Právě tomuto tématu se dlouhodobě věnuje profesor Urban Alehagen z Univerzitní nemocnice v Linköpingu, Švédsko. Jeho klinické studie přinášejí důkazy, jak kombinovaná suplementace těmito látkami může pozitivně ovlivnit délku telomer, snížit zánětlivou aktivitu v organismu, zlepšit kvalitu života a snížit úmrtnost na kardiovaskulární onemocnění, zejména u starší populace s nízkou hladinou selenu v plazmě.
Úloha selenu v organismu
Selen je nezbytný stopový prvek, potřebný pro normální funkci buněk. V těle člověka se vyskytuje ve formě selenocysteinu ve 25 produktech genů, označovaných jako selenoproteiny. Jejich význam spočívá zejména v redoxní regulaci, obraně proti oxidačnímu stresu a infekcím, kontrole kvality nově syntetizovaných bílkovin. Mají příznivý vliv na funkci štítné žlázy.
Vzhledem k výrazným rozdílům obsahu selenu v půdě a v lokálně pěstovaných potravinách souvisí jeho příjem s geografickou polohou. V mnoha populacích na světě se vyskytuje nedostatek nebo suboptimální množství selenu v organismu. Například v Evropě je odhadovaný příjem selenu v průměru 80–90 μg/l, zatímco odhadovaný příjem v USA je podstatně vyšší (> 120 μg/l).
Obyvatelé z oblastí s nízkým obsahem selenu se mohou vyznačovat zvýšeným sklonem k subklinickému zánětu, oxidačnímu stresu a fibróze. Klinický výsledek se následně může projevit zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění. V oblastech s dostatečným přísunem selenu je tento vztah opačný. Jeho další doplňování může například zvyšovat riziko rozvoje diabetu 2. typu, a to zejména u mužů s vysokým obvyklým příjmem selenu a jeho vysokou hladinou v organismu.
Dva nejhojněji zastoupené extracelulární selenoproteiny v krvi jsou selenoprotein P (SELENOP) a glutathionperoxidáza 3 (GPx3). U osob s dostatečným zastoupením selenu tvoří 50–60 procent, resp. 10–15 procent selenu v séru. SELENOP je glykoprotein s až deseti selenocysteiny, který je vylučován játry a plní klíčovou funkci v zásobování periferních tkání selenem, mj. štítné žlázy, mozku, srdce, ledvin a varlat.
GPx3 je produkován především v ledvinách, odkud je uvolňován do plazmy.
Selen a chronická onemocnění
Selen hraje důležitou roli v ochraně proti progresi Alzheimerovy nemoci. Snížené hladiny jsou spojovány s kognitivním poklesem, přičemž jeho suplementace ukazuje slibné výsledky na zlepšení neuropsychologických funkcí. Selen se zmiňuje také ve vztahu k Parkinsonově chorobě, kde studie na zvířecích modelech ukázaly, že jeho suplementace zlepšuje pohybové funkce.
Úloha selenu v prevenci nádorových onemocnění je dlouhodobým předmětem výzkumu. Epidemiologické studie ze Spojených států, Evropy, Japonska i Číny ukazují, že nízký příjem selenu je spojen se zvýšeným rizikem některých typů rakoviny, zejména kolorektálního karcinomu, rakoviny prostaty, plic a jater. Výsledky studií jsou však rozporuplné a naznačují, že selen má ochranný účinek pouze tehdy, pokud je v těle jeho nedostatek.
Koenzym Q10 – role v organismu a souvislost se stárnutím
Jedním z nejvýznamnějších lipofilních antioxidantů v organismu je koenzym Q10, který má význam při tvorbě ATP v dýchacím řetězci mitochondrií, kde zajišťuje přenos elektronů. Endogenní produkce koenzymu Q10 však s věkem klesá. Koenzym Q10 se v organismu nachází ve dvou formách – oxidované (ubichinon) a redukované (ubichinol). Aktivace ubichinonu na ubichinol je závislá na selenoproteinu – enzymu thioredoxin reduktáza 1 (TXNRD1). Tento vztah poukazuje na funkční propojení mezi metabolismem selenu a koenzymu Q10.
Telomery – marker biologického věku
Telomery jsou sekvence DNA na konci chromozomů, které chrání genetickou informaci. Jejich délka je úzce spojena s replikačním potenciálem buněk a je ovlivněna řadou faktorů včetně oxidačního stresu a chronického zánětu. Při každém dělení buňky se o kousek zkrátí. Normální součástí stárnutí je tak postupné zkracování telomer při každém buněčném dělení. Pokud ale dochází k urychlené erozi telomer (např. kvůli zánětu, oxidačnímu stresu nebo nedostatku antioxidantů), buňky ztrácejí schopnost dělit se a přecházejí do stavu senescence nebo apoptózy.
