Kolik lidí se u nás aktuálně potýká s vysokou tělesnou hmotností, máte nějaká aktuální čísla?
Odhadem se v Česku potýká s obezitou přibližně 23 procent populace, s nadváhou pak dalších 40 procent osob. V zásadě ale můžeme říci, že dvě třetiny české populace nemají normální hmotnost. V poslední době u nás navíc stoupl počet dětí a adolescentů s vyšší hmotností. Poslední data hovoří o tom, že tu máme 16 procent dětí a adolescentů, jejichž tělesná hmotnost odpovídá parametrům nadváhy či obezity.
Postihuje nadváha a obezita častěji některé z pohlaví?
Nadváha i obezita je mírně častější u mužů než u žen. Ten rozdíl však není velký. Domnívám se, že za mírnější převahou mužské části populace je vyšší tolerance nadváhy u mužů než u žen. Pokud má muž „pivní břicho“, bere se to jako něco, co je od určitého věku typické, nikdo se nad tím nepozastavuje. Muži navíc neřeší svůj vzhled tolik jako ženy. Nejsou až tak motivovaní dělat něco pro to, aby se nadbytečných kil zbavovali.
Pokud bych však měl popsat typického pacienta, byl by to muž nebo žena ve věku 50–60 let. V tomto věku ovlivňuje hmotnost u žen menopauza. Ta bohužel přispívá k tomu, že kil dál a snadněji přibývá. Mužům v té době postupně klesá hormon testosteron, což má také vliv na ubývání svalů a zvyšování množství nadbytečných kil ve formě tuku.
Do jaké míry ovlivňuje problém s tělesnou váhou genetika?
Genetika hraje v oblasti hmotnosti velkou roli. Dá se říci, že minimálně z 50 procent mohou za obezitu zděděné geny. Pakliže máme geny, které nás predisponují ke snadnému ukládání tuku, neznamená to, že musíme být nutně obézní. Ovšem ti, kteří jimi disponují, to mají s udržením normální váhy mnohem těžší. Může se tak stát, že máte vedle sebe dva lidi se stejnou hmotností. Jeden z nich jí však dosáhl díky zdravé životosprávně a velkému odpírání a druhý pro to nemusel udělat prakticky nic. Důvodem tohoto rozdílu je různá genetická výbava obou z nich.
V jaké situaci hovoříme u pacientů o nadváze, a kdy už o obezitě? Kde je hranice těžké obezity? Hraje roli pouze naměřená hodnota BMI?
V současné době máme nadváhu a jednotlivé druhy obezity odstupňované podle tzv. body mass indexu (BMI). Hodnotu indexu dostaneme, vydělíme-li hmotnost v kilogramech druhou mocninou výšky v metrech. Pokud je výsledné číslo nižší než 25, jedná se o normální váhu. Výsledek v rozmezí 25–29,9 považujeme za nadváhu, výsledek 30 a vyšší klasifikujeme jako obezitu. Obezita se pak ještě dál dělí na obezitu I., II. a III. stupně. Pokud bychom se měli bavit o těch nejtěžších formách obezity – tedy III. stupně – za ty považujeme stav, kdy je BMI pacienta 40 a více.
Stále probíhají diskuze, zda je BMI dostatečně přesná charakteristika. Nelze ji samozřejmě aplikovat na sportovce s vysokým podílem svalové hmoty, ale s těmi se v obezitologických ambulancích nesetkáváme. Existují pak i další metody, jako je například měření tělesného tuku v těle. V zásadě lze ale říci, že pro účely diagnostiky a klasifikace obezity není s výjimkou změření obvodu pasu žádné další měření nutné.
Obezitu dnes řadíme mezi onemocnění. Kdy začala být lékaři takto klasifikována?
O obezitě jako nemoci se jednoznačně mluví přibližně poslední desetiletí. Všechny významné federace už obezitu tímto způsobem klasifikují. Věřím proto, že se i my blížíme do stavu, kdy budeme obezitu všeobecně akceptovat jako civilizační chronickou nemoc podobně jako například vysoký tlak. A jako chronickou nemoc bychom ji měli také léčit. Z klinických studií i klinické zkušenosti totiž víme, že samotná motivace obézních pacientů ke snaze zhubnout bohužel nefunguje.
S jakými zdravotními riziky se obezita pojí?
