Malostranský palác ve Sněmovní 1 hostil konferenci sester téměř na den přesně po roce od jejího prvního uspořádání. Rok je i ve zdravotnictví dostatečně dlouhá doba, aby už šlo nejen hodnotit, chválit a kritizovat, ale i s tím vším dohromady si i naplánovat úkoly přinejmenším do dalšího ledna. Asi proto letošní ročník konference nesl název „Co se podařilo a co dál?“. Daly mu ho jeho pořadatelky, dvě poslankyně PSP ČR – PhDr. Ivana
Mádlová, Ph.D., a prof. MUDr. Věra Adámková, CSc. Deklarovaným cílem akce bylo představit téměř 200 posluchačům (většinou ale posluchačkám, šlo o sestry) z celého Česka roční spolupráci obou poslankyň se zástupci praxe, s odborníky i se vzdělavateli na reformě sesterské profese a ukázat její perspektivu.
Poslankyně Ivana Mádlová konferenci zahájila slovy: „Říká se, že kde je vůle, tak tam je i cesta. Já musím říct, že vůli a konstruktivní atmosféru jsem cítila po celý rok nejen na jednáních u kulatého stolu, ale i při svých výjezdech do nemocnic a na konference, které jste zase vy pořádali k dalším otázkám sesterské profese. Vůli bychom tedy měli a já věřím, že brzy se vydáme i na cestu ke změně, kterou profese sestry v České republice potřebuje. Musí to být změna komplexní a musí mít širokou podporu. Musíme zdůraznit, že role sestry je důležitá a nezastupitelná.“
Společně s poslankyní Mádlovou konferenci zahájil také místopředseda Poslanecké sněmovny Aleš Juchelka, který především zdůraznil nezastupitelnou roli sester, poděkoval sestrám za jejich práci a apeloval na další rozvoj profese.
Profesorka Adámková, která je nejenom poslankyně, ale také aktivně vykonává svoji kardiologickou profesi a vede Pracoviště preventivní kardiologie IKEM a patří mezi uznávané lékařské kapacity v České republice, zdůraznila roli sestry v celém zdravotnickém týmu a upozornila na potřebu zvýšit atraktivitu a prestiž sesterské profese v Česku. Ve svém projevu řekla: „Jako lékařka vím, že role sester je klíčová.
S tím souvisí neustálá potřeba rozšiřovat jejich kvalifikaci, vzdělání a ruku v ruce s tím i kompetence. Moje vize do značné míry koresponduje se zahraniční praxí, kde se daří vychovávat mimořádně vzdělané a kompetentní sestry, ale nezapomíná se ani na další ošetřovatelský personál. Bez vzdělaných a kompetentních sester s chutí neustále se vzdělávat to ale opravdu nepůjde.“ Nezapomněla také poděkovat přítomným odborníkům za spolupráci v rámci kulatých stolů a zdůraznit, že nyní je na zákonodárcích a vládě, aby potřebné změny přijali.
Situaci zachraňují důchodkyně
Ing. Markéta Bartůňková, vedoucí oddělení publikace ekonomických analýz Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS ČR) prezentovala výsledky pilotního měření ošetřovatelské zátěže na standardních lůžkách, které má za cíl objektivně hodnotit zátěž ošetřovatelského personálu. Měření ne zcela překvapivě ukázalo, tedy vlastně na datech potvrdilo, že nejvyšší zátěž je u geriatrie. V akutní péči je zátěž ošetřovatelů vysoko nad průměrem také na neurologii, hematologii a transfuzním lékařství, kardiologii, psychiatrii a fakticky všech chirurgických oborech. Na dolním konci žebříčku zátěže sester stojí oftalmologie.
