Mezi veřejnoprávní právnické osoby patří zejména příspěvkové organizace, které zřizuje stát, kraje nebo obce. Jejich fungování se řídí zákonem č. 250/2000 Sb. v případě územních samosprávných celků, a zákonem č. 219/2000 Sb. v případě organizačních složek státu, včetně Ministerstva zdravotnictví. Soukromoprávní subjekty můžeme dále rozlišit na podnikatelské (např. s. r. o., a. s.) a nepodnikatelské, mezi něž řadíme zapsané spolky nebo zapsané ústavy.
Pokud pomineme provozovatele-fyzické osoby, lze všechny tyto organizace označit jako právní entity, které mají svou organizační strukturu a jejichž řízení podléhá zákonným pravidlům. Právě rozdíly v míře a typu odpovědnosti, které vedení těchto entit nese, jsou důvodem, proč má smysl se tématu podrobně věnovat.
Povinnost jednat s péčí řádného hospodáře
Zásadní právní standard, který platí napříč právními formami, je povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Ta je výslovně zakotvena v § 159 občanského zákoníku a dopadá na každého člena voleného orgánu právnické osoby. Tento člen musí při výkonu své funkce jednat s loajalitou, potřebnými znalostmi a pečlivostí. To ale neznamená, že je odpovědný, že jeho jednání bude mít vždy jen příznivý výsledek. Je odpovědný za to, že při svém jednání dodrží řádný postup (péči řádného hospodáře).
Zákon o obchodních korporacích (§ 51) pak pro členy statutárních orgánů a.s., s.r.o. a dalších obchodních společností tuto povinnost konkretizuje: jednání má být v nejlepším zájmu společnosti a s odbornou péčí. Při porušení této povinnosti hrozí nejen potřeba náhrady škody, ale také sankce v podobě zákazu výkonu funkce nebo odebrání odměny.
Povinnost péče řádného hospodáře se však netýká pouze obchodních společností. Také ústav, jehož statutárním orgánem je ředitel, nebo výkonný výbor spolku, se musí řídit obdobnými principy. Rozdíl je pouze v míře konkretizace v zákoně. I tyto subjekty nesou odpovědnost, pokud vedení nejedná obezřetně a s náležitou odborností. Například vedení zdravotnického zařízení ve formě ústavu, které investuje do výstavby nové budovy bez předchozí analýzy návratnosti, se může vystavit odpovědnosti za špatné hospodaření.
V příspěvkových organizacích je odpovědnost obvykle spojena s pracovněprávním vztahem ředitele a případné porušení povinností se řeší v režimu zákoníku práce a veřejné správy.
Insolvenční povinnosti vedení
Kromě odpovědnosti za správné a pečlivé rozhodování nese vedení také povinnost reagovat na krizové ekonomické situace, především hrozící úpadek. Obecně platí povinnost podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu (§ 98 insolvenčního zákona). Tato povinnost dopadá na všechny právnické osoby – tedy i na spolky, ústavy nebo obecně prospěšné společnosti.
Pro obchodní společnosti je tato povinnost rozšířena o ustanovení § 66 zákona o obchodních korporacích, které výslovně zavazuje členy statutárního orgánu jednat aktivně a neprodleně. Pokud tak neučiní, mohou odpovídat za vzniklou škodu věřitelům a soud jim může uložit i povinnost nahradit nesplacené závazky anebo vrátit odměnu z výkonu funkce. Závažným následkem může být i zákaz činnosti nebo trestní odpovědnost dle § 220 trestního zákoníku.
Významný rozdíl nastává u příspěvkových organizací. Podle § 3 insolvenčního zákona nejsou tyto organizace způsobilé být dlužníkem – jejich závazky přecházejí na zřizovatele. Jinými slovy, stát, kraj či obec jako zřizovatel ručí za dluhy své příspěvkové organizace.
Další rozdíl spočívá v dostupných způsobech řešení úpadku. Zatímco u obchodních společností lze řešit úpadek formou konkurzu či reorganizace (předúpadkové finanční potíže i prostřednictvím preventivní restrukturalizace), spolky a ústavy mají možnost využít i institut oddlužení. Autoři tohoto článku mají zkušenosti se všemi zde popsanými způsoby řešení finančních problémů, a to i v případě zdravotnických zařízení.
Závěr
Korporátní odpovědnost je mnohovrstevnatá a zásadně závislá na právní formě. Bez ohledu na formu však platí, že vedení musí jednat odpovědně, odborně a v souladu s právním rámcem. Péče řádného hospodáře není jen prázdný pojem – je to nástroj, který chrání organizaci, její pacienty i tím, že je v právním předpisech i bohaté judikatuře dán jak právní standard této péče, tak i samotné vedení. Každý, kdo vstupuje do rozhodovací pozice v oblasti zdravotní péče, musí nejen rozumět zdravotnickému provozu, ale musí mít povědomí i o právní odpovědnosti, která s touto funkcí nevyhnutelně přichází.
Mgr. et Bc. Juraj Juhás, Ph.D.
Filip Mareš
Advokátní kancelář Glatzová & Co., s.r.o.
Foto: 123rf.com
