„Péče o pacienty je čím dál komplexnější, přibývá administrativy a technologií, které je potřeba zvládat, a to vše klade vysoké nároky na ošetřující sestry i ostatní nelékařské zdravotnické pracovníky,“ říká Mgr. Dita Svobodová, náměstkyně pro nelékařská zdravotnická povolání Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) v Praze.
Náročná práce pod tlakem
Podle posledního průzkumu ministerstva zdravotnictví si sestry nejčastěji stěžují na špatné interpersonální vztahy, psychickou náročnost péče a také na rostoucí agresivitu pacientů a složitou komunikaci s rodinami nemocných.
Na výsledky aktuálních průzkumů mezi zdravotníky se odvolává i PhDr. Martina Šochmanová, MBA, prezidentka České asociace sester a náměstkyně ředitele pro ošetřovatelskou péči a kvalitu IKEM. „Vyplývá z nich, že zásadní je dobrý kolektiv a dobré pracovní podmínky. Bohužel při nedostatku personálu je to často obtížně dosažitelné,“ říká.
„Mezi nejčastější stresory patří přetížení, personální nedostatek, časový tlak, administrativní zátěž, emočně náročné situace, nejistota v odpovědnosti a nedostatek podpory ze strany managementu, včetně absence mentoringu či supervize. Tyto faktory se mohou vzájemně kombinovat a jejich dopad se liší podle typu pracoviště i osobního nastavení jednotlivých sester,“ shrnuje PhDr. Bc. Pavla Kudlová, PhD., MBA, prezidentka Spolku vysokoškolsky vzdělaných sester. Dodává, že dlouhodobý stres negativně ovlivňuje motivaci i pracovní výkon a významně přispívá k fluktuaci, vyhoření a ztrátě zájmu o klinickou praxi.
Podle Martiny Šochmanové je práce sester a nelékařských pracovníků těžká, ale zároveň naplňující a smysluplná. Proto považuje za zásadní personál nepřetěžovat a umožnit mu dostatečný čas pro odpočinek.
„Neméně důležitý je také prostor pro odborný růst, specializaci a aktivní zapojení sester do rozhodovacích procesů na pracovištích,“ dodává Mgr. Alice Strnadová, MBA, hlavní sestra ČR a ředitelka odboru ošetřovatelství a nelékařských povolání na ministerstvu zdravotnictví.
Dlouhodobý problém: „Nejsou lidi“
S náročnou prací zdravotních sester souvisí i skutečnost, že je jich v českém zdravotnictví chronický nedostatek. Podstav personálu se zpětně odráží na přetíženosti sester a z ní vyplývajícím stresu, který se rovněž podílí na napjatých, nebo dokonce konfliktních vztazích na pracovišti.
„Průměrný věk sester v České republice je 47 let a téměř 60 procent jich je ve věku mezi 40 a 59 lety. Pokud se situace nezmění, za 15 až 20 let budeme čelit skutečně kritickému nedostatku sester,“ varuje doc. PhDr. Renáta Zeleníková, Ph.D., z Ústavu ošetřovatelství Lékařské fakulty Ostravské univerzity.
To se částečně děje už nyní. Například společnost Krajská zdravotní, která sdružuje sedm nemocnic Ústeckého kraje, v současné době poptává přibližně 200 zdravotních sester.
„Situace v naší nemocnici je podobná jako ve většině velkých zdravotnických zařízení v Česku. Zejména v geriatrických, interních a intenzivních oborech stále pociťujeme nedostatek sester a zároveň rostoucí počet přesčasových hodin, což přirozeně zvyšuje únavu a stresovou zátěž,“ potvrzuje za pražskou VFN Dita Svobodová.
S nedostatkem zdravotních sester se potýká také Nemocnice Jablonec nad Nisou. Aby si je udržela, nabízí jim zkrácené úvazky a individuální plánování směn. „Snažíme se sestrám vytvořit podmínky, které jim umožní dělat práci dobře a zároveň zvládat rodinu nebo studium. Když cítí, že jim vycházíme vstříc, zůstávají s námi dlouhodobě,“ říká Mgr. Jitka Řehořová, MBA, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči.
Co na to stát?
Dobrá zpráva je, že stát si je této situace vědom a snaží se neblahý trend zvrátit prostřednictvím dlouhodobého programu, jehož cílem je během následujících 12 let navýšit kapacity ve vzdělávání nelékařských zdravotnických profesí. Vzhledem k tomu, že u lékařských oborů se již podařilo výrazně navýšit počet studentů i absolventů, ministerstvo zdravotnictví očekává, že se totéž stane u zdravotních sester a dalších zdravotníků.
Kromě toho se ministerstvo zdravotnictví snaží podporovat zlepšení finančních i pracovních podmínek prostřednictvím různých vzdělávacích programů, digitalizace administrativy či systémových opatření ke zvýšení atraktivity profese sester.
„Ministerstvo také připravilo pro zdravotnická zařízení doporučený postup adaptačního procesu a podporuje duševní zdraví pracovníků prostřednictvím Systému psychosociální intervenční služby (SPIS). Zdravotníkům je k dispozici bezplatná anonymní krizová linka i kolegiální peer podpora přímo na pracovištích,“ vyjmenovává Alice Strnadová. Tyto služby v současné době využívá většina zdravotnických zařízení a pro zdravotníky představují důležitou pomoc.
