Podmínek nároku na invalidní důchod je několik: věk nižší než věk pro nárok na starobní důchod, uznání invalidity a potřebná doba důchodového pojištění. Tato doba se zkoumá deset let dozadu od vzniku invalidity, u osob starších 38 let také dvacet let dozadu. Potřebná délka doby pojištění se liší podle věku, ve kterém je invalidita uznána. Pokud vznikne invalidita v přímé souvislosti s pracovním úrazem nebo s uznanou nemocí z povolání, doba pojištění se nevyžaduje. Ještě existuje mimořádný invalidní důchod pro tzv. invaliditu z mládí. Tento druh invalidního důchodu je přiznán osobám, které dosáhnou aspoň 18 let věku, jsou uznané invalidní třetího stupně a pro své závažné poruchy zdraví nemohly být účastny důchodového pojištění, ale ani přípravy na budoucí povolání (studium na střední škole).
Z popsaného vyplývá, že osoba může být uznaná invalidní, ale nemusí jí vzniknout nárok na přiznání invalidního důchodu. Invalidita je stav zjištěný vyšetřením a uznaný posudkem orgánu sociálního zabezpečení. Tímto orgánem je Institut posuzování zdravotního stavu (IPZS), pro který posuzují lékaři a odborní nelékařští zdravotničtí pracovníci (ONZP). Invalidní důchod je dávka důchodového pojištění, kterou vyplácí Česká správa sociálního zabezpečení, stejně jako ostatní druhy důchodů.
Graf Vývoj počtu invalidních důchodců v ČR 2020–2025 v tisících Zdroj: ČSSZ
Posuzování invalidity
Invaliditu uznává nebo neuznává posudkový lékař IPZS. Invaliditu posuzují lékaři IPZS podle vyhlášky č. 359/2009 Sb., ve které jsou uvedeny náležitosti posudku o invaliditě a popis posuzování zdravotního stavu. Příloha k vyhlášce o posuzování invalidity uvádí procentní míry poklesu pracovní schopnosti. Příloha je rozdělena podle kapitol, které zhruba odpovídají orgánovým systémům nebo medicínským odbornostem. Například kapitola II. se týká onkologie, kapitola V. hodnotí duševní poruchy a poruchy chování, kapitola IX. se věnuje postižení srdce a oběhové soustavy apod.
Některé kapitoly se dělí na oddíly (např. kapitola XIV. Postižení močové a pohlavní soustavy má oddíl A postižení močové soustavy a oddíl B postižení pohlavní soustavy). Druh zdravotního postižení je specifikován podle tíže v položkách, které mají přiděleny procentní míry poklesu pracovní schopnosti. To může být jedno číslo nebo procentní rozmezí.
V textu přílohy jsou u kapitol, oddílů a položek uvedeny obecné posudkové zásady, které jsou pro posuzování závazné. Úkolem posudkového lékaře je posoudit, jak zjištěné zdravotní omezení odpovídá kritériím stanoveným právními předpisy. Tím posoudí pokles pracovní schopnosti pro účely invalidity. Posudek musí být úplný a odborně přesvědčivý.
Samotná diagnóza není pro posuzování invalidity rozhodující, ale přesto je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (DNZS) ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění.
Jednotlivé poruchy zdraví se pro účely posudku nesčítají. Posuzující lékař IPZS určí rozhodující příčinu DNZS s nejvyšším dopadem na pokles pracovní schopnosti klienta. Je-li posuzovaná osoba polymorbidní, lze stav hodnotit srovnatelně podle celkového dopadu na pracovní schopnosti a také lze navyšovat v příloze uvedený procentní pokles až o deset procentních bodů.
Navyšování pro více zdravotních postižení nebo pro významnější dopad na schopnost využívat dosavadní zkušenosti a znalosti v práci je možné s odůvodněním a lze to provést jen s horní hranicí daného procentního rozmezí.
V případě dobré adaptace na postižení či jen malý vliv poruchy zdraví na pracovní začlenění může posuzující lékař IPZS až o deset procentních bodů snížit dolní procentní hranici příslušné položky.
Z výše popsaného vyplývá, že osoby se stejným lékařským nálezem mohou být zcela legálně pro účely invalidity posouzeny zcela odlišně. Při snížení dolní hranice rozmezí 40–60 % o 10 % není invalidita uznána, při volbě dolní hranice je uznán první stupeň invalidity, střed 50 % nebo horní hranice znamená druhý stupeň invalidity a navýšením horní hranice o 10 % je uznán třetí stupeň invalidity.
