda je součástí mé funkce místopředsedy Výboru pro evropské záležitosti. Díky této aktivitě jsem získal široký rozhled ohledně toho, co se děje na politickém poli Evropy.
Hlavní oblastí mého zájmu je však zdravotnictví. Tomu se věnuji velmi intenzivně, a to i s ohledem na svou dosavadní profesní kariéru a fakt, že jsem rovněž místopředseda Výboru pro zdravotnictví. V oblasti zdravotnictví se snažím vyhledávat témata, o kterých se domnívám, že si zaslouží větší pozornost, než jaké se jim dostává, a je třeba se jim věnovat.
Můžete být konkrétní?
Témata, která se snažím otevírat a kterým se věnuji, vycházejí z faktu, který se čím dál intenzivněji akcentuje. To je finanční udržitelnost zdravotní péče. Zdravotní péče u nás je do budoucna ohrožena demografickým vývojem, to není fráze, to je skutečnost.
Podobná situace v minulosti již nastala u starobních důchodů, ty byly řešeny důchodovou reformou. Něco podobného nyní zažíváme ve zdravotnictví, i ono potřebuje reformu.
Generace takzvaných Husákových dětí, která je nyní v aktivním věku, bude postupně stárnout a se stářím jsou spojeny nejrůznější zdravotní neduhy. Potíž je v tom, že tato generace je silná, jde o velké množství lidí, kterých se zhoršení zdravotního stavu v souvislosti s věkem začne týkat. V Česku máme průběžně financovaný model zdravotnictví. S tím souvisí to, že se nám může stát, a ta pravděpodobnost, že se to stane, je vysoká, že následující generace, která je v určité demografické depresi, nebude do zdravotnictví přinášet dostatečné množství peněz na pokrytí výdajů spojených s poskytovanou zdravotní péčí předchozí generace. Zkrátka je riziko, že se dostaneme do bodu, kdy nebude dost financí na poskytovaní kvalitní péče pro silné ročníky, které začnou stárnout.
Co je podle vás špatně?
Už nyní se ukazuje, že hlavním problémem současného zdravotnictví je jeho deficitní financování. S tím je spojena známá úhradová vyhláška, která zdravotním pojišťovnám nařizuje vydávat více peněz na zdravotní péči, než samy vyberou od svých pojištěnců.
V letošním roce se hovoří se až o 14 miliardách, které ve zdravotnictví budou chybět. Nyní to ještě pojišťovny vykryjí ze svých rezervních zdrojů, ale do budoucna toto bude muset být řešeno.
Hodně diskutovaným tématem současnosti je prevence, jak prevenci vnímáte vy?
Podle mě máme dva zásadní body týkající se budoucnosti zdravotnictví. První je efektivita systému, druhá je prevence.
Obyvatelé Česka jsou v porovnaní s obyvateli zbytku západní Evropy mnohem více nemocní. Toto dokládá ukazatel života ve zdraví, který máme přibližně o pět let nižší, než je tomu na západ od nás. Třeba je však říci, že zároveň s tím jsme ale velmi dobří v sekundární prevenci, do které spadají například screeningy. Podle mého názoru ale zcela zanedbáváme běžnou prevenci. Myslím tím zdravý životní styl, málo Čechů řeší zdravou výživu, a naopak stále hodně Čechů kouří a pije alkohol.
Jak by prevence podle vás měla vypadat?
Musíme především edukovat. Obyvatelé Česka stále nemají zafixováno, že zdraví je to nejcennější, co máme, že je to náš majetek. Naše vnímání vlastního zdraví kdysi zcela pokřivil koncept socialistického národního zdraví. To ale považuju za nesmysl. Zdraví je věc každého z nás, není to věc národa či vlády.