Obezita může výrazně zkrátit život především v důsledku kardiovaskulárních komplikací. Někdo dokonce spočítal, že existuje až 250 různých nemocí, které s ní souvisejí. Z těch nejvýznamnějších jmenujme kromě zvýšeného výskytu kardiovaskulárních komplikací, jako je srdeční infarkt nebo cévní mozková příhoda, také významné zvýšení rizika cukrovky 2. typu a chronického onemocnění ledvin. Obezita často může za vyšší krevní tlak a zvýšené hladiny tuků v krvi. Je spojena s bolestmi pohybového aparátu, degenerativními změnami kloubů a bolestmi zad. Zásadní je pak také dopad na psychiku v podobě depresí či jiných psychologických problémů.
Jaký je management léčby u lidí s nadváhou a obezitou? Na jaké specialisty se pacient případně může v případě potíží s nadváhou anebo obezitou obrátit?
Zatím je to tak, že ve většině případů začínáme změnou životního stylu pacienta. Nutriční terapeutka probere s pacientem jeho jídelníček a radí mu, jakým způsobem jej upravit. V některých případech využíváme také spolupráci s fyzioterapeuty, kteří pacientovi navrhnou, jak začít cvičit. Pokud se ukáže, že tato část léčby není úspěšná, přecházíme na podávání léků. Antiobezitickou léčbu můžeme podat pacientům s BMI 30 a více i bez zdravotních komplikací nebo případně pacientům s BMI 27–30, pokud mají tito lidé současně nějaké zdravotní komplikace související s obezitou. Typicky může jít například o pacienta s BMI 28, který má vyšší tlak nebo trpí cukrovkou 2. typu. V současnosti máme k dispozici asi 3–4 preparáty, ze kterých lze vybírat. Některé pacienty lze léčit také pomocí bariatrické nebo metabolické chirurgie. Mezi další možnosti léčby obezity pak patří endoskopické metody, jako jsou například žaludeční balony nebo endoskopická plikace žaludku.
Jaký význam mají u obézních pacientů pravidelné prohlídky v ordinaci praktického lékaře? Mohou pomoci zavčas odhalit například vysoký krevní tlak či diabetes 2. typu?
Mnoho zdravotních problémů lze odhalit a začít léčit včas. Důležité je proto nezapomínat na pravidelné prohlídky u praktického lékaře. Obezita vede k řadě dalších závažných zdravotních komplikací, které jsou často součástí kardio-renálně-metabolického syndromu, což je komplexní stav zahrnující poruchy srdce a cév, ledvin a metabolismu, které se vzájemně ovlivňují a zvyšují riziko závažných zdravotních komplikací. Kromě toho, že praktický lékař může odhalit onemocnění, jejichž riziko s nadbytečnými kily roste, má možnost zahájit také léčbu obezity. Případné předepisování léčivých přípravků proti obezitě nemá žádná omezení, smí je tedy předepsat i praktický lékař.
Jaké v současnosti existují možnosti léčby obezity? Jak významný rozdíl je oproti situaci před 10–20 lety?
Zásadní změna v léčbě nastala s příchodem nových antiobezitik, která jsou velmi účinná. Pacientům dokážou pomoci snížit hmotnost o 15–20 procent. Většina z nich se také používá k léčbě diabetu 2. typu. Navíc jsou na rozdíl od některých předešlých léčivých přípravků bezpečná a nemají závažné nežádoucí účinky. Účinkují často i nad rámec snížení hmotnosti. Některá dokonce snižují kardiovaskulární či renální komplikace. Hlavní mechanismus účinku nových antiobezitik spočívá v tom, že zvyšují pocit sytosti a snižují pocit hladu. Tyto léčivé přípravky proti obezitě jsou vázané na lékařský předpis.
Rád bych v této souvislosti upozornil na to, že na internetu i v lékárnách se objevuje řada potravinových doplňků, které slibují snížit hmotnost pacienta. Podle našich regulací nemusí být potravinové doplňky podrobeny testování, které by zkoumalo jejich účinnost. Jejich účinky tedy nejsou nijak prokázané a v drtivé většině tyto preparáty opravdu nefungují. Namísto vynakládání prostředků na tyto preparáty je lepší investovat do kvalitní a vyvážené stravy nebo nějaké cvičební aktivity.