SPIS, jehož koncept podpory na peer bázi vychází z osvědčených zahraničních zkušeností, v Česku nabízí podporu zdravotním sestrám, lékařům, záchranářům a dalším profesionálům od roku 2010. „Hlavními důvody poskytování intervenční služby jsou podpora při zvládání nadlimitní zátěže v rámci profese a přítomné akutní stresové reakce, stejně jako péče po proběhlé zátěži. Dále je to snížení rizika profesního selhání, prevence vzniku posttraumatické stresové poruchy a syndromu vyhoření,“ uvádí na svých internetových stránkách (www.spis.cz). Péče je nejčastěji jednorázová, krátkodobá, směřující ke zmírnění stresu a stabilizaci situace. Kromě psychické pomoci se SPIS věnuje rovněž vzdělávání a doškolování zaměstnanců, protože „pouze poučený personál včas rozpozná známky zvýšeného stresu a požádá o pomoc“.
Peer podporu využívá podle Tomáše Petra z tiskového oddělení Krajské zdravotní i tato společnost v rámci benefitů. „Zaměstnanci mohou zároveň kdykoli navštívit Centrum krizové péče, kde se o ně vždy ochotně postaráme. Je důležité vědět, že na těžké chvíle a problémy není náš personál sám,“ říká.
Řešení, která skutečně fungují
Řešení toho, aby zdravotní sestry „byly víc v pohodě“, tedy není jen jedno, ale existuje jich mnohem víc.
„Klíčová je stabilizace pracovního prostředí, respekt k profesní autonomii, podpora týmové spolupráce, dostupnost kontinuálního vzdělávání, možnost profesního rozvoje a zapojení do rozhodovacích procesů,“ vysvětluje Pavla Kudlová.
Zdravotní sestry podle jejích slov oceňují uznání své práce, důvěru vedení a rovnováhu mezi pracovním a osobním životem. „Pozitivně se osvědčila podpora mentoringu, možnost reflexe a důraz na zdravou komunikaci v týmu. Pohoda na pracovišti je podmíněna nejen organizačními podmínkami, ale i kulturou péče a kvalitou mezilidských vztahů,“ dodává.
„Komunikovat. Základ je dobrá komunikace, mluvit o problémech, které personál trápí, a problémy se snažit řešit,“ má jasno Martina Šochmanová.
Podle Alice Strnadové se do řešení problémů ve zdravotnictví musí zapojit i kraje a managementy samotných zdravotnických zařízení. Někde se to daří.
„Největší tenze sester často pramení z velké zodpovědnosti za pacienty i náročného pracovního tempa, kombinace péče a administrativy a také z faktu, že péče v naší nemocnici je nepřetržitá. Jako vedení se snažíme situaci řešit. Posilujeme nábor nových kolegů, zavádíme moderní technologie usnadňující práci, snažíme se o spravedlivé rozvržení směn a podporujeme vzdělávání. Velkou pozornost věnujeme i prevenci syndromu vyhoření – nabízíme supervize, psychosociální podporu i vzdělávací programy,“ vyjmenovává Dita Svobodová za VFN.
V Nemocnici Jablonec nad Nisou kladou velký důraz na první kontakt sester s praxí. „Každá nově nastupující sestra prochází adaptačním procesem. Dostane k sobě zkušenou zdravotní sestru – mentorku, která ji provede celým počátečním obdobím,“ popisuje Jitka Řehořová.
Zaškolování je vždy individuální – jeden na jednoho – a bez časového limitu. Cílem není jen naučit nové sestry pracovní postupy, ale hlavně je podpořit, aby se cítily jistě a zapadly do kolektivu. „Začínající sestra mě první dny stínuje, sleduje, co dělám, a postupně si práci zkouší sama, od péče o pacienta až po vedení dokumentace. Celý proces zaučení většinou trvá tři měsíce, ale záleží vždy na šikovnosti sestry. Pokud potřebuje víc času, věnuji se jí déle, aby si byla jistá a zvládla všechno bez stresu,“ vysvětluje Mgr. Martina Lušková, všeobecná sestra interní jednotky intenzivní péče. Ze zkušenosti dodává, že když sestra projde dobře vedeným zaškolovacím procesem, v nemocnici zůstává, protože jí práce dává smysl a necítí se být na všechno sama.
V jablonecké nemocnici si uvědomují, že důležitá je i podpora psychické pohody, profesního růstu a rovnováhy mezi prací a osobním životem. „Podporujeme nejen další vzdělávání v odbornosti, ale i v měkkých dovednostech a komunikaci, ať už s pacienty, nebo v týmu. Naše sestry mají k dispozici také řadu kurzů zaměřených třeba na zvládání psychicky náročných situací a duševní hygienu. Tato témata dnes zaměstnance zajímají mnohem víc než dřív,“ říká Jitka Řehořová. Některé zdravotní sestry se nově školí i jako peer mentorky – kolegyně, které jsou připraveny pomoci v náročných chvílích a nabídnout oporu ostatním v týmu.
Eva Růžičková
Ilustrační foto: Shutterstock
