Historie silikonových prsních implantátů
První prsní implantáty byly představeny v roce 1962, přičemž nejběžnějším typem byly silikonové gelové implantáty. V roce 1992 americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) dočasně zakázal silikonové implantáty s výjimkou specifických případů kvůli obavám ze souvislosti s některými nemocemi (zejména nádorová a autoimunitní onemocnění). To vedlo ke zvýšené kontrole a výzkumu jejich bezpečnosti. Navzdory těmto kontroverzím novější studie neprokázaly spojitost mezi silikonovými gelovými implantáty a závažnými onemocněními, což vedlo k jejich opětovnému schválení.
V průběhu let prošly prsní implantáty inovacemi v textuře povrchu, konzistenci gelu a anatomických tvarech s cílem zlepšit výsledky a snížit komplikace, zejména kapsulární kontrakturu.
Komplikace spojené s prsními silikonovými implantáty
Implantace silikonových prsních implantátů, stejně jako jakýkoli jiný chirurgický zákrok, s sebou nese obecná rizika spojená s operací, i když zejména v kosmetické chirurgii jsou tato rizika velmi nízká. Mezi všeobecné chirurgické komplikace patří krvácení, vznik hematomu, tvorba seromů, snížená citlivost kůže v operované oblasti, infekce či nekróza tkáně a jiné. Kromě těchto chirurgických komplikací se však u prsních implantátů mohou vyskytnout i specifická rizika, která jsou úzce spojena s tímto typem zákroku. Mezi nejčastější komplikace patří kapsulární kontraktura, ruptury implantátu, změna tvaru nebo posunutí implantátu, anaplastický velkobuněčný lymfom (BIA-ALCL). Speciální jednotkou je pak tzv. nemoc z prsních implantátů (BII).
Obr. 1 Kapsulární kontraktura – zvápenatělá kapsula kolem implantátu, 25 let po augmentaci
Kapsulární kontraktura
Kapsulární kontraktura je poměrně častou komplikací po operaci prsních implantátů (na základě typu povrchu implantátu je celoživotní riziko výskytu až několik procent), která se vyznačuje vytvořením tuhé vazivové tkáně kolem implantátu. Je primárně způsobena nadměrnou fibrotickou reakcí na implantát, která je často spuštěna bakteriální kontaminací a imunitní odpovědí organismu. Nejvyšší riziko vzniku kapsulární kontraktury je spojeno s použitím silikonových implantátů s hladkým povrchem a subglandulárním uložením implantátů.
Standardní léčba zahrnuje chirurgické zákroky, jako je kapsulektomie nebo kapsulotomie, často kombinované s výměnou implantátu a změnou umístění, což snižuje riziko recidivy kontraktury. Při této výměně se mohou využívat implantáty s polyuretanovým povrchem, které mají velmi nízké riziko vzniku kapsulární kontraktury.
Obr. 2 Kapsulární kontraktura – zvápenatělá kapsula okolo implantátu, 25 let po augmentaci + fotografie implantátu (stejný případ jako obr. 1)
Mezi preventivní techniky patří atraumatická perioperační disekce a použití antibiotického výplachu během operace, což pomáhá minimalizovat riziko rozvoje kapsulární kontraktury.
Nižší incidence kapsulární kontraktury je také spojena se submuskulárním uložením implantátu pod velký pektorální sval.
Ruptura silikonového implantátu
Ruptura prsního implantátu může být způsobena různými faktory, včetně iatrogenního poškození během operace, spontánního selhání nebo traumatu. Výskyt ruptury se zvyšuje se stářím implantátu, zejména po 6–8 letech od implantace. Přesné riziko závisí na typu implantátu a výrobci, může se pohybovat až v desítkách procent. V současné době nabízejí někteří výrobci silikonových implantátů doživotní garanci, v případě ruptury obdrží pacientka implantát zdarma.
Většina ruptur silikonových implantátů je klinicky nepostřehnutelná a nepředstavuje vážné zdravotní riziko. Nicméně mohou vést k příznakům, jako je kapsulární kontraktura, tvorba nodulů, chronická bolest nebo změna tvaru prsu. Z toho důvodu je doporučena pravidelná sonografická kontrola v intervalu dvou let. Magnetická rezonance (MR) je pak nejpřesnější metodou pro diagnostiku jak intrakapsulárních, tak extrakapsulárních ruptur v případě pochybností.
Přesná diagnostika je zásadní pro zabránění zbytečných chirurgických zákroků a efektivní management ruptur. V případě potvrzení ruptury implantátu je doporučena elektivní výměna implantátů (oboustranně) s případnou kapsulotomií či kapsulektomií.
