Co stojí za rychlým rozvojem estetické medicíny?
Zejména zájem pacientů a klientů, který souvisí se životním stylem. Je to logický důsledek toho, jak je v dnešní době vnímána estetika lidského vzhledu. Estetika vzhledu hraje obrovskou roli v osobním životě, v sociálním životě, ale i v pracovním životě. Při jakémkoli setkání s člověkem je zásadní to, co vnímáme na první dobrou, jak na nás člověk vizuálně zapůsobí. Mozek tyto údaje zpracovává velmi rychle a ovlivňuje náš postoj k dotyčnému. To, zda se člověk druhému líbí, či nelíbí, má několik atributů. Tyto atributy jsou změřeny, ale i když je neměříme a nebereme je vědecky, ale pouze z pohledu životního stylu, tak požadavky a tlak na krásu a estetiku jsou v posledních letech skutečně výrazné, a to se následně odráží v růstu počtu klientů a v rozvoji a možnostech estetické medicíny.
Co je u klientek silnější, touha být krásná, nebo touha zpomalit proces stárnutí a zmírnit jeho projevy?
To je různé, každý to má v sobě trošku jinak nastavené. Z hlediska estetické medicíny dělíme naše klienty na čtyři základní skupiny.
První je anti-agingová skupina, druhá skupina je beautyfikační, třetí je transformační a čtvrtá je korekční.
Do anti-agingové skupiny patří starší ženy. Jsou to ženy, které chtějí vypadat svěže. Nechtějí žádné zásadní úpravy svého vzhledu a nechtějí, aby na nich zákroky estetické medicíny někdo poznal. Chtějí mírně pozastavit změny, které jsou způsobeny procesem stárnutí, případně se chtějí v časové ose o pár let vrátit. Což se nám v portfoliu miniivazivních zákroků více či méně daří.
Kdo spadá do beautyfikační skupiny?
Většinou mladé klientky, které jsou hodně orientované na módu, na sociální sítě a jsou velmi dobře informované o aktuálních trendech. Často za námi přicházejí s mobilem v ruce, ve kterém mají svojí vlastní fotku s filtrem. Jejich přání je zlepšit estetiku obličeje, přičemž požadavky většinou cílí na jednu partii obličeje, třeba na rty nebo na konturu dolní čelisti, brady či líce. Zákrokem chtějí potencovat svou vlastní krásu. Generace těchto mladých žen se nestydí za to, že jdou na estetické ošetření. Podle celosvětových studií tato generace vyměnila krém za jehlu a nemá s tím problém.
Co je možné si představit pod pojmem korekční skupina klientů?
Tyto klientky jsou napříč věkovými kategoriemi. To jsou ženy, které jsou třeba po úrazech či mají nějaké vrozené či jiné defekty v obličeji, se kterými chtějí pomoci, chtějí je odstranit. U nich jde často spíš o zdravotní než estetickou indikaci, ale i ta zdravotní indikace je s estetickým záměrem, i ony chtějí zlepšil svůj vzhled.
A máme poslední skupinu, ta je transformační…
Ta se v poslední době stává hodně tvrdým oříškem. To jsou ženy, které do ordinace přicházejí a v ruce mají fotku někoho úplně jiného, než jsou ony samy, a chtějí se jím vzhledově stát nebo se mu významně přiblížit. Nejznámější příklad takové transformace je třeba modelka Bella Hadid. Když se podíváte na její fotografie z doby, kdy byla mladší, z doby, než začala se zákroky, zjistíte, že vypadala úplně jinak, než vypadá nyní. U ní nastala velká změna.
Ženy z této skupiny jsou pro nás vztyčný ukazováček, protože obvykle mají poruchu vnímání sebe sama. Jsou to obvykle mladé ženy, které jsou natolik ovlivněné sociálními sítěmi a rychlým a na vzhled náročným světem, že nepřijímají samy sebe. Tak chtějí být někým jiným. A to je už potom k zamyšlení.
Říkáte někdy klientkám ne? Odmítáte je někdy?
Ano, často říkám ne. Říkám to právě těmto slečnám. Protože i v estetické medicíně musí být nějaká míra a nějaké hranice. V okamžiku, kdy vidím, že člověk má buď nerealistické očekávání, to znamená, že chce něco, co není reálné, nebo chce něco, co je v ostrém rozporu s estetickým vnímáním, ale i s medicínským přesvědčením a s mojí pozicí lékaře, tak klientku odmítnu.
