Ke vzniku omrzlin někdy může stačit i teplota nad nulou. Roli zde hrají vysoká vlh- kost vzduchu, silný vítr, ale také špatné prokrvování organismu.
Kdy je riziko omrzlin nejvyšší
Omrzliny vznikají při lokálním působení chladu nejčastěji na periferních oblastech těla, které jsou na úkor životně důležitých orgánů méně zásobené krví z tělesného jádra. Mezi faktory, které ovlivňují ztrátu tepla, patří především stupeň vlhkosti, síla proudění vzduchu a fyzická kondice člověka. Organismus lépe snáší suchý mráz než vlhké chladno. Kupříkladu pobytem ve vodě je výdej tělesného tepla zvýšen mnohonásobně. Staří, podvyživení, vyčerpaní či krvácející lidé nebo lidé pod vlivem alkoholu či drog, ale také novorozenci snáze prochladnou. Naopak odolnější jsou otužilci a lidé žijící v chladných klimatických oblastech.
O hloubce poranění tkání rozhoduje charakter chladu. Suchý chlad hluboko pod bodem mrazu nemusí poškodit hluboké tkáně. Naopak vlhký chlad proniká do hlubokých tkání i při teplotě 2°C. Zevní vrstvy se jeví jako nepoškozené, ale hluboko v tkáních k poškození může dojít. Pro vývoj poranění chladem je rozhodující nejen absolutní stupeň teploty okolí, ale také doba působení chladu. Riziko vzniku omrzlin zvyšuje také pobyt ve vyšších nadmořských výškách, kde je kvůli nižšímu atmosférickému tlaku horší příjem kyslíku z ovzduší.
Vlivem nedostatečného místního prokrvení dochází k různým stupňům poškození tkáně, v krajním případě až ke vzniku nekrózy. Omrzliny mohou způsobovat i nevratná poškození, která v nejhorších případech vedou až k amputacím.
Záleží na odolnosti organismu
Vlivem déletrvajícího vystavení nízkým teplotám v organismu dochází k vazokonstrikci, kdy některá místa nejsou krevním oběhem dostatečně zásobována. Tělo se dlouhodobě snaží udržet termostabilitu, a aby neohrozilo funkci životně důležitých orgánů, sníží nároky na průtok krve v okrajových částech těla, jako jsou například hrot nosu, brada, ucho, oblast lícní kosti či prsty na rukou i nohou. Ohroženy jsou tedy oblasti, kde je vrstva tuku tenká a kůže naléhá bezprostředně na šlachy, klouby či kosti. Nejčastěji bývají postiženy prsty na končetinách, protože na těchto periferních místech dochází k velmi rychlé ztrátě teploty. Jednoznačným rizikem pro vznik omrzlin je porucha prokrvení končetin, která může být vrozená nebo může být způsobena kupříkladu cukrovkou (diabetes mellitus) či užíváním některých léků. Častým rizikovým faktorem bývá kouření. Vznik a průběh omrzlin je značně závislý na celkové odolnosti organismu.
Omrzliny se projevují přechodným zblednutím kůže s následným zčervenáním postižených míst. Na kůži se objevují vyzdvižené skvrny a pupínky (perniones), které se projevují pálením či svěděním. V teple a při rychlých výkyvech teplot se příznaky mohou zhoršovat.
Rozlišujeme čtyři stupně omrzlin
Rozsah postižení omrzlinami závisí na délce působení chladu, na celkovém stavu postiženého, na časovém úseku od doby jejich vzniku, na kvalitě poskytnutí první pomoci a následné léčby, zejména na rozehřívání postiženého místa.
Omrzliny prvního stupně
První stupeň se projevuje šedobílým za- barvením a ztrátou citlivosti postiženého místa. Následné rozevření cév znamená charakteristické bolestivé a ohraničené zarudnutí kůže (dermatitis acuta erythematosa), které je doprovázeno otokem.
Omrzliny druhého stupně
Ve druhém stadiu omrzliny (dermatitis acuta bullosa) se zvětšuje otok a na postižených místech kůže se vytvářejí puchýře s krvavým obsahem.
Omrzliny třetího stupně
Třetí stupeň je označován jako dermatitis acuta necrotica. Postižení zasáhlo i hlubší oblasti podkoží a poškodilo cévní systém. Kůže je necitlivá a dochází k jejímu zčernání a k nekróze. Prsty mají sníženou po- hyblivost.
