Přibližně 10 procent pracovníků Evropské unie je zaměstnáno v oboru zdravotnictví a sociální péče. Značný počet z nich je zaměstnán v nemocnicích. Zdravotnický personál, tedy lékaři, sestry či ošetřovatelé, je denně vystaven riziku infekce v důsledku poranění způsobených injekčními stříkačkami nebo jinými ostrými předměty, například skalpely nebo šicími nástroji. Odhaduje se, že na území Evropské unie dojde k více než jednomu milionu takových poranění ročně. Míra rizika poranění ostrými předměty závisí na druhu vykonávané profese. Nejvíce ohroženi jsou zdravotníci, kteří pracují na specifických odděleních, jako jsou jednotky intenzivní péče nebo operační sály. Řada poranění může vzniknout také nevhodnými pracovními postupy či při likvidaci nebezpečných předmětů. Velmi ohroženou skupinou jsou všeobecné a praktické sestry. Ohroženi jsou také lékaři a ostatní pracovníci v sociálních službách, pokud poskytují zdravotní péči. Z ostatních profesí ve zdravotnictví jsou riziku poranění vystaveni také pracovníci úklidu, technický personál, ale třeba i studenti na stáži nebo během praktické výuky.
Rizikové faktory ve zdravotnictví
Zdravotnický pracovník se musí při styku s krví pacienta vždycky chránit. Branou vstupu infekce je porušená kožní bariéra nejčastěji při poranění (vpich, bodnutí, říznutí). Kontaminovaná krev ošetřovaného může vniknout i do jinak porušené kůže či sliznice zdravotníka (záděra, ekzém, spálenina, zánět). K účinným prostředkům ochrany patří veškeré dostupné osobní ochranné pomůcky, jako jsou rukavice, brýle, ochranné masky nebo jednorázové empíry. Nezbytné je používání rukavic při každém odběru krve a při jakékoliv jiné manipulaci s krví.
Nejzávažnějšími úrazy zdravotníků bývají bodnutí, píchnutí a říznutí kontaminovanými předměty. Tato poranění způsobují krvácení a mohou být epidemiologicky významná, protože krev je známým vehikulem přenosu závažných infekčních chorob. Kromě místního postižení, kterým jsou hnisavé procesy vyvolané stafylokoky, streptokoky či anaerobními klostridiemi, může dojít k onemocnění celého organismu, které je způsobeno nejen bakteriemi, ale i parazity a viry.
Stanovená pravidla se musí dodržovat
Klíčové je dodržování bezpečných postupů při manipulaci s lidským biologickým materiálem, zejména s krví. S každou krví je třeba zacházet, jako by šlo o krev vysoce kontaminovanou. Nutností jsou také důsledné používání rukavic a dalších ochranných osobních pomůcek a řádná dezinfekce předmětů a ploch potřísněných krví. Po setření krve je třeba použít dezinfekci a vždy pracovat v rukavicích. Důležité je také dodržování předepsaných sterilizačních postupů u nástrojů a vyšetřovacích pomůcek. Stejně tak je třeba také používat jednorázové stříkačky a jehly a po použití je ukládat do obalu s pevnými stěnami a zlikvidovat spálením. V rámci prevence je vhodné podrobit se aktivní imunizaci (virová hepatitida typu A a B, případně tetanus) a pravidelně se účastnit doškolování zdravotnického personálu.
Chirurgické obory zdaleka nejsou jediným rizikovým prostředím. Dodržování bezpečné manipulace s ostrými předměty a využívání co nejbezpečnější výbavy jsou nutností ve všech typech zdravotnických pracovišť, tedy také v ambulancích, kde se pracuje s infuzními sety, zavádějí se kanyly, aplikují se injekce nebo se provádí očkování. Všechny tyto výkony a následná manipulace s použitým materiálem v případě poranění představují riziko nákazy virovou hepatitidou B či C, infekční mononukleózou, syfilis, virem HIV či dalšími patogeny. Mezi typické situace, kdy se sestry poraní jehlou, skalpelem či jiným ostrým předmětem, patří odběr krve, injekční aplikace či asistence při šití, ale také manipulace s rizikovými předměty bezprostředně po jejich použití.