Obr. 3 En bloc kapsulektomie
Anaplastický velkobuněčný lymfom spojený s prsními implantáty (BIA-ALCL)
Anaplastický velkobuněčný lymfom spojený s prsními implantáty (BIA-ALCL) je vzácný typ non-Hodgkinova lymfomu, který se vyskytuje u pacientek s prsními implantáty. BIA-ALCL je primárně spojován s texturovanými prsními implantáty a jeho vznik se předpokládá v důsledku chronického zánětu, pravděpodobně způsobeného bakteriální kontaminací a genetickou predispozicí.
Incidence BIA-ALCL se zvyšuje, přičemž odhady rizika se značně liší v rozmezí 1 : 2 832 a 1 : 86 029 v závislosti na stupni texturace implantátu. Tzv. makrotexturované implantáty, které měly nejvyšší riziko vzniku BIA-ALCL, byly celosvětově staženy z trhu a byl zakázán další jejich prodej.
Obr. 4 Kapsulární kontraktura – zbytnělá vazivová kapsula centrálně s hyalinní přestavbou
BIA-ALCL se obvykle projevuje jako pozdní serom, který se objevuje přibližně 8 až 10 let po implantaci implantátu. V některých případech se může prezentovat jako nově vzniklá masa v prsu. Diagnostika zahrnuje zobrazovací metody a aspiraci tekutiny, přičemž ultrasonografie je běžným diagnostickým nástrojem. Onemocnění je charakterizováno pozitivním nálezem CD30 a negativitou ALK. Raný BIA-ALCL se léčí především chirurgickým odstraněním implantátu a okolní kapsuly (totální en bloc kapsulektomií). U pokročilejších stadií se doporučuje systémová léčba, včetně chemoterapie, radioterapie a cílené léčby, například brentuximab vedotinem. V určitých případech může být indikována i ablace prsu.
Nemoc prsních implantátů (BII – breast implant illness)
Nemoc spojená s prsními implantáty (breast implant illness – BII) je termín používaný k popisu široké škály fyzických a psychických příznaků, které některé ženy přisuzují svým prsním implantátům. Navzdory tomu, že augmentace prsou je běžným zákrokem, je tato operace pod drobnohledem kvůli hlášeným symptomům. Ženy s BII uvádějí různé subjektivní příznaky, včetně bolesti kloubů, změn na kůži, alopecie, únavy a kognitivních obtíží. Tyto symptomy jsou často připisovány toxicitě implantátů nebo reakci imunitního systému na cizí tělesa. Přesná příčina BII není dobře definována. Některé studie naznačují možnou souvislost prsních implantátů s autoimunitními poruchami, ačkoli toto spojení není univerzálně přijímáno. Existuje také hypotéza, že bakteriální biofilm na implantátech může přispívat k těmto problémům. Navzdory rozsáhlému výzkumu nebyla stanovena definitivní etiologie a silikon je obecně považován za biologicky inertní. BII je často označováno jako psychosomatické onemocnění, protože četnost symptomů ve skupině žen, které podstoupily augmentaci, ve srovnání se skupinou žen bez implantátů je obdobná, jak dokládají některé studie.
Obr. 5 Ruptura implantátu – patrné poškozené silikonové pouzdro a unikající gel do okolí
Explantace neboli odstranění prsních implantátů je běžným zákrokem pro BII. Mnoho pacientek hlásí částečné nebo úplné vymizení symptomů po explantaci, ačkoli důkazy podporující toto tvrzení jsou omezené. Chirurgické možnosti se pohybují od jednoduché explantace až po složitější zákroky, jako je en bloc kapsulektomie. Nedostatek robustních studií založených na výsledcích však ztěžuje stanovení léčebných protokolů založených na důkazech.
Závěr
Prsní implantáty přinášejí značné estetické a rekonstrukční výhody, avšak nesou s sebou i určitá rizika. Nejčastějšími komplikacemi jsou kapsulární kontraktura, ruptura implantátu a infekce. Dlouhodobá rizika zahrnují možnost vzniku nespecifických symptomů a vzácných onkologických onemocnění. Přesto zůstává satisfakce pacientek vysoká. Před rozhodnutím o augmentaci prsou je nezbytné pečlivé zvážení všech faktorů a důkladná konzultace s odborníkem.
MUDr. Petr Polák
Klinika plastické chirurgie Esthé
Foto: archiv Petra Poláka
Ilustrační foto: Shutterstock
Literatura dostupná u autora