Kdybychom se ohlédli dvacet let zpátky a porovnali, co uměla tehdejší estetická medicína, a to, co umí nyní. Jaký rozdíl by to byl?
Obrovský. I koncept ošetřování obličeje byl výrazně jiný, než je dnes. To souvisí s nárůstem možností a s nárůstem zákroků.
Před dvaceti lety jsme se učili pracovat s materiály, se kterými sice stále pracujeme, ale dnes už víme, jak se chovají v průběhu času. Což jsme před dvaceti lety nevěděli. A mnohdy se ukazuje, že se chovají jinak, než jsme si původně mysleli.
Když jsme před dvaceti lety začínali s aplikací vlastního tuku, kolagenu, kyseliny hyaluronové, nebo i nevstřebatelných materiálů, které přišly později, tak jsme jimi ošetřovali oblasti, do nichž bychom s nimi dnes vůbec nešli. Nebo bychom použili jiný způsob aplikace. Protože víme, že by to mohlo být i nebezpečné. Dřív se například nosoretní rýhy hodně plnily výplněmi.
Dnes víme, že prohloubení nosoretní rýhy vzniká důsledkem více faktorů. Dochází k poklesu měkkých tkání, posunu tukového polštáře, ke změně kvality kůže a podkoží, resorpci kosti či se mění práce mimických svalů. Na obličej se díváme jako na celek a nosoretní rýhu řešíme většinou v oblastech vyšších, například výplní spánků, lící apod.
Kdybych ale měla stručně odpovědět, tak změn je hodně, v materiálech, v přístupu, ve vzdělávacím procesu, v našich znalostech i v množství zkušeností.
Jaké jsou trendy poslední doby?
Ty vycházejí z přání klientů. Když se ukázalo, že ženy nechtějí, aby bylo vidět, že jsou po nějakém estetickém výkonu, že chtějí vypadat zcela přirozeně, tak tento požadavek rezonoval v estetické obci tak silně, že jsme začali pátrat po tom, jaké zákroky můžeme dělat, abychom tento požadavek splnili. Abychom nemuseli používat velké množství výplňového a dalšího materiálu, a přitom jsme byli efektivní. Tím začal vznikat přidružený obor regenerativní estetická medicína. Přestože tento obor byl už nějakou dobu součástí anti-agingové medicíny, tak se objevily další možnosti a technologie k jeho využití.
O co jde?
Zejména o přístupy a technologie využívající biostimulaci. Těch máme každý rok více a více. Jsou to polynukleotidy, exozomy, polymléčné kyseliny, kalcium hydroxyapatit, zkrátka celá řada biostimulačních substancí, které pracují na principu vyvolání regenerativní reakce po nějakém impulsu. Tím impulsem nemusí být jen chemická látka, může jít o mechanický zásah či poškození, kterými stimulujeme tkáň k odpovídající reakci. Toto pracuje na principu regenerace poškozené buňky. Pokud je buňka zraněná, tak se začne regenerovat. Buňky můžeme narušit teplem, jehličkami nebo třeba kanylou zavedenou do podkoží a tkáň se sama začne regenerovat, to znamená, že začne produkovat kolagen a elastin. Možností biostimulace je samozřejmě více.
Následně tento proces regenerace doplníme látkami, které vpravíme do hlubších vrstev za účelem vytvoření biostimulace. Takto se ošetřované tkáně zpevňují a regenerují bez používání materiálů, které by přidávaly objem. Nemění se ani vzhled obličeje, pouze se tkáně ve vlastní časové ose posunují o několik let zpět.
U někoho, kdo má regenerativní schopnost větší, se posunují třeba o deset let, u někoho o dva roky. Ale každá změna je hezká.
Využívá estetická medicína k regeneraci tkání i přístroje?
Těch máme celou řadu. Jsou to přístroje, které zasahují do hlubokých tkání. Například používáme silný fokusovaný ultrazvuk, kterým dokážeme cílit na smas, což je vrstva, v níž se pohybují plastičtí chirurgové, když dělají třeba facelift. My jsme schopni si v této hloubce pomocí ultrazvuku najít polohu smasu a přesně na něj cílit
energii.
Přístrojů tohoto typu je více a každý z nich je určen na jinou vrstvu a jinou vrstvu ošetřuje. Využívají se i lasery a tak dále.
