Neodkladná péče jako zákonná povinnost
Podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, je poskytovatel zdravotních služeb povinen poskytnout neodkladnou péči každé osobě na území ČR, bez ohledu na její pojištění nebo státní příslušnost. Neodkladnou péčí se rozumí taková péče, jejíž neposkytnutí by vedlo k bezprostřednímu ohrožení života nebo vážnému poškození zdraví.
Typickými případy jsou například:
- úrazy s masivním krvácením,
- infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda,
- akutní zánět slepého střeva,
- dušení, alergický šok,
- náhlá zástava oběhu.
Naopak běžné kontroly, předpis léků, plánované zákroky nebo léčba chronických onemocnění nejsou za neodkladné považovány.
Občané Evropské unie a jejich nároky
Občané Evropské unie (včetně států Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska) mají při krátkodobém pobytu v Česku nárok na nezbytnou péči v rozsahu, který jim umožní pobyt bez nutnosti předčasného návratu do domovské země – typicky jde o léčbu akutních stavů. Podmínkou je předložení Evropského průkazu zdravotního pojištění (EHIC) nebo tzv. Prozatímního náhradního certifikátu.
Rozsah péče se tedy v praxi kryje s neodkladnou péčí, ale není identický – může zahrnovat i např. léčbu chronického onemocnění, pokud se během pobytu zhorší (např. exacerbace astmatu). Pokud však občan EU EHIC nepředloží nebo v žádném členském státě pojištěn není, nemá nárok na úhradu péče z veřejných zdrojů a je v postavení samoplátce.
Příklady:
- EHIC předložen: Francouzský turista s akutním zánětem močových cest obdrží léčbu, jejíž náklady uhradí francouzská pojišťovna.
- EHIC nepředložen: Stejný turista bez dokladů péči obdrží, ale poskytovatel bude náklady vymáhat přímo po něm.
Cizinci ze třetích zemí
U občanů ze zemí mimo Evropskou unii platí přísnější pravidla. Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, jim ukládá povinnost sjednat komerční zdravotní pojištění již při vstupu do ČR. Pokud nejsou účastni veřejného systému, musí náklady na veškerou péči (včetně neodkladné) nést sami nebo prostřednictvím svého komerčního pojištění. Veřejné zdravotní pojištění se na ně vztahuje jen za splnění zvláštních podmínek – typicky v případě trvalého pobytu, zaměstnání u českého zaměstnavatele nebo azylového statusu.
Závažný problém nastává, pokud:
- cizinec pojištění nemá vůbec,
- pojištění neplní kvůli výlukám nebo nízkému limitu.
Zejména u levných pojištění sjednaných jen „na oko“ dochází často k odmítání plnění, což zdravotnická zařízení staví do neřešitelné situace.
Úhrada a její vymáhání
Péče poskytnutá osobě bez nároku na úhradu z veřejného systému zakládá pohledávku zařízení vůči pacientovi. V případě akutních stavů je smluvní vztah často uzavřen až dodatečně. Vymáhání úhrady bývá složité, zvláště pokud pacient opustí Česko, nemá známou adresu nebo je bez majetku. Pokud existuje komerční pojištění, je nutné prokázat pojistnou událost, doložit dokumentaci a často čelit výlukám.
V některých případech (např. nezletilí migranti bez doprovodu) se do úhrady zapojují i veřejné instituce – zařízení pro uprchlíky, obce nebo kraje. Tyto případy však nejsou systémově upraveny a závisí na ad hoc dohodách.
Jak by mohl systém fungovat jinak?
Ministerstvo zdravotnictví v minulosti připouštělo nutnost systémového řešení. Diskutuje se např. o:
- vytvoření centrálního fondu na úhradu neodkladné péče,
- povinnosti komerčních pojišťoven vytvořit garanční fond,
- úpravě definice neodkladné péče a vytvoření závazného seznamu výkonů,
- zavedení „minimálního zdravotního pojištění“ pro pobytově legální cizince mimo veřejný systém.
Zatím však žádné z řešení nebylo přijato. V praxi vypomáhají humanitární fondy, nadace či neziskové organizace – nejčastěji v případech sociálně zranitelných skupin.
Závěr
Povinnost poskytnout neodkladnou péči cizinci bez ohledu na pojištění je jasně dána zákonem, nicméně úhrada těchto služeb zůstává právně i prakticky problematická. Největší nejistotu přináší situace, kdy pacient nemá žádné pojištění nebo není schopný je doložit. U občanů Evropské unie je klíčové, zda předloží doklad EHIC – právě ten rozhoduje o tom, zda se poskytovatel péče může spolehnout na úhradu z veřejných zdrojů, nebo zda vstupuje do rizika vymáhání po samotném pacientovi. Současný stav tak klade nepřiměřenou odpovědnost na samotné poskytovatele zdravotních služeb a volá po jasnějším, předvídatelném a udržitelném systému.
Mgr. et Bc. Juraj Juhás, Ph.D.
Filip Mareš
Advokátní kancelář Glatzová & Co., s.r.o.
Ilustrační foto: Shutterstock