Prof. RNDr. Ladislav Dušek, Ph.D., ředitel ÚZIS, představil statistická data o věkové struktuře sester. Údaje jsou opravdu alarmující, protože podíl sester v předdůchodovém a důchodovém věku je nebývale vysoký a silně připomíná data, která teď máme například o pediatrech a jiných „nedostatkových“ lékařích, za které není náhrada. Pokud jde o sestry, podle dat ÚZIS ve věku 55–70 let pracuje na pozici všeobecné sestry v Česku 23 157 sester. To v přepočtu znamená, že z celkově 85 808 sester je skoro 27 procent v předdůchodovém a důchodovém věku. U dětských sester je statistika ještě horší. Ve věku 55–70 let pracuje 2136 dětských sester z celkového počtu 6049 dětských sester, což činí dokonce 35 procent z celkového počtu sester v předdůchodovém a důchodovém věku. Tyto statistiky posloužily i pro vládní program navýšení kapacit vysokých škol pro nelékařské zdravotnické pracovníky v oborech všeobecná sestra, dětská sestra, porodní asistentka, radiologický asistent, zdravotnický záchranář a nutriční terapeut. Profesor Dušek se zmínil i o programu, který by měl vést k rozšíření personálních kapacit sester. Poslankyně Mádlová a Adámková na potřebu vzniku tohoto programu upozorňovaly v loňském roce opakovaně.
Zahraniční pohled přineslo vystoupení Silvie Neumann-Ponesch z Vysoké školy ekonomie, managementu a financí v rakouském Linci, která hovořila o praktickém fungování sester s vyššími kompetencemi v Rakousku i v EU. S aktualitami legislativy v oblasti nelékařských zdravotnických povolání vystoupila Mgr. Alice Strnadová, hlavní sestra Ministerstva zdravotnictví ČR.
Kdo a koho vůbec bude učit?
Nejen ze statistik ÚZIS musí být každému jasné, že naše zdravotnictví nezbytně potřebuje mladé sestry, které po škole nastoupí do praxe, bude jich hodně a svou práci budou schopné dělat. Ten poslední předpoklad ale bohužel vůbec není samozřejmý. Značný zájem a dlouhou diskusi tak na konferenci vyvolal příspěvek PhDr. Ivanky Kohoutové, Ph.D., ředitelky Střední zdravotnické školy Vinohrady. Připravila si statistiku své školy, ale podle ohlasu ze sálu to na jiných „zdrávkách“ nejen ve velkých městech není o moc lepší. Hovořila o nárůstu psychiatrických diagnóz u žáků jejich školy, jako je depresivní porucha, porucha osobnosti, bipolární porucha, porucha příjmu potravy nebo identity. Narůstá také užívání návykových látek. Počet případů žáků s úzkostnou poruchou se z 18 v roce 2015 zvedl na 60 v roce 2023. Alarmující jsou i statistiky sebepoškozování, počty se za toto období zvedly z pěti na dvaadvacet. Zarážející je ale i stav fyzického zdraví části uchazečů už před tím, než přijdou na školu – prostě jak se tam vůbec mohli dostat… Kritériem přijetí ke studiu totiž není jen prospěch a zájem, součástí přihlášky je i lékařské potvrzení o zdravotní způsobilosti adepta o studium. I ta je stále problematičtější. Ředitelka zdravotnické školy upozornila na jev, ke kterému velmi často dochází v prvním ročníku: „Zatímco v únoru, kdy si k nám žák podává žádost, tak je všechno v pořádku, je zdravotně způsobilý. V říjnu přinese ten samý žák od stejného lékaře potvrzení, že potřebuje uvolnit z tělesné výchovy.“ Aktuálně jde o 30 až 40 procent z celkového počtu žáků. A tady je zřetelný rozpor: nejčastější studijní obor absolventa kvalifikuje pro práci praktické sestry. Absolvent se uplatní v různých zdravotnických zařízeních lůžkového i ambulantního charakteru. Pracovat má v nemocnicích, na poliklinikách a v lékařských nebo ošetřovatelských centrech, v ordinacích praktických nebo odborných lékařů a v domácí ošetřovatelské péči, ale třeba i jako zdravotnický pracovník v zařízeních sociální péče a služeb, například v léčebnách dlouhodobě nemocných, v ústavech sociální péče, ve stacionářích pro osoby se zdravotním postižením, v zařízeních pro seniory a dalších. „Neumím si představit, jak budou tito lidé provádět činnosti spojené se zvýšenou fyzickou a psychickou zátěží, jak se s tím vyrovnají a jestli vůbec tu profesi budou dělat,“ podotkla ředitelka Kohoutová. Všechny tyto jevy jsou pro učitele na středních zdravotnických školách náročné, stresují je. Hodně jim vadí také vzrůstající agresivita, a to nejen žáků, ale i jejich zákonných zástupců, s tím jde ruku v ruce stále častější spolupráce zdravotnické školy s orgány sociálně-právní ochrany dětí, policií nebo státním zastupitelstvím. Roste také počet výchovných komisí a počet jednání se zákonnými zástupci. Kromě výrazně negativní proměny žactva jsou pro učitele silně demotivující i jejich platy. Oprávněně si stěžují, že vysokoškolsky vzdělaný středoškolský učitel „zdrávky“ mívá nižší mzdu než sestry v praxi.