Pokud je klient schopen pracovat v obvyklém úvazku v přiměřeném zaměstnání, nemělo by se jednat o invaliditu. U invalidity prvního stupně obecně očekáváme, že sníží úvazek nebo změní práci za méně náročnou. U invalidity druhého stupně obecně očekáváme, že je schopen pro poruchy zdraví pracovat jen ve zkráceném wúvazku a patrně také v nějakém méně náročném pracovním zařazení. Osobám invalidním třetího stupně sice zákon nezakazuje pracovat, ale posudkový lékař IPZS je povinen takové zjištění v posudku zohlednit, např. snížením dolní hranice procentního rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti. Invalidní důchod není odškodnění ani kapesné, ale má to být doplatek od státu pojištěnci, který si pro dlouhodobou závažnou poruchu zdraví není schopen vydělat tolik, kolik si vydělával před vznikem invalidity.
Tab. Vývoj počtu invalidních důchodců v ČR 2020–2025 podle stupně invalidity Zdroj: ČSSZ
Kontrola invalidity a možnosti odvolání
U osob, jejichž zdravotní stav se může zlepšit nebo stabilizovat, je důvodné za nějakou dobu realizovat kontrolu invalidity. Kontrola se stanovuje také při očekávání adaptace na zdravotní postižení nebo pravděpodobného zvýšení pracovního potenciálu například rekvalifikací. Při kontrole invalidity posuzuje lékař IPZS znovu míru poklesu pracovní schopnosti na podkladě aktuální zdravotnické dokumentace. Může zjistit zlepšení nebo zhoršení stavu nebo stav stejný. Na základě toho posoudí invaliditu, která může zůstat ve stejném stupni, ale může být uznána i ve stupni vyšším či nižším, může být i oduznána.
Kontrola invalidity nemusí být stanovena, v posudku je pak platnost označena za trvalou. To ale neznamená, že nemůže být kdykoliv vyvolána kontrola z moci úřední. Tato tzv. mimořádná kontrola se nařizuje v případě, že jsou zjištěny posudkově významné skutečnosti. Může se stát, že klient s uznanou invaliditou prvního nebo druhého stupně s platností trvalou si podá žádost o změnu výše invalidního důchodu, ale při posuzování je shledán důvod ke změně směrem dolů. Tedy je mu snížen druhý stupeň na první, nebo dokonce dojde k oduznání invalidity, a tím k odnětí invalidního důchodu. Subjektivní přesvědčení o zhoršení zdravotního stavu nepodložené objektivními nálezy není důvodem k uznání ani ponechání invalidity. Případné námitky klienta ohledně potíží při získávání zaměstnání, protože nemá bezvadný zdravotní stav, jsou pro posouzení invalidity nerozhodné. Invaliditu lze uznat jen ze zdravotních důvodů, jak je to uvedeno v příloze vyhlášky č. 359/2009 Sb.
Posudek o invaliditě je podkladem pro vydání rozhodnutí o invalidním důchodu. Rozhodnutí vydává ČSSZ a klient se proti němu může odvolat tak, že podá námitky. Pro účely odvolacího námitkového řízení je vypracován posudek nový jiným lékařem IPZS, který je podkladem pro vydání druhoinstančního rozhodnutí. Proti tomuto druhému rozhodnutí ČSSZ může klient brojit správní žalobou k soudu, která je bezplatná a bez nutnosti být zastoupen advokátem. Je na uvážení soudu, zda nechá pro účely žaloby vypracovat posudek o invaliditě od posudkové komise MPSV nebo věc zadá znalci z oboru zdravotnictví.
Posuzování invalidity je vždy individuální. Záleží na tíži funkční poruchy zdraví a jejím objektivním dopadu na pracovní schopnosti klienta, nikoliv na diagnóze.
MUDr. Jana Venclová, ředitelka odboru lékařské posudkové služby ČSSZ.
Atestaci z nástavbového oboru posudkové lékařství získala v roce 1999, v roce 2010 byla jmenována znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví posudkové lékařství. Posudkové problematice se věnuje nepřetržitě, od roku 2016 pracuje na ústředí ČSSZ.
MUDr. Jana Venclová
ředitelka odboru lékařské posudkové služby České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ)
Přehled literatury
(zákony ve znění pozdějších předpisů):
Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení
Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění s prováděcí vyhláškou
č. 359/2009 Sb.
Instrukce MPSV, metodické pokyny ČSSZ, metodické pokyny IPZS