My se musíme starat o to, abychom byli zdraví co nejdéle. Dožíváme se stále vyššího věku, ale vůbec se nemění věk našeho relativního zdraví. A právě toto rozevření nůžek tvoří obrovské náklady zdravotního systému. Sem spadají například náklady na léčbu civilizačních onemocněních. V Česku máme milion diabetiků druhého typu, to je choroba, která je velmi často zapříčiněna nesprávným životním stylem. Milion diabetiků je vysoké číslo a každý z nich stojí zdravotní systém velké množství financí. Já bych byl rád, aby naši občané pochopili, že se musejí o sebe, o své zdraví starat tak, aby se co nejpozději stali pacienty a těmi, kdo potřebují čerpat zdravotní péči.
Zmínil jste edukaci, kde by se s ní mělo začít?
Už na základních školách, třeba v jakýchsi hodinách zdravovědy. Já nechci říkat, že se nic v této oblasti neděje, ale je to nedostatečné. Děti by měly vědět už od poměrně raného věku, že pokud se nebudou ke svému tělu chovat správně, pokud například převezmou zlozvyky od svých rodičů a prarodičů, že samy sebe ohrožují. Mám na mysli například zažitý model stravování či málo fyzické aktivity, kouření či pití alkoholu.
Takže edukace by měla být v oblasti zdravotního stylu?
Ano. Jednoduše řečeno – jezte zdravě, hýbejte se, vynechte cigarety, alkohol a samozřejmě drogy. To vám zaručí vyšší pravděpodobnost, že se dožijete vysokého věku a že se ho dožijete ve zdraví.
Dalším velkým tématem současného zdravotnictví je digitalizace, jak ji vnímáte?
Nejsem odborník na digitalizaci, takže se na věc možná budu dívat ze zjednodušeného pohledu. Ale dle mého názoru je digitalizace základ zefektivnění zdravotnictví a zdravotnického systému.
V současné době stále platí, že pacient, pokud jeho stav vyžaduje náročnější či mezioborovou péči, obíhá s papírem v ruce lékaře a ti mu předepisují vyšetření. Mnohdy i opakovaně stejná vyšetření v krátkém čase za sebou. Tato vyšetření jsou pro zdravotní pojišťovny duplicitními náklady. Mnohdy by stačilo, kdyby lékař měl přístup k výsledkům vyšetření, která pacient už podstoupil. A to je situace, kterou by digitalizace měla vyřešit. Digitalizace by měla umožnit přístup k informacím o pacientovi pro každého lékaře, ke kterému se pacient dostane. Tím by odpadly duplicitní náklady.
V jakém bodě se domníváte, že je v současné chvíli sdílení dat o pacientech?
Pokud budete ve velké nemocnici, tak si lékaři mezi sebou nasdílí vše potřebné. Pokud si však řekneme, že centrálním lékařem pacienta by měl být praktický lékař, který by měl mít dostupné všechny informace o pacientovi, tak zjistíme, že u nás sdílení informací nefunguje.
Je české zdravotnictví připravené na digitalizaci?
Mentálně je připravené určitě, v oblasti technického vybavení si myslím, že budou ještě velké rezervy a nevím, zda je dostatečně připravené personálně. Specialistů na IT v naší zemi není dost a určitě existují atraktivnější obory, než je zdravotnictví, které specialisty z IT atrahují. Takže personální otázka, se domnívám, bude problém.
Vaše původní povolání je farmaceut. Řekněte mi, jaká je podle vás úloha lékáren a lékárníků v systému zdravotnictví a zdravotní péče.
Já jsem se těmito otázkami hodně zabýval a přineslo mi to mnohé informace. Například se ukázalo, že ekonomicky aktivní lidé jdou raději do lékárny a běžné neduhy typu viróza si léči v režimu samoléčby po dohodě s lékárníkem, než by šli ke svému praktikovi.
V lékárnách se zároveň objevují nové iniciativy, například orientační vyšetření na civilizační onemocnění. Dnes se již v lékárnách běžně měří tlak, nově je možné si nechat změřit krevní cukr a cholesterol, čím si myslím, že lékárna, kterou považuji za plnohodnotné zdravotnické zařízení, získává v systému poskytování zdravotní péče zcela jinou pozici.