Bývá běžnou součástí léčby také pomoc nutričního specialisty či psychoterapeuta?
Velmi záleží, na kterou úroveň obezitologické péče se pacient dostane. V obezitologických centrech je pacientům dostupná péče nutriční terapeutky i psychologa. Podstupují buďto jednorázové vyšetření u psychologa, nebo mají možnost využít dlouhodobější psychoterapeutickou podporu. V případě nutriční terapeutky probíhají konzultace opakovaně. Pokud se pacienti léčí mimo obezitologická centra, bývají možnosti využití nutriční a psychologické péče omezenější. Souvisí to také s problémem nedostatku psychologů. Těžké případy pacientů, již trpí kvůli obezitě řadou zdravotních komplikací, by měly léčit lékaři v obezitologických centrech, kde jsou širší možnosti léčby a zapojení dalších specialistů.
Obezita se dnes stále častěji objevuje také u dětí. Jaká věková skupina je nejvíce postižena? A ví se, do jaké míry jsou u dětí potíže spojeny s rodinnými zvyklostmi a stravovacími návyky?
Existuje řada dětí, které začínají být obézní už ve velmi útlém věku – tedy přibližně od 5–6 let. Velký zlom u nich pak nastává v období puberty. U některých dětí se pak vlivem rychlého růstu obezita zmírní nebo zcela vymizí, u jiných, bohužel je to spíše ta větší skupina, se ale naopak ještě prohloubí.
Rodinné prostředí v rozvoji nadváhy nebo obezity hraje zcela zásadní roli. Stravovací návyky a pozitivní přístup ke sportu si děti vytváří od malička a napodobují přitom to, co vidí u svých blízkých. Těžko si děti osvojí zdravý životní styl v prostředí, kde se jeho zásady nedodržují.
Znamená obezita v dětství vyšší sklony k obezitě v dospělosti?
Ano, je to tak, že u lidí, kteří už jednou s vyšší váhou bojovali, existuje vyšší riziko, že se u nich obezita rozvine i v budoucnu. Jejich tukové buňky jsou totiž daleko citlivější na zvýšený příjem kalorií a chovají se jinak než u zdravých lidí, kteří nikdy obézní nebyli.
Kdy je vhodné u dětí zahájit léčbu obezity pod lékařským dohledem? A jaké jsou možnosti terapie u dětských pacientů?
Ve chvíli, kdy má dítě těžkou obezitu, která se pojí s komplikacemi, jako je například vyšší tlak nebo vyšší hladiny tuku v krvi nebo vyšší hladina cukru v krvi, je rozhodně na místě navštívit specialistu. Ten pak zváží, zda je vhodné pacientovi nasadit konkrétní léčbu. I u dětí máme možnost od věku 12 let využít některé léky podporující snižování hmotnosti. Pro mladší děti neexistuje možnost žádné farmakoterapie nebo jiného typu léčby. V těchto případech je třeba zaměřit se na režim dětí, jejich stravovací návyky, skladbu jídelníčku a pohybovou aktivitu.
Hubnutí bývá častým cílem různých předsevzetí. Jaké změny v životním stylu byste doporučil lidem, kteří opakovaně usilují o dlouhodobý pokles váhy?
Pokud jde o úpravu životního stylu, jsem zastáncem pozvolných a dlouhodobě udržitelných změn. Člověk, který se rozhodne hubnout, by si měl nastavit takový jídelníček, u kterého zvládne vydržet i desítky let. Do denního režimu je vhodné zapojit fyzickou aktivitu. Lidé, kteří nesportují, by však měli s pohybem začínat zvolna. Není úplně ideální se při první příležitosti zničit ve fitcentru. Někdy to může být spíše demotivační. Lepší je začít delšími procházkami nebo chůzí s nordic walking holemi.
Může člověk s obezitou a nadváhou zhubnout bez odborné pomoci?
Hubnout bez odborné pomoci je určitě možné. Vyžaduje to mít relevantní informace o tom, jakým způsobem k hubnutí přistupovat tak, aby byla změna hmotnosti trvalá. Základem úspěchu je nastavit si reálná předsevzetí a také schopnost je dodržet. Obecně však platí, že čím větší stupeň obezity člověk má, tím menší je pravděpodobnost, že se hubnutí bez odborné podpory podaří.
Petra Hátlová
Foto: archiv Martin Haluzíka
