Patofyziologie FD je komplexní, multifaktoriální a ne zcela objasněná (viz obr. 1). Onemocnění je pravděpodobně podmíněno poruchou regulace na ose mozek-trávicí systém a poruchami v rovnováze neurotransmiterů. Předpokládají se dysfunkce motorických a senzorických procesů gastroduodena, narušená slizniční integrita, imunitní aktivace a viscerální hypersenzitivita (viz Obr. 1). Roli hraje i genetika, vnější prostředí a souběžné duševní poruchy (deprese, úzkosti aj.).2, 3
Obr. 1 Možná patogeneze funkční dyspepsie2
Velké epidemiologické studie odhadují celosvětovou prevalenci FD v rozmezí 10–30 %, se značnými rozdíly v různých populacích.2 Výskyt dyspepsie v ČR je v čase stabilní, udává se prevalence kolem 12 procent. Pacienti s dyspepsií tvoří asi 5–8 procent všech ošetřených v ordinacích praktiků, z toho asi třetina nemocných přichází s dosud nevyšetřenými obtížemi. Předpokládá se, že až u 80 procent pacientů je dyspepsie funkčního charakteru.3
Diagnostika funkční dyspepsie
Diagnostika FD je vylučovací a spočívá v identifikaci charakteristických projevů během cílené anamnézy při současném vyloučení organického onemocnění (nejčastěji pomocí endoskopie horního trávicího traktu).1, 3 Funkční potíže podrobněji klasifikují mezinárodně uznávaná Římská kritéria, aktuálně jejich IV. verze.4 Podle Římských kritérií je pro diagnózu FD nutné, aby se obtěžující potíže (časná sytost, postprandiální plnost a bolest či pálení v epigastriu) vyskytovaly několikrát v týdnu a trvaly minimálně tři měsíce (ne nutně po sobě jdoucí), se začátkem nejméně šest měsíců před stanovením diagnózy. Za obtěžující jsou považovány symptomy narušující pacientovy běžné denní aktivity.2
Projevy refluxní nemoci jícnu, jako je pyróza, regurgitace či mimojícnové příznaky (dráždění v krku, zahlenění, kašel), se za příznaky FD nepovažují. Někdy však mohou dyspepsii doprovázet. Poruchy polykání a odynofagie vyžadují specifický diagnostický přístup, neboť mohou nasvědčovat závažnému onemocnění.3 Mezi další tzv. alarmující příznaky svědčící pro organické onemocnění patří přetrvávající zvracení, hemateméza, známky krvácení, nevysvětlený úbytek na váze, silná bolest či hmatná rezistence v břiše. Obezřetnost je namístě také u nově vzniklých obtíží u pacienta staršího 50 let, při rodinné anamnéze nádorů gastrointestinálního traktu (GIT) pak u nemocných již nad 40 let věku.3
Obr. 2 Diagnostický postup u pacientů s gastroduodenálními obtížemi dle konsenzu Římských kritérií.2
Podle aktuálně platných českých doporučených postupů by mělo být provedeno fyzikální vyšetření a základní laboratorní testování (krevní obraz, CRP, glykemie, bilirubin, jaterní testy, amyláza, urea, kreatinin, minerály včetně kalcia, moč chemicky a sediment). U rizikových skupin provádíme cílený screening celiakie, u pacientů s anemií se doporučuje také vyšetření metabolismu železa, hladiny folátu a vitaminu B12.