Omrzliny čtvrtého stupně
Čtvrtý stupeň omrzlin se vyznačuje černohnědým zbarvením kůže a dochází k nezvratnému zničení tkáně.
Obr. Stupně omrzlin. Zdroj: 123rf.com
Jak postižená místa ošetřit
Zásadní roli hraje správně poskytnutá první pomoc v terénu. Postižená místa je nezbytné zahřívat tělesným teplem. Rozhodně není žádoucí zasažené místo zahřívat třením. Důležité je omrzlého člověka co nejrychleji dopravit mimo nebezpečný chlad. V rámci ošetření je vhodné pozvolné zahřívání postižených míst ve vodě o teplotě do čtyřiceti stupňů Celsia. Současně je důležité zajištění přístupu do krevního řečiště a infuzní terapie teplými roztoky. Omrzlinu je nutno vydezinfikovat a překrýt suchým sterilním krytím. Velmi důležité je zamezit možným komplikacím, zejména vzniku sekundární infekce. Proto je použití antiseptického krytí nezbytností. Pokud by došlo k propuknutí infekce, následná sepse je pro pacienta život ohrožující stav. U poškození třetího a čtvrtého stupně bývá nutno přistoupit k nekrektomii, při níž se chirurgicky odstraní odumřelá tkáň, aby se podpořilo hojení. V horším případě je jedinou možností záchrany života postiženého amputace.
Léčba omrzlin vyžaduje trpělivost
Omrzlinám je nejlepší předcházet. To znamená nechovat se rizikovým způsobem v horách, respektovat výkyvy počasí, nosit volnější vrstvené oblečení, rukavice a pokrývku hlavy, dbát na hydrataci organismu a nepřeceňovat své fyzické schopnosti. Důležitá je vlastní první pomoc, která může vzniku omrzlin zabránit či snížit jejich dopad. Účinná léčba omrzlin spočívá především v kvalitním ošetření ran, podávání vazodilatačních preparátů (infuze) a léků proti bolesti. V případě infekce je pak třeba nasadit antibiotika. Správně zvolenou terapií předcházíme komplikacím, kdy může být pacient ohrožen až amputací postižené části. Zásadní roli při péči o omrzliny hraje včasné zahájení léčby s využitím všech dostupných prostředků k léčbě, zabránění vzniku infekce a psychická stabilizace dotyčného. Proces hojení je zdlouhavý a vyžaduje trpělivost pacienta i ošetřujícího lékaře.
U lehkých omrzlin je potřeba postiženého dostat do teplejšího prostředí, nejlépe nad patnáct stupňů Celsia. Postižená část se v žádném případě nesmí vystavovat sálavému teplu, jako je třeba oheň. Je nutné si uvědomit, že i jakkoliv lehká omrzlina znamená zásadní poškození kůže, a je tedy mnohem náchylnější k případnému dalšímu poškození.
Ve zdravotnickém zařízení se pak pokračuje v pozvolném rozehřívání v teplé vodě do čtyřiceti stupňů Celsia. Do zavedeného intravenózního vstupu se kontinuálně podávají teplé infuzní roztoky. Cílem je snaha o celkové zlepšení oběhové činnosti organismu. Je třeba čekat na demarkaci tkáně (oddělení od zdravé tkáně), kdy se postižení projeví v plném rozsahu. Samozřejmostí je všemi prostředky zabránit vzniku infekce. V těžších případech se na ránu aplikuje fyziologický roztok, ohřátý na správnou teplotu. U nekrotických ploch se mohou provádět nářezy, které uvolní tlak, který by způsobil ischemii. Po určité době se nekrotická kůže odstraňuje a kryje se transplantátem.
Při léčbě omrzlin druhého až čtvrtého stupně se v rámci hojení postupuje jako při léčbě chronických ran s využitím moderních technologií vlhkého hojení. Používá se antiseptické krytí s absorpcí hojivých mastí nebo preparáty s obsahem stříbra, které nepřilnou ke spodině rány. Převazy se provádějí pravidelně podle charakteru rány. Před ošetřením je žádoucí pacientovi podat analgetika dle ordinace lékaře. V každé fázi hojení je třeba důsledně bojovat proti vzniku infekce a zabránit tak následnému septickému stavu. U kompletně odumřelých prstů či jiných periferních tkání bývá nutné přistoupit k amputaci.
Markéta Mikšová
Zdroj: www.lecbarany.cz, www.horska-medicina.cz
Foto: 123rf.com
