Často se diskutuje o postavení malých nemocnic v systému poskytování zdravotní péče. Jaké postavení malých nemocnic skutečně je?
Malé nemocnice provádějí spektrum nasmlouvané péče, které se snaží dělat co nejlépe, v tom je jejich postavení stejné. Pravda ale je, že jejich postavení je trošku složitější a horší, než je postavení velkých nebo fakultních nemocnic v ohledu k systému vzdělávání či systému úhrad. V tom jsou větší nemocnice zvýhodňovány, a menší nemocnice tak mají významně složitější situaci na trhu práce. V okamžiku, kdy jsou velké nemocnice jediné, které mohou kompletně vzdělávat mladé lékaře, jdou mladí lékaři primárně tam, a sehnat mladého lékaře na internu nebo na gynekologii do malé nemocnice je nadlidský výkon.
Pomohlo by, kdyby došlo ke změně v systému vzdělávání?
Situace je nesmírně složitá a opakovaně voláme po změně v systému vzdělávání, tuto změnu podporují i velké a fakultní nemocnice. Navrhujeme, aby každá nemocnice, která nabízí péči daného oboru, v něm mohla lékaře vzdělávat. V návrhu je i možnost spojení více nemocnic, aby mohly mladé lékaře vzdělávat společně.
Pokud neumožníme mladým lékařům studovat ve všech zařízeních a vzdělávání bude vázáno pouze na fakultní nemocnice, bude v malých nemocnicích stále problém s obsazováním míst. Systém vzdělávání by měl být co nejjednodušší a měl by být takový, aby ho mohly splnit i malé nemocnice. Když se toto zrealizuje, tak můžeme začít mluvit o smysluplné restrukturalizaci nemocnic.
Některé nemocnice by se v rámci restrukturalizace zdravotnictví měly přeměnit na zařízení následné péče, případně na jiný typ péče. Jak toto vnímáte?
Nemocnice by se neměly rušit, to je třeba zdůrazňovat, ale skutečně by mohlo by dojít ke změně v jejich struktuře. Mohlo by dojít k tomu, že v nějaké míře zůstane zachováno poskytování akutní péče a další nemocnice by byly přeměněny na zařízení s následnou péčí. Ale v okamžiku, kdy chceme, aby došlo ke změně provozu nemocnic, musíme mít nejprve vyřešen systém vzdělávání, o kterém jsem mluvil. Protože i zde se bude řešit personální problém a obsazenost mladými lékaři. Pokud mladí lékaři budou pouze ve fakultních nemocnicích, tak se každé takové zařízení může zavřít v okamžiku, kdy poslední ze stávajících lékařů odejde do důchodu, protože ho nebude mít kdo nahradit.
Pokud nemocnice mají dlouhodobě plnit nějakou funkci, třeba funkci následné nebo jednodenní péče, musejí mít možnost vychovávat v daném oboru mladé lékaře. Jen tak bude zařízení schopné obměňovat personál.
Dnes se bohužel péče velmi centralizuje, každý lékař je specialista, ale chybí lidé v základních oborech. Máme mnoho diabetologů, kardiologů, gastroenterologů, ale všeobecného interního lékaře není možné najít, a to nás dobíhá. V okresech je třeba zajistit i základní péči. Není reálné, aby všichni pacienti jezdili do Prahy a dalších velkých měst s banálními záležitostmi, které se mají řešit na okrese, jen proto, že v okresních nemocnicích je nemá kdo vyšetřit a ošetřit.
Není důvod rušit nemocnice, je potřeba vytvořit podmínky pro to, aby se mohly rozvíjet a specializovat v oborech, které do budoucna budou perspektivní.
Z tohoto pohledu je jistě perspektivní následná péče nebo gerontologie, protože počet seniorů bude narůstat.
Obecně se mluví o tom, že je české zdravotnictví podfinancované, myslíte si to také?
Podfinancované z mého pohledu je, byť se do něj v posledních letech dala velká suma peněz. Myslím si, že podfinancované je trošku i z toho důvodu, že distribuce prostředků mezi jednotlivými obory a segmenty není úplně v pořádku. Máme sazebník zdravotnických výkonů starý 30 let a platíme podle 30 let starých hodnot. Víme, že některé obory jsou nadhodnoceny, a některé naopak podhodnoceny. V okamžiku, kdy mám v nemocnici celé spektrum lékařských oborů, tak jedno mínus pokryje jiné plus, takže velké nemocnice toto tolik nebolí. Ale menší zařízení mají problém.
Klasifikační systém CZ-DRG v rámci hospitalizací některé problémy narovnal, ale podobně je potřeba změnit zbytek úhrad.
Pokud provozujete pohotovost, musíte zajistit lékaře a sestry. V systému pohotovostí čekáte na pacienta, který přijde s akutním problémem. Když pohotovost porovnáte ambulancí, kde je po dobu osmi hodin objednán jeden pacient za druhým, aby byla dosažena co největší efektivita a co největší výnos, tak je pohotovost logicky prodělečná.
Z toho důvodu je potřeba definovat síť s jasnou dostupností, například jedna nemocnice na okres, která poskytuje urgentní příjem a urgentní služby. Za to je nutné nemocnici zaplatit, protože urgentní služby jsou objednávka zdravotních pojišťoven a státu. Nemocnice poskytuje veřejnou službu, za kterou by měla dostat odpovídající finance, a tak tomu není.
Petra Hátlová
Foto: Radek Koňařík
