Mezioborové sympozium pro management nežádoucích účinků protinádorové imunoterapie 

V prosinci loňského roku pořádala Dermatovenerologická klinika 3. LF a FNKV pod vedením profesora Petra Arenbergera v rámci Cooperatio onkologie a hematologie a Centra onkologického výzkumu 3. LF UK Mezioborové sympozium pracovní skupiny pro management nežádoucích účinků protinádorové imunoterapie. Na sympoziu odborníci napříč lékařskými obory debatovali o nežádoucích účincích protinádorové léčby. 

Jeden z panelů se zabýval tématem morfologických obrazů orgánového postižení anti-PD 1 monoklonálními protilátkami. Přednášku na dané téma měla doc. MUDr. Eva Sticová, Ph.D., z Ústavu patologie 3. LF UK a FNKV.  Léčba anti-PD 1 monoklonálními protilátkami u maligního melanomu přináší nejen prodloužení doby do progrese i celkovou dobu přežití, ale má i široké spektrum nežádoucích účinků včetně zcela nových nebo vzácně se vyskytujících život ohrožujících komplikací.

Zásadní místo v léčbě mají podle očekávání imunitně podmíněné nežádoucí účinky, ale trochu paradoxně i infekční komplikace. „Infekční komplikace nebývají důsledkem přímé léčby anti-PD, ale při léčení imunitně podmíněných komplikací v souvislosti s terapií vyššími dávkami kortikosteroidů, čímž se indukuje sekundární imunosuprese. Původci bývají běžná agens, ale i méně obvyklé patogeny včetně oportunních infekcí. Morfologie může odpovídat konvenční infekci, kterou známe u zdravých jedinců, ale musíme být připraveni na to, že obraz může být značně modifikovaný, což může zkomplikovat diagnostiku,“ popisovala docentka Sticová. K infekcím, které bývají během léčby monoklonálními protilátkami běžné, patří například infekce cytomegalovirem (CMV). Relativně časté bývají i sekundární infekce zažívacího traktu, se kterými se setkáváme při imunitně podmíněných nežádoucích příhodách ve střevě. 

Nežádoucími účinky biologické léčby může být postižen jakýkoli orgán a orgánový systém. Postižené orgány mají velmi variabilní klinickou i morfologickou prezentaci, kdy je morfologický obraz často blízký genuinnímu chorobnému procesu. „Nejčastěji se setkáváme s komplikacemi na kůži a sliznicích. Bývá zde pruritus, exantémy a vitiligo. Z morfologických obrazů, se kterými se potýkáme, je jednoznačně nejčastější lichenoidní dermatitida,“ vysvětlovala docentka. 

K dalším systémovým orgánům, kde se lékaři setkávají s komplikacemi, patří gastrointestinální systém, kde jsou popsány účinky ve spodních partiích zažívacího traktu, jako je kolitida. „Patří sem granulomatózní kolitida a akutní neutrofilní kolitida, v horních partiích i ezofagitida nebo gastroenteritida,“ uvedla lékařka. Léčba způsobuje i řadu hematologických komplikací. Docentka ve svém bloku zmínila například aplastickou anemii, idiopatickou trombocytopenickou purpuru, autoimunitní hemolytickou anemii či hemofagocytární lymfohistiocytózu. 

Nežádoucími účinky léčby může být postižen také nervový systém a dochází i k rozvoji očních komplikací. Do této kategorie patří dále například i encefalitida a encefalopatie, meningitida a uveomeningitida, periferní neuropatie, přední uveitida a uveální hemoragie a retinopatie. Z kardiovaskulárních komplikací přednášející uvedla myokarditidu, perikarditidu a vaskulitidu. 

V průběhu celého bloku docentka Sticová na příkladech potvrzovala, že při zvládání imunitně podmíněných nežádoucích příhod moderní cílené léčby melanomu je nezbytná mezioborová spolupráce a funkční a rychlá koordinae kroků. To byl také hlavní důvod, proč dermatoonkologická skupina na Dermatovenerologické klinice 3. LF UK a FNKV před několika lety mezioborovou skupinu napříč jednotlivými nemocničními pracovišti sestavila. 

Text a foto: Petra Hátlová