Zatímco některou formou syndromu suchého oka trpí celosvětově 5–30 procent populace starší 65 let (ale samozřejmě se nevyhýbá ani mladším jedincům), u diabetiků se výskyt syndromu suchého celosvětově pohybuje mezi 53–57 procenty. To je ovšem jen hrubý odhad, protože právě na toto onemocnění se při léčbě obrovské populace diabetiků zpravidla nemyslí. I to byl důvod, proč jedním z témat listopadového sympozia Nové horizonty v diabetologii: Oční komplikace, pokročilé technologie a další výzvy byl i syndrom suchého oka.
Syndrom suchého oka (dry eye disease – DED) je multifaktoriální onemocnění slzného filmu a povrchu oka, které se projevuje specifickými potížemi, narušením schopnosti dokonale ostrého vidění, nestabilitou slzného filmu, a může vést k potenciálnímu poškození povrchu oka. Onemocnění je doprovázeno zvýšenou osmolaritou slzného filmu a zánětlivými procesy na rohovce a spojivce. Zásadním znakem tohoto onemocnění je už zmíněný zánětlivý proces, hraje v něm hlavní roli. Zánět očního povrchu přitom nemusí být nutně asociován s překrvením. Lze ho potvrdit několika technikami a metodami, mezi které patří impresní (otisková) cytologie spojivky, konfokální mikroskopie, barvení očního povrchu lissaminovou zelení, stanovení koncentrace metaloproteináz (MMP-9) v slzách a další. V současné době se poměrně dynamicky rozvíjí i další diagnostické testy, které ovlivní budoucnost managementu nástrojů pro diagnostiku.
Příčinou suchého oka může být i špatně kompenzovaný diabetes. Spojením mezi syndromem suchého oka a diabetem jsou faktory související s periferní neuropatií, hyperglykemií, nedostatkem inzulinu a zánětem. Nejčastější představa důsledků neuropatie je porucha citlivosti končetin, ale hyperglykemie poškozuje i nervy rohovky, a tím blokuje mechanismus, který řídí sekreci slz. Pokud jsou nervy povrchu rohovky porušeny, slzná žláza neprodukuje dostatek slz. Studie také analyzovaly citlivost suchých očí a u diabetiků prokázaly výrazně sníženou citlivost rohovek. Prokázána je i přímá souvislost snížené citlivosti rohovky se stupněm diabetické retinopatie. Pokud jde o souvislost DED a inzulinu, jeho nízká hladina narušuje biomechanickou rovnováhu rohovky, a vede tak i k syndromu suchého oka. A k hyperglykemii je ještě třeba podotknout, že sama o sobě je známý spouštěč zánětu.
Stupně léčby syndromu suchého oka
Léčba syndromu suchého oka je léčbou chronického zánětu a musí být kauzální. Syndrom suchého oka si v každé své fázi zasluhuje odlišnou strategii diagnostiky, managementu i léčby.
Prvním stupněm léčby je změna životního stylu, prostředí (nepobývat v zakouřených místnostech) a stravy, návyky (omezit mnohahodinové sledování monitorů, ale naučit se i zdánlivě tak banální věc, jako je časté mrkání) a používat ochranné pomůcky. Důležité je zvyknout si používat umělé slzy bez konzervačních látek, v případě dysfunkce Meibomských žlázek s lipidovou složkou. Zásadní při DED je také hygiena víček, o jejich okraje je třeba se starat. Pokud je přítomná chronická blefaritida, je na místě přechodná léčba například tetracyklinovou mastí. Pacientům je vhodné doporučit také instruktážní videa na internetu, protože správná aplikace oftalmologických přípravků bývá při léčbě častým problémem.
Dalším, tedy druhým stupněm léčby jsou látky potlačující zánět, protože DED je chronickým zánětem, navíc s cyklickým opakováním. Metodou první volby je imunosuprese – kortikoidy buď pouze lokálně působící (například Softacort, oční kapky obsahující hydrokortizon, používá se k léčbě mírných neinfekčních zánětů), nebo i silnější kortikoidy. Podle zkušeností MUDr. Magdaleny Netukové, Ph.D., která pracuje na Oftalmologické klinice ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady (FNKV), velice dobře pomáhá Cyklosporin A 0,1% (Ikervis), což je lokální imunosupresivum a působí skutečně jen na povrchu oka, neproniká do hlubších vrstev oka, je relativně bezpečné a výsledky bývají velmi dobré. K dispozici jsou také pomůcky ochrany oka a biostimulační metody.
Možností ve třetím stupni léčby jsou sérové kapky (20–50%), ve sledované indikaci jsou často a velmi úspěšně používané například na Oftalmologické klinice FNKV. Jde o kapky vyráběné z vlastní odebrané krve pacienta a nemocniční lékárna FNKV má na jejich přípravu povolení SÚKL. Neobsahují žádné konzervační látky, lékárna je plní do drobných kapacích lahviček a pacient je musí použít během několika dní. Výhodou sérových kapek je vysoká viskozita, dobře přilnou k oku, ale ještě důležitější pro úspěch léčby jsou obsažené protizánětlivé látky. Jsou v nich immunoglobuliny, vitamin A, fibronectin, růstové faktory, protizánětlivé cytokiny a další působky.
Čtvrtým stupněm léčby při dlouhodobě se nehojícím defektu je například našití amniové membrány nebo obstrukce slzných cest.
Jako slibná léčba se jeví cord blood platelet lysate (CBED, lyzát krevních destiček z pupečníkové krve), amniotic membrane extract eye drops (AMEED, oční kapky z amniové membrány). Další slibnou možností je rekombinovaný lidský nervový růstový faktor (oxervate) nebo antagonisté chemokinových receptorů (tofacitinib).
Podle dr. Netukové je bohužel syndrom suchého oka velmi poddiagnostikovaný problém, který, pokud není podchycen a správně léčen, často vede k závažným zrak ohrožujícím komplikacím. Četnost kontrol by měla být vyšší, než je screening diabetické retinopatie. Dobrou zprávou je, že dnes je právě u DED velká šíře možností léčby a bylo by škoda je ve prospěch pacientů nevyužít.
Jana Jílková
Foto: Shutterstock