Faktory, které ovlivňují vznik poranění
Na vznik poranění kromě nezkušenosti a případné nešikovnosti má vliv také psychický stav zdravotníka. Mezi významné psychické faktory řadíme únavu, neustálý tlak na zvyšování pracovního výkonu, vysokou míru odpovědnosti či hrozbu závažných následků v případě omylu. Nelze vyloučit ani závislosti na alkoholu či na lécích. Je třeba pamatovat také na syndrom vyhoření. Tento pojem od 80. let minulého století používáme pro stavy celkového vyčerpání. V případě poranění je nutné zvážit míru rizika možného přenosu nákaz přenášených krví. Vodítkem může být posouzení aktuální epidemiologické situace na pracovišti, ale také v populaci celé spádové oblasti. Významnou roli hraje časový interval od použití jehly či nástroje do poranění.
Ránu ošetříme co nejrychleji
Pokud už ke zranění ostrým předmětem došlo, je nutno se pokusit o vydatné vytlačení krve v místě poranění, ránu dobře vymýt vodou a mýdlem a aplikovat virucidní prostředek. Dále je třeba u postiženého zdravotníka zkontrolovat platnost očkování proti tetanu, protože se většinou jedná o hlubší poranění. Pokud očkování není kompletní nebo je prošlé, doporučuje se podat booster dávku vakcíny proti tetanu. Jako preventivní opatření proti možnému nakažení VHA u neočkovaných osob je možno aplikovat dávku normálního lidského imunoglobulinu. Jako preventivní opatření proti VHB lze u neočkovaných zdravotníků použít specifický imunoglobulin proti VHB Hepatec. Zajištění proti HIV infekci není dosud jednoznačně realizováno. K rozhodování o zahájení chemoprofylaxe je nutno zvážit aktuální situaci ve výskytu HIV infekce. Zásadou profylaxe by mělo být její zahájení v co nejkratším čase po poranění, nejlépe do jedné až dvou hodin po expozici.
Důležité je rizikům předcházet
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci je oblast, která by měla být důležitá pro každého zaměstnance i zaměstnavatele nejen v nemocnicích, ale i v ostatních zdravotnických zařízeních. Prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik. Ministerstvo zdravotnictví ČR každoročně provádí monitoring na základě dat zaslaných od krajských hygienických stanic a pravidelně připravuje prezentace týkající se poranění ostrými předměty ve zdravotnických zařízeních. Statistické údaje týkající se poranění ostrými předměty nebývají přesné, protože ne každé zdravotnické zařízení epizodu příslušné hygienické stanici nahlásí. Zaměstnavatelé jsou povinni vytvářet bezpečné pracovní podmínky a zdraví neohrožující pracovní prostředí a přijímat opatření k předcházení rizikům. Každé zranění zdravotníka představuje přímé i nepřímé náklady (ošetření, laboratorní testy, postexpoziční profylaxe, léčba, různá pracovní i osobní omezení). Proto je zásadní aktivní a praktický přístup k této problematice na řídicí úrovni i zodpovědné chování zdravotnického personálu.
Povinnosti zaměstnavatele v souvislosti s poraněním
V případě poranění je zaměstnavatel povinen učinit okamžité kroky k zajištění péče o zraněného zdravotníka včetně poskytnutí postexpoziční profylaxe a nezbytných zdravotních testů, popřípadě za- jištění vhodného lékařského dohledu. Povinností zaměstnavatele je také událost zaznamenat do zdravotnické dokumentace a poranění nahlásit místně příslušné krajské hygienické stanici, která zajišťuje provedení epidemiologického šetření při každém poranění tohoto druhu.
Poranění ostrými předměty ve zdravotnictví bývá velmi časté. I jedno poranění může ovlivnit celý následující život zdravotníka, proto by jakýkoliv zdravotnický i nezdravotnický personál měl znát rizika, která ho mohou ohrožovat na zdraví. Znalost těchto rizik je základem pro účelnou prevenci poranění.
Markéta Mikšová
Zdroj: www.mzcr.cz, www.bezpecnostpersonalu.cz, www.zsbozp.vubp.cz
Ilustrační foto: 123rf.com