Klinické důkazy ze švédské populace seniorů
Klinické studie vedené profesorem Urbanem Alehagenem a jeho týmem přinášejí klíčové důkazy pro pozitivní vliv selenu a koenzymu Q10 na zdraví ve stáří. V roce 2003 byla ve švédském městě Kinda zahájena prospektivní, randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie KiSel-10, která zahrnovala 443 osob ve věku 70–88 let.
Cílem studie bylo ověřit, zda suplementace selenem (200 µg/den) a koenzymu Q10 (200 mg/den) může ovlivnit klíčové ukazatele zdraví – zejména úmrtnost na kardiovaskulární onemocnění, kvalitu života, zánětlivé markery a délku telomer. Účastníci byli sledováni nejen po dobu čtyř let aktivní léčby, ale i dále v rámci dlouhodobého sledování až dvanáct let.
Již na počátku studie byla u všech účastníků zjištěna nízká hladina selenu v séru, v průměru 67 µg/l. Tato koncentrace je výrazně nižší než hodnota potřebná pro plnou saturaci selenoproteinů, přičemž pro SELENOP se udává hranice přibližně 146 µg. U osob, které užívaly aktivní suplementaci, bylo po 5,2 let intervence zaznamenáno významné snížení úmrtnosti na kardiovaskulární onemocnění ve srovnání s placebo skupinou, přičemž úmrtnost činila 5,9 procenta v léčebné skupině a 12,6 procenta ve skupině s placebem. U osob s vyšší hladinou SELENOP byly zaznamenány delší telomery, byl pozorován pokles biomarkerů chronického zánětu a významně se zlepšila kvalita života – fyzická i mentální. Nízká hladina selenu, zejména jeho transportní formy SELENOP, byla spojena s kratší délkou telomer, zvýšenou zánětlivou aktivitou a vyšší úmrtností.
Doplňující subanalýzy dat: biomarkery stárnutí a predikce rizik
Subanalýza suplementace selenu a koenzymu Q10 zaměřená na sledování pěti biomarkerů spojených s věkem ukázala významné snížení koncentrací ICAM-1, leptinu a SCF, zatímco u osteoprotegerinu a adiponektinu byla pozorována stabilizace jejich hladin. Výsledky podpořily hypotézu, že suplementace ovlivňuje biologické stárnutí prostřednictvím více cest, včetně regulace zánětu, endoteliální dysfunkce, fibrotizace a redoxní rovnováhy. Další studie objasnila vztah mezi klíčovými zdravotními ukazateli a hladinami tří biomarkerů selenu: celkového selenu, selenoproteinu P (SELENOP) a glutationperoxidázy 3 (GPx3). Bylo prokázáno, že nízká koncentrace SELENOP je významně asociována s vyšší kardiovaskulární i celkovou mortalitou. Vlivem suplementace došlo k významnému navýšení hladin všech tří biomarkerů. Vyšší koncentrace SELENOP byla rovněž spojena s příznivějšími výsledky v oblasti kvality života (fyzické i mentální), větší délkou telomer, nižší mírou zánětlivé aktivity a nižší mortalitou. Studie současně prokázala, že SELENOP má vyšší prediktivní hodnotu pro odhad rizika úmrtí než samotná koncentrace selenu či GPx3. SELENOP tak představuje nejen klíčový transportér selenu, ale také cenný biomarker s klinickým využitím.
Klinický potenciál kombinace selenu a Q10
Význam suplementace selenu a koenzymu Q10 v prevenci nebo zpomalení biologického stárnutí je spatřován zejména u osob s jeho nízkým výchozím nutričním statusem. Studie profesora Alehagena ukazují, že tato kombinace může příznivě ovlivnit délku telomer, snížit zánětlivou zátěž, zlepšit kvalitu života a snížit riziko úmrtí z kardiovaskulárních i jiných příčin. Vzhledem k dobré toleranci a bezpečnostnímu profilu těchto látek by mohla být jejich cílená suplementace zařazena mezi perspektivní nástroje podpory zdravého stárnutí v rámci preventivní medicíny a veřejného zdraví. Dále je však zapotřebí pokračovat ve výzkumu, který by ověřil účinky u různých populačních skupin a přispěl k upřesnění dávkování a délky podávání.
Ing. Jana Brabcová, Ph.D.
Zdroje: Alehagen U, Aaseth J, Schomburg L, et al. Selenoprotein P increases upon selenium and coenzyme Q10 supplementation and is associated with telomere length, quality of life and reduced inflammation and mortality.
Free Radic Biol Med. 2024;222:403–413.
Foto:Shutterstock
