Právní rámec
Informační povinnost a získání souhlasu pacienta jsou zakotveny zejména v § 31 a násl. zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a také v § 2647 a násl. občanského zákoníku. Zdravotnický pracovník je povinen pacienta srozumitelně a v dostatečném rozsahu informovat o jeho zdravotním stavu, navrženém individuálním léčebném postupu, jeho změnách i dalších skutečnostech významných pro rozhodnutí o péči.
Informace by měly zahrnovat:
- příčinu, původ, stadium a předpokládaný vývoj onemocnění,
- účel, povahu, přínosy, rizika a možné důsledky navrhované péče,
- alternativní způsoby léčby a jejich rizika a přínosy,
- potřebu další léčby,
- doporučení a omezení ve vztahu k životnímu stylu.
Pacient má právo klást doplňující otázky a získat na ně srozumitelnou odpověď. Dále může určit osoby, kterým mají být informace o jeho zdravotním stavu sdělovány, nebo se podání informace zcela vzdát. Právní předpisy tímto vyjadřují respekt k právu pacienta rozhodovat o své léčbě na základě informací, které odpovídají jeho individuálním potřebám a situaci.
Význam informovaného souhlasu
Informovaný souhlas je přirozeným vyústěním informační povinnosti. Pacient na základě sdělených informací svobodně, vážně a s plným vědomím důsledků rozhoduje o dalším postupu léčby. Informace o poskytované zdravotní péči musí být podané tak, aby souhlas mohl být nejen určitý, srozumitelný a učiněný bez nátlaku, ale právě informovaný – učiněný s vědomím, toho, co má být provedeno, jaký to má účel, přínosy, rizika.
V určitých případech musí mít souhlas písemnou formu, například při provádění invazivních výkonů, sterilizačních zákroků nebo při účasti na klinických studiích. V jiných případech postačuje souhlas ústní, avšak proces jeho získání by měl být vždy zaznamenán v lékařské dokumentaci.
Podepsání předem připraveného formuláře písemného souhlasu není náhradou skutečného informování pacienta; podpis formuláře bez komunikace, vysvětlení a možnosti kladení dotazů ze strany pacienta neplní právní požadavky na informovaný souhlas. V praxi se jeví žádoucí (tam, kde je to s ohledem na fyzický a psychický stav pacienta možné) dát pacientovi příležitost, aby si informace v klidu promyslel, a nabídnout mu prostor klást doplňující dotazy i po skončení prvotního informování.
Typické problémy v praxi
V praxi máme zkušenosti typicky s některými z následujících vadných postupů při plnění informační povinnosti a získávaní informovaného souhlasu:
- Nedostatečná informovanost – pacient neobdrží všechny podstatné informace o rizicích a alternativách.
- Nízká srozumitelnost – používání odborných výrazů bez vysvětlení, které znemožňuje pacientovi správné porozumění.
- Pozdní informování – sdělení informací až bezprostředně před výkonem, kdy pacient nemá dostatečný prostor k rozmyšlení.
- Omezená možnost volby – pacientovi není nabídnuta reálná alternativa k navrhované péči.
- Formální přístup – důraz na podpis formuláře místo skutečného rozhovoru s pacientem.
Řada problémů pramení z časového tlaku, administrativní zátěže nebo obav ze „zbytečného strašení“ pacienta. Je však třeba mít na paměti, že kvalifikované rozhodnutí pacienta je možné pouze na základě úplné a pochopitelné informace – právě toto je totiž cílem příslušných ustanovení citovaných právních předpisů.
Zdravotnický pracovník samozřejmě doporučuje pacientovi vhodné řešení v souladu s jeho zdravotní kondicí a stavem lékařského poznání, avšak možnost konečného rozhodnutí má být dána pacientovi. Nedodržení informační povinnosti může vést k soudním sporům.
Zvláštní situace
Zákon pamatuje i na situace, kdy klasický postup získání souhlasu není možný. Při neodkladné péči, kdy je pacient v bezvědomí a hrozí vážné ohrožení života, je možné zákrok provést i bez souhlasu. V případě dětí a osob s omezenou svéprávností souhlas poskytuje zákonný zástupce, přičemž samotnému pacientovi by měly být informace podány přiměřeně jeho rozumové vyspělosti.
Pacient má rovněž právo odmítnout navrhovanou péči, a to i za cenu ohrožení svého života či zdraví. Takové rozhodnutí je třeba náležitě zdokumentovat a potvrdit, že pacient byl srozumitelně poučen o všech důsledcích svého rozhodnutí.
Dokumentace souhlasu
Písemný souhlas je vyžadován pouze v případech stanovených zákonem, ale kvalitní dokumentace je zásadní vždy. Ze zdravotnické dokumentace musí být patrné, jaké informace byly pacientovi sděleny, jaké otázky položil a jaké odpovědi obdržel, stejně jako jakým způsobem byl souhlas udělen.
Pro ochranu poskytovatele je vhodné, aby byl souhlas získán včas, v době, kdy je pacient ve stabilním stavu. Pokud pacient k písemnému souhlasu doplní vlastní rukou poznámku, může to výrazně zvýšit důkazní hodnotu dokumentu. Kvalitní a průkazná dokumentace může v budoucnu rozhodovat nejen o výsledku případného sporu, ale i o zachování dobré pověsti zdravotnického zařízení.
Mgr. et Bc. Juraj Juhás, Ph.D.
Filip Mareš
Advokátní kancelář Glatzová & Co., s.r.o.
Foto: Shutterstock