Pacienta je možno odeslat na ultrasonografické vyšetření břicha pro vyloučení cholelitiázy, onemocnění jater, přítomnosti ascitu či nemocí vylučovacího ústrojí. Ultrazvukové vyšetření žaludku a duodena je pouze orientační, citlivost pro onemocnění pankreatu je nízká. Gastroskopie je indikována u pacientů s těžším průběhem dyspepsie, při alarmujících příznacích, podezření na organické onemocnění, anamnéze peptického vředu, a pokud dřívější empirická léčba nebyla účinná. U žen by v rámci diferenciální diagnostiky mělo být provedeno gynekologické vyšetření.3
Klasifikace funkční dyspepsie a empirická terapie
Podle převažujících příznaků rozlišujeme dva základní podtypy FD – postprandiální distress syndrom (PDS), u kterého převažuje pocit plnosti a předčasné sytosti, a syndrom epigastrické bolesti (epigastric pain syndrome –
EPS), pro nějž je charakteristický pocit bolesti a pálení v epigastriu. Oba syndromy se mohou překrývat.3 Klasické české názvosloví funkčních gastrointestinálních poruch dle prof. Mařatky označuje PDS jako „chabý žaludek“, v kontrastu k „dráždivému žaludku“, který odpovídá EPS.5
Potíže navíc mohou často koexistovat také s refluxní chorobou jícnu (GERD), syndromem dráždivého tračníku (IBS) či dalšími poruchami. Podle japonské epidemiologické studie se překryv GERD a FD vyskytuje téměř u poloviny pacientů s těmito onemocněními.6
Léčba FD je empirická, jejím cílem je ulevit od dominujících příznaků a zlepšit kvalitu života pacienta. Vzhledem k heterogennímu charakteru obtíží a chronickému relabujícímu průběhu bývá terapie často svízelná a neexistuje jednotný postup či kauzální přípravek, který by potíže odstranil (viz obr. 3). Léčba by měla být individuální, dle charakteru převažujících potíží.3
Obr. 3 Terapeutický algoritmus léčby FD dle konsenzu Římských kritérií2
U EPS zpravidla nasazujeme antisekreční léčbu inhibitory protonové pumpy (IPP) nebo antagonisty histaminových receptorů H2 (H2 blokátory). Tato léčiva kromě snížení sekrece žaludeční kyseliny zlepšují i permeabilitu a zánět v duodenu, dlouhodobé podávání se však nedoporučuje. U PDS či překryvných potíží může být výhodná léčba prokinetiky. U některých pacientů pomůže terapie psychofarmaky. Dlouhodobý pozitivní účinek eradikace H. pylori byl pozorován jen asi u desetiny pacientů s FD. Pacientům může ulevit také symptomatická léčba dle potřeby – předepisujeme digestiva, antacida, algináty, deflatulencia a spasmoanalgetika.2, 3
Důležitou součástí komplexní léčby je dobrá komunikace s pacientem. Nemocným je nutné vysvětlit možné příčiny a regulační souvislosti mezi trávením a nervovou soustavou. Pochopení přirozeného vývoje onemocnění a reálných možností ovlivnění potíží dietou, stresem, emočním stavem a dostupnými léčivy pacientům pomáhá onemocnění lépe zvládat.3
(red)
Foto: 123rf.com
Reference:
- Vandenberghe A. et al. Current and emerging the-rapeutic options for the management of functional dyspepsia. Expert Opin Pharmacother 2020; 21 (3): 365–376, doi:10.1080/14656566.2019.1707805.
- Stanghellini V. et al. Gastroduodenal disorders. Gastroenterology 2016; 150 (6): 1380–1392, doi:10.1053/j.gastro.2016.02.011.
- Kroupa R. a kol. Doporučené diagnostické a terapeutické postupy pro všeobecné praktické lékaře: Gastro-enterologie. Příznaky a onemocnění horní části trávicího traktu. Novelizace 2024. SVL ČLS JEP, Praha 2024.
- Drossman D. A., Hasler W. L. Rome IV – functional GI disorders: Disorders of gut-brain interaction. Gastroenterology 2016; 150 (6): 1257–1261, doi:10.1053/j.gastro.2016.03.035.
- Konečný M., Ehrmann J. Léčba funkční dyspepsie. Praktické lékárenství 2013; 9 (2): 68–70.
- Kaji M. et al. Prevalence of overlaps between GERD, FD and IBS and impact on health-related quality of life. J Gastroenterol Hepatol 2010; 25 (6): 1151–1156, doi:10.1111/j.1440-1746.2010.06249.x.
- Přehled léčiv. ATC skupina A03FA (Léčiva k terapii funkčních poruch gastrointestinálního traktu, proki-netika). SÚKL 2025. Dostupné z https://prehledy.sukl.cz/prehled_leciv.html [21. 2. 2025]
