Diskusi, která se věnovala změnám v dlouhodobé péči a vizi dalšího rozvoje, moderoval Ing. Jiří Horecký, Ph.D., prezident Unie zaměstnavatelských svazů ČR a Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR. Diskutovali Mgr. Ivan Černovský, ředitel divize ALZHEIMER HOME, Penta Hospitals, prof. MUDr. Ing. Petr Fiala, místopředseda a ekonomický expert Asociace českých a moravských nemocnic, Mgr. Petr Hanuš, ředitel odborných sekcí Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR, Mgr. Šárka Jelínková, náměstkyně ministra práce a sociálních věcí ČR, MUDr. Martin Kuncek, jednatel společnosti B. Braun Avitum CZ/SK, odpovědný za lékařské vedení a rozvoj zdravotnické sítě, a MUDr. Helena Sajdlová, ředitelka odboru smluvní politiky VZP.
Jiří Horecký úvodem vysvětlil podstatu nově zřízeného sociálně zdravotního lůžka. Jeho poskytovatel musí mít obojí registraci. Konstatoval, že dnes máme v domovech pro seniory 37 tisíc lůžek, 27 a půl tisíce v domovech se zvláštním režimem a 1421 lůžek v odlehčovacích službách. Celkem je v dlouhodobých pobytových sociálních službách 75 tisíc lůžek, na nichž se během roku vystřídá 98 tisíc klientů.
Možnostmi nastavení dlouhodobé péče v Česku se zabýval Ivan Černovský. Vyzdvihl důležitost rozvoje všech typů sociálních služeb s důrazem na podporu péče v domácím prostředí. Sociálně zdravotní lůžka označil za správný krok. Problém vidí v jejich financování a v naplnění žádaných standardů. „Nezbytný bude vstup soukromého sektoru do segmentu pobytových sociálních služeb. Kromě kvality péče je třeba se zaměřit i na kvalitu života. Musíme společně tento vývoj definovat, stanovit konkrétní zodpovědnost a právní a finanční rámec,“ uvedl ředitel Černovský. Profesor Fiala se úvodem pozastavil nad nerovností plateb nemocnicím za stejné výkony. Spočítal, že v příštím roce se vybere na zdravotním pojištění zhruba 30 miliard. Podle vyhlášky by 2,5 procenta měla jít na následnou a dlouhodobou péči, což představuje cca 800 milionů korun. Následná péče je podle něj dlouhodobě podfinancovaná a je ztrátová. Dále se věnoval porovnání některých ukazatelů. „Německo má 5,8 lůžka na
10 tisíc obyvatel, u nás je to jen 4,2 lůžka. Víc lůžek máme jen ve fakultních nemocnicích, a to mnohonásobně, než je ve světě běžné. V Rakousku mají 4600 fakultních lůžek, my jich máme přes 12 tisíc.“
V bloku Dlouhodobá péče diskutovali (zleva): prof. MUDr. Ing. Petr Fiala, Mgr. Šárka Jelínková, MUDr. Helena Sajdlová, Mgr. Ivan Černovský, MUDr. Martin Kuncek a Ing. Jiří Horecký, Ph.D., MSc., MBA
Šárka Jelínková vysvětlila změnový zákon č. 38/2025 Sb. „Zákon mění tři zákony: o zdravotních službách, o sociálních službách a o veřejném zdravotním pojištění. Jde o systémovou změnu v oblasti dlouhodobé péče, s důrazem na kvalitu, dostupnost a udržitelnost služeb. Zavádí povinnost poskytovatelům sociálních služeb zajistit zdravotní péči v rozsahu ošetřovatelské péče v pobytových službách. Implementace zákona je postupná. Zdravotní a sociální služby fungují do značné míry odděleně, mají odlišné legislativní rámce a způsob financování. Koordinace služeb není úplně na nejlepší úrovni a dochází k horší orientaci klientů v systému. Oba sektory se také potýkají s nedostatkem kvalifikovaného personálu.“
„Společnost B. Braun Avitum se zaměřuje na dostupnost specializované zdravotní péče v celém mimonemocničním segmentu, ať už jsou to ambulance, alzheimer care, či home care,“ uvedl Martin Kuncek. „Péči realizujeme cestou terénní zdravotnické služby, kterou vidíme jako výrazně flexibilnější a umožňující lepší dostupnost odborné péče. Důležitá je kvalita zdravotní péče poskytované v terénu. V nemocnici se o pacienta stará multioborový tým zdravotníků, v mimonemocničním prostředí nejsou k dispozici celé týmy, ale jen jeden zdravotník. To klade obrovské nároky na jeho medicínskou odbornost, ale i na další kompetence, které v terénu potřebuje. Stoupají nároky na kapacity těchto pracovníků a jejich výraznou flexibilitu,“ konstatoval MUDr. Kuncek. Motor strukturální změny vidí v přesunutí části zdravotnických výkonů a pacientů z lůžkové sféry do mimonemocniční. Je ovšem nezbytností zdravotníky na tuto roli systematicky připravovat.
Ředitelka Sajdlová nesouhlasí s názorem, že následná péče je ztrátová. „Pokud by to tak bylo, nevznikala by stále nová zařízení následné péče a měli bychom lépe rozvrstvenou následnou a dlouhodobou péči,“ řekla úvodem. Uvedla, že lůžka následné péče jsou personálně náročnější než lůžka akutní a pro zdravotní pojišťovny jsou finančně nákladnější. „O lůžka dlouhodobé péče zájem není,“ konstatovala. „Důvodem může být, že nejsou zcela jasná indikační kritéria, který pacient je vhodný na lůžko následné péče, a kdy už spadá na lůžko dlouhodobé péče. To rozmezí je velice křehké a lékařem většinou obhajitelné.“ A dodala, že v tuto chvíli zatím není jasné, kolik sociálně zdravotních lůžek potřebujeme.
Budoucnosti terénních služeb a jejich místu v rámci dlouhodobé péče se věnoval Petr Hanuš. Vysvětlil legislativní kroky v oblasti sociální péče: „Jde o intenzivní proces, kdy se v krátkých časových úsecích precizuje, jak by péče prováděná lege artis měla vypadat. To přináší poměrně častou novelizaci zákona o sociálních službách. Systém se sice podařilo přestavět, ale už dneska víme, že tento zákon bude muset být vzhledem k vývoji dále měněn, jak potvrdila i legislativní rada vlády.“
Jana Jílková
Julie Mahlerová,
Markéta Mikšová
Foto: Vojtěch Hanák a Radek Koňařík