Výhoda lékáren je v tom, že jsou dobře dostupné, jistě dostupnější než třeba ordinace praktického lékaře. Takže člověk, který by si chtěl za vlastní peníze nechat provést nějakou jednoduchou diagnostiku, se může rozhodnout prakticky na ulici, vyhledá lékárnu a nechá se vyšetřit tam. A až následně, pokud to okolnosti budou vyžadovat, se může objednat k lékaři.
Posílil byste pravomoci lékárníků?
Kolem toho už u nás byla velká diskuse, konkrétně ohledně očkování. Já jsem zastánce toho, že by se po vzoru evropských zemí mělo očkování v lékárnách například proti chřipce či covidu umožnit.
Máme v porovnání se západní Evropou velmi nízkou proočkovanost proti sezónním virózám. A jeden z důvodů, proč tomu tak je, je horší dostupnost očkovacích míst. Řešením by mohlo být povolit očkování v lékárnách a tím občanům nabídnout více možností, kde je možné se nechat naočkovat rychle a bez potíží.
Dovedu si představit, že za konkrétních podmínek by u nás toto mohlo být do praxe zavedeno.
Součástí reorganizace zdravotnictví by měla být změna ve struktuře nemocnic. Máte představu, jak by taková restrukturalizace mohla vypadat?
Ideální stav by byl soustředit všechny složitější a sofistikovanější výkony do center na několik míst v republice. Dnes jsme v době poměrně vysoké mobility a pro pacienta je výhodou, když jsou například náročnější chirurgické výkony řešeny nějak centrálně. Takto systémově řízené zdravotnictví umožní lékařům provádět více výkonů, na které jsou specializováni. To znamená více zkušeností a větší zručnost, z toho následně samozřejmě profituje pacient.
Menší nemocnice by v takovém systému měly mít zachovanou například akutní péči, jednodenní chirurgické výkony, které jsou časté, a podobně. Takto by byla stále zachovaná běžná a kvalitní péče o pacienty v dostupné vzdálenosti a zároveň by vznikla místa vysoce odborná, která by dobře zvládala výkony náročnější.
Součástí zdravotního systému jsou i zdravotní pojišťovny, jaká je jejich role?
Úloha zdravotních pojišťoven je v systému poskytování zdravotní péče zcela zásadní. Zásadní a pevně daný by měl být i vztah mezi pacientem a jeho zdravotní pojišťovnou. Občané si platí zdravotní pojištění, to se sice nyní tváří spíš jako daň, nikoli jako pojistné v pravém slova smyslu, ale i tak by pojišťovna měla za pacienta nasmlouvat zdravotní péči, kterou on potřebuje.
Pojišťovna je subjekt, který by měl do jisté míry určovat, který obor v konkrétním zdravotnickém zařízení bude, který obor se jí v daném místě vyplatí financovat a který by se měl přesunout do centralizovaného místa. Pojišťovny by měly převzít i zodpovědnost za zdravotní systém a své pojištěnce.
My bychom měli v blízké budoucnosti schvalovat zákon 48, ve kterém dáme pojišťovnám možnost, aby aktivně investovaly do prevence, do preventivních programů a edukačních programů pro pacienty, tak jak jsem o tom mluvil. Pro pojišťovnu je ideální pojištěnec, který platí zdravotní pojištění za nízkého čerpání zdravotní péče. Tohle lze dosáhnout pouze tedy, když se ze zdravého člověka, který do systému přivádí peníze, stane pacient čerpající finance co nejpozději.
Jedině tak pojišťovny budou mít dostatek prostředků na řešení vážných chorob, které člověk nemůže ovlivnit svým chováním. Mluvím například o genetických onemocněních, onkologických onemocněních a podobně.
Trendy a technologie, včetně léčby, jdou ve zdravotnictví velmi rychle dopředu a obvykle jsou nejsou levnější, než byly ty předchozí. A my musíme mít možnost do budoucna toto ufinancovat.
V čem vidíte řešení potíží, které zdravotnictví trápí?
Zjednodušeně lze říci, že v důkladné prevenci, v podpoře efektivity systému, v efektivizaci zdravotnických zařízení v regionech a v dalším posílení role pojišťoven.
Petra Hátlová
Foto: archiv Petra Fifky
