Asi není diskuse o tom, jestli digitalizace a technologie přináší nějaké výhody. Samozřejmě, přináší řadu výhod, počínaje automatizací rutinních úkolů. Vezměme si například vedení klientské a zaměstnanecké agendy v informačních systémech, které nám značně usnadňují práci. Vzpomeňme si na dobu, kdy se všechno vedlo v papírových spisech v kartotékách. Veškeré statistické výstupy či manažerské přehledy se musely velmi složitě zpracovávat ručně. Bez přehledů a strukturovaných informací nelze službu efektivně řídit. V digitalizaci přitom nejde jenom o efektivitu řízení, ale zejména o efektivitu poskytování služby, o produktivitu, tedy aby se za rozumné peníze poskytlo potřebným lidem maximum. Informační systémy v sociálních službách známe, umíme s nimi pracovat a věřím, že dnes už v této zemi nikdo nevede agendu v sešitu.
Vedení přesných, chronologických a strukturovaných informací ovšem není jedinou výhodou a možností. Lze uvést další příklady využití technologií a digitalizace, které možná již v momentě vydání tohoto článku budou minulostí a vzniknou nové. Aktuální přehled vyžaduje trvalé sledování novinek; tak rychle běží vývoj kupředu, tak rychle reagují technologické firmy na trendy a potřeby trhu. Sociální služby však v tomto smyslu pokulhávají za zdravotnictvím, kde se technologickému vývoji věnuje mnohem větší pozornost a kde se na jejich pořízení a zavedení vynakládají mnohem větší peníze. Je to v pořádku, jde o zdraví a životy. Prim sice nehrajeme, ale v patách být můžeme.
A na tomto místě se zamýšlím: proč jako ředitel na toto téma vůbec reaguji, proč hledám informace a sleduji trendy, když informační systém máme a uspokojivě ho ovládáme. Nabízím si několik odpovědí:
- Nechci pokulhávat, chci držet krok s dobou, chci být moderní službou.
- Chci perfektní a bezpečnou službu pro klienty, kteří si za ni platí.
- Vím, že chybí čtvrt milionu lidí na trhu práce, kteří se nenarodili, takže nepřijdou ani za náborový příplatek, a já tedy musím hledat jiné zdroje pro efektivitu.
- Vím, že počet lidí potřebujících sociální služby v celém spektru roste, musím proto hledat způsoby, jak poskytnout službu více lidem se stejnými zdroji (myšleno lidé, majetek, peníze).
Nutno konstatovat, že v tuto chvíli žádná technologie v sociální službě nenaplní utopické očekávání, že nahradí člověka. Sociální služba, přestože obsahuje některé rutinní úkony, není nikdy v komplexu rutinní službou, neboť co klient a den, to jiná situace. Lidské vlídné slovo a teplou dlaň zatím zastoupit technologií nelze. Víme, že v následujících několika letech bude možné využít roboty na svoz použitého nádobí či částečnou aktivizaci seniorů, avšak na těžkou hygienu ležícího klienta ne. Můžeme však využít technologie, které při vhodné organizaci mohou snížit počet potřebného personálu. O jednotky, spíše desetiny jednotek, nikoli desítky.
Možná mohu mít o jednu sestru ve směně méně, nebo ji tolik nepřetížím, když využiji internet věcí (anglicky Internet of Things, zkratka IoT). Označuje se tak síť fyzických zařízení, podložek, světel, podlahových či stropních či pohybových senzorů nebo i domácích spotřebičů a dalších zařízení, která jsou vybavena elektronikou, softwarem a síťovou konektivitou umožňující těmto zařízením propojení a výměnu dat. Každé z těchto zařízení je jasně identifikovatelné díky implementovanému výpočetnímu systému, přesto však může pracovat samostatně v existující infrastruktuře internetu. Sestra může sledovat zdravotní stav klientů celého svěřeného úseku z jednoho místa bez osobní intervence v klientově pokoji, do doby, než dojde ke změně stavu či potřebě provedení úkonu. Středisko tísňové péče může reagovat na pády či jiné definované změny stavu a vyslat pomoc.
Mohu mít o něco více klientů v terénní službě, když zautomatizuji zápis výkonů digitální čtečkou a pečovatelka nemusí namísto nákupu pro dalšího klienta zpracovávat administrativu.
Mohu mít pro své kolegy lepší podmínky pro jejich práci, pokud technicky zajistím monitoring prostoru pro klienty s demencí tak, že senzory, kamery, čipy zareagují na průchod klienta klíčovým místem, navíc mohu významně rozšířit prostor svobodného pohybu lidí s rizikem ztráty orientace v prostoru.
Mohu mít pro své klienty dostupnější péči praktického lékaře, když využiji telemedicíny.
Ve využití možností technologií máme spoustu bariér, počínaje limitovanými financemi a jinými prioritami. Zpravidla jde o drahá zařízení vyžadující systém promyšlený do detailů, návaznost, trvalou údržbu. Už nyní více než klasické údržbáře se zvonem na ucpaný odpad potřebujeme erudované techniky, kteří si na bazální úrovni dokážou s technologiemi poradit nebo aspoň vědí, komu zavolat. Ty je třeba hledat a platit zlatem. Mnohem větší bariérou jsou však samotní lidé – my z managementu, kteří podporujeme rozvoj zatím s rozpaky, a naši kolegové. Dodavatelé informačních systémů tvrdí, že ve využití všech možností programů máme značné rezervy. Využití je totiž o znalostech, kterým nevěnujeme prioritu, protože pro nás je prioritou klientská práce, nikoli práce s počítačem. V mém zařízení podle informace dodavatele využíváme informační systém na 85 procent, což je nadprůměr. Nechte si schválně u svého dodavatele nechat zpracovat statistiku využití informačního systému. Zjistíte, kolik skutečně využíváte z toho, za co platíte. Zaškolování na informační systémy zpočátku stojí spoustu peněz, pozitivní dopady nabytých dovedností přichází až později. Peníze stojí také jejich trvalé udržování. Mohlo by se sice zdát, že nová generace na trhu práce – mileniálové a zejména příslušníci generace Z – se už narodila jako digitální domorodci, kteří ovládání technologií sáli takříkajíc s mateřským mlékem. Jenže k obsluze a využití informačních systémů a technologií potřebujete o něco víc než intuici a dovednosti získané zkušeností z ovládání mobilů a volně dostupných aplikací.
Nové výzvy přináší také nové hrozby
V případě digitalizace jsou to zejména kybernetické útoky. Ruku v ruce s rozvo- jem technologií pro sociální služby také musíme mít na mysli otázku zlepšování zabezpečení dat v našich systémech a na ně navázaný komplex opatření ve struktu- rách a procesech.
Neváhejme se tedy vzdělávat, sledovat trendy, sdílet zkušenosti, vymýšlet, tvořit a požadovat vývoj na míru pro sociální služby. Pro tyto účely byla založena plat- forma Aliance pro telemedicínu a digitalizaci zdravotnictví a sociálních služeb. Jde o uskupení, které sdružuje aktéry na tom- to poli s cílem posouvat digitalizaci. Členy jsou nejen významné osobnosti, ale také firmy zabývající se vývojem, zdravotnická zařízení, zdravotní pojišťovny i poskytovatelé sociálních služeb. Členové se schází, diskutují, táhnou obor vzhůru. O členství ve výborech, které se zabývají sociálními službami, je možné zažádat prostřednictvím webových stránek www.atdz.cz.
Daniela Lusková,
předsedkyně Výboru pro technologie v dlouhodobé péči ATDZ
foto: archiv Daniely Luskové a 123rf.com