Problémy jsou ale i se získáním a udržením vzdělavatelů vysokoškolsky vzdělávaných sester na třetím stupni. Prof. PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D., proděkanka pro nelékařské studijní programy a informační technologie Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, konstatovala, že vysoké školy nejsou pro odborníky přitažlivé i proto, že jako zaměstnavatelé nejsou schopny konkurovat platům jinde ve zdravotnictví. „Většina vyučujících zároveň zastává jiné, mnohdy dominantní, zaměstnání v klinické praxi, kterému nemůže současné platové ohodnocení vyučujících konkurovat. Celková průměrná normovaná mzda na jeden úvazek vyučujícího dosahuje 41 tisíc Kč, pouze 18 procent vyučujících dosáhne na normovanou mzdu vyšší než 60 tisíc Kč. Ale průměrný výdělek všeobecné sestry se specializací je nad 64 tisíc Kč, což by si u nás vydělala až od pozice odborného asistenta,“ podotkla proděkanka.
Slibem neuzdravíš
Se svým příspěvkem vystoupila také předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníková: „Konferenci považuji za příležitost k hledání konsenzu, který je pro fungování našeho zdravotnictví velmi důležitý. Věřím, že z konference mohou vzejít závěry, které později vejdou do praxe. V současné době jsme totiž spíše v situaci, kdy řada věcí existuje v teoretické, nikoli praktické rovině.“ Dagmar Žitníková ve svém vystoupení hovořila především o pracovních podmínkách sester, ale upozornila i na nenaplněné sliby ministra Válka. V této souvislosti předsedkyně Odborového svazu upozornila na kampaň „Slibem neuzdravíš“, která právě na problém nenaplněných slibů upozorňuje.
Poslankyně Ivana Mádlová na konferenci představila Strategii pro rozvoj profese sestry, na které v roce 2024 pracovala společně s poslankyní Věrou Adámkovou a jejíž obsah do značné míry vzešel z kulatých stolů, které poslankyně pořádaly ke konkrétním problémům sesterské profese. Dokument obsahuje soubor reforem, které by profesi sestry měly plně etablovat na 21. století. Změnami by mělo projít vzdělávání, kompetence i benefity a pracovní podmínky. „Musíme držet prst na tepu doby a inspirovat se i v zahraničí, kde mají vysoce kvalifikované sestry, ale do péče efektivně zapojují i nižší ošetřovatelský personál. Prostupnější vzdělávání, které je úzce spojené s praxí, je hlavním pilířem mé strategie. Chci také, aby se konečně rozhodlo o tom, kdo bude hlasem sester. Má-li to být silná profesní organizace, tak potřebujeme zřídit komoru sester s povinným členstvím, které ostatně u profesních organizací vyžaduje i Ústavní soud,“ zdůraznila Ivana Mádlová.
V závěru konference prof. Andrea Pokorná poukázala na potřebu jednotného postupu, otevřené diskuse a odložení osobních sporů. Jen tak totiž lze prosadit změny, které jsou pro profesi sestry tolik důležité a aktuální.
Jana Jílková
Foto: Lukáš Janičina