Miniinvazivní estetická medicína pracuje se čtyřmi typy zákroků.
První jsou aplikace toxinů. Druhé jsou aplikace dermálních výplní, třetí jsou biostimulační zákroky a čtvrté jsou dermální liftující nitě. Všechny tyto technologie mají spoustu možností a podskupin. Ve světě jsou nejčastější aplikace toxinů, neurotoxiny typu botulotoxin jsou velmi populární. Na velké popularitě nabývají i biostimulační zákroky. Nejvhodnější ale je, když jsou všechny metody navzájem kombinovány a jsou v nějaké synergii.
Kdybychom se bavili o konkrétních výkonech, které z nich jsou nejžádanější?
Změny v souvislosti s časem vnímají ženy nejčastěji v dolní třetině obličeje. Jde o prohloubené nosoretní rýhy, otočené ústní koutky – marionety – a převis tkáně přes dolní čelist – tzv. syslíky. Kolem třicátého roku věku chodí ženy zpravidla poprvé na botulotoxin v okolí obočí. Mladší klienti chodí na botolutoxin do glabely. Beautyfikační zákroky začínají i ve dvaceti.
Využívají vašich služeb i muži?
Ano, a ten trend je vzestupný, ale nechtějí u toho být moc viděni. Skupiny gay mužů jsou součástí našich klientských databází roky. Ale nejde jen o ně. V současné době je trend takový, že naše klientky vodí na ošetření své manžely. Vědí, co chtějí, a vědí, jaké ošetření u nich vyžadují. Následně pak manželé docházejí sami nebo s manželkami.
Pánové většinou chodí na aplikaci botulotoxinu v horní třetině obličeje a často chodí na botulotoxin aplikovaný do podpaží, na redukci pocení. To chodí hodně často.
Je estetická medicína bezpečná?
Ano je, i když je pravda, že s množstvím zákroků se zvyšuje i počet komplikací. Ale to je celkem logické.
Špatně je ale to, že se v poslední době rozmohla tendence říkat, že estetická medicína nemusí být prováděna lékařem a je nabízena kosmetičkami. Bohužel velké množství komplikací pochází z rukou těchto medicínsky nevzdělaných žen. Nejfatálnější komplikací spojenou s aplikací dermální výplně je oslepnutí. A těchto případů celosvětově každý rok přibývá. Jde o případy, kdy zákrok provedl někdo bez medicínských a anatomických znalostí. Kosmetičky nepoznají, pokud se už během aplikace kyseliny hyaluronové tkáň chová zvláštně, to vidí lékař, který i ví, jak se má v danou chvíli zachovat, jak má zasáhnout, a hlavně jak má tyto komplikace preventovat.
Estetická medicína je velmi bezpečná, ale z rukou lékařů, protože ti dbají na své vzdělávání v oblasti anatomie, technologií i materiálů.
Jaké jsou nejčastější komplikace při používání botulotoxinu a výplní?
Je nutné si uvědomit, že každý výkon s sebou může nést nějaké riziko a to riziko stoupá, pokud ho provádí člověk bez odpovídajících znalostí a zkušeností. Největší riziko spojené s aplikací botulotoxinu je, že pokud se dostane do nesprávného svalu, může klesnout obočí či koutek. Podle místa aplikace. Ale je to záležitost reverzibilní. Během krátké doby se vše vrátí do původního stavu. Aplikace botulotoxinu je poměrně bezpečná.
Druhá kategorie je aplikace dermálních výplní. Rizikem aplikace výplní je nekróza a nejfatálnějším rizikem je oslepnutí. V obličeji neexistuje místo, které by bylo z hlediska této aplikace bezpečné. Každé místo je nějak spojeno s cévou, která se nějak váže na nitrooční plochu sítnice. To znamená, že k oslepnutí může dojít při každé aplikaci kyseliny hyaluronové, z každého místa obličeje, pokud není aplikována bezpečně, lékařem, ve správném místě a správné vrstvě.
Nedávno jsme měli na klinice paní, kterou kosmetička ošetřila kyselinou hyaluronovou na glabele a k nám přišla s nekrózou přes půlku čela a bude mít do konce života jizvu. U ní výplň naštěstí nešla do oka, takže vidí.
Petra Hátlová
Foto: archiv Moniky Kavkové
